Nabídka nové publikace

Název: MARIÁNSKÝ SLOUP NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ V PRAZE Památník vítězné bitvy

Autor: Mgr. Ing. Josef Pejřimovský Ph.D.
Počet stran: 32
ISBN: 978-80-270-4186-2
Cena: 50,- Kč + poštovné a balné, při odběru 5 až 9 výtisků 45, Kč + poštovné a balné, při odběru 10 a více výtisků 40,- Kč + poštovné a balné

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl památník za pomoc Panny Marie při obraně Prahy 26. července až 3. listopadu 1648. Pražané a studenti, bez děl a téměř i vojska bránili 101 dní Staré a Nové Město Pražské proti švédskému vojsku. Prosili Pannu Marii o pomoc a slíbili postavit ke cti Panny Marie sloup na Staroměstském rynku. Hradby byla švédskými děly rozbořeny, od 25. října 1648 se bojovalo ve městě, 30. října obléhatelé vyzvali Pražany ke kapitulaci, kapitulaci město odmítlo, 3. listopadu 1648 bylo obléhání ukončeno
V roce 1650 byl slib splněn a na místě, kde se Pražané modlili k Panně Marii před obrazem Panny Marie Rynecké a kde bylo v roce 1631 na pranýři potupeno Staroboleslavské Palladium byl postaven Mariánský sloup. Socha Panny Marie Neposkvrněné (Immaculaty) byla doprovázena anděly. Andělé potírali démony války, moru (nemocí), bídy a hereze (lži, rozkolu).
V den 270 výročí ukončení poslední bitvy 30.leté války, 3. listopadu 1918 byl Mariánský sloup stržen. Byla zneuctěna nejen Panna Maria, ale i statečnost obránců města, kteří Prahu o 270 let dříve ubránili.

Z obsahu:
Poslední bitva 30. leté války - bitva o Prahu, postavení a zboření Mariánského sloupu
Námitky proti obnově Mariánského sloupu:
• Nevhodnost sousedství pomníku Mistra Jana Husa a Mariánského sloupu?
• Mariánský sloup jako symbol rekatolizace a památník bitvy na Bílé Hoře?
• Mariánský sloup byl potupou českého národa, jeho obnova by byla popřením vývoje českých dějin ?
  • Proč obnovit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze?

Brožuru můžete objednat: po internetu na adrese: josef.peregrin@seznam.cz
nebo poštou na adrese: Ing. Mgr. Josef Pejřimovský, Junácká 1630/12, 16900 Praha 6
Předpokládaná doba vyskladnění: 15 dnů.
 

La Civiltà Cattolica a Lutherská revoluce

12. listopadu 2017 v 20:00 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche
Dnes, když vidíme blasfemický rozvoj ekumenismu, odporujícímu katolické nauce, kdy nejvyšší hlavy Církve kolaborujíc s moderním světem proti vůli Kristově mít jeden ovčinec pod Nástupcem sv. Petra, připoměňme si několik významných děl a článků z pera pravých jezuitů 19. a 20. století. Časopis La Civiltà Cattolica byl založen za pontifikátu bl. Pia IX. v roce 1850 a také s jeho pomocí. Jedním
z úkolů, které měl časopis zastávat, byl boj proti moderním omylům
a katolická obrana proti nim. Již v prvním čísle, které vyšlo 6. dubna 1850, se v něm objevila výtečná stať P. Matteo Liberatore s názvem "Politický racionalismus italské revoluce", ve kterém autor viděl
v protestantismu zdroj všech moderních omylů, všech světových revolucí. To byl mimo jiné i podobný závěr knihy Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu (v německém originále Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus). Kapitalismus je totiž plodem protestantismu.
Tento názor na vliv protestantismu na moderní omyly poté rozvedli dva vynikající jezuité: P. Giovanni Perone svým článkem "Protestantismus a princip víry" (publikovaný v témže časopise v roce 1853) a P. Hermann Grisar ve své knize Luther. (nakladatelství Herder, Freiburg im Breisgau, 1911/1912)
V témže časopise v roce 1917 byl publikovaný další článek "Luther a luteránství" (La Civiltà Cattolica, IV (1917), pp. 207-233; 421-430), kde se píše: "Podstata lutherského ducha, nebo spíše lutheránství, je vzpoura v celé tragédii a hloubce tohoto slova. Vzpoura, zosobněná Lutherem, byla hlubokým a proměnným komplexem, který v sobě zahrnoval přívlastky jako nebezpečný, obscénní, nenávistný a plný hněvu, řídící se ve své vzpouře dle okolností, zaměřený na revoluční cíle, uvažujíc a chtějíc prosadit radikální směr.

La Civiltà Cattolica pokračuje: "Vzpoura zahájená jako parodie Boha, v čele s rebelujícím mnichem, se všemi svými urážkami vůči Bohu, jeho svatokrádežemi a totální perverzí své vlastní mysli.". Bloudící a depresemi obtěžkaný mnich urazil Církev, státní autoritu, i biskupy, kněze a řeholníky s takovou hrubostí, vulgaritou a pýchou v domnění, že jedná ve jménu Kristově. Ve falešném přesvědčení, že hájí Písmo, odmítl Tradici Církve, koncily, učení Církve svěřené jí Kristem a stal se svévolnou sebestřednou autoritou, samozvaným doktorem. Lutherská teorie ospravedlnění byla výmyslem Lutherovým, nikoliv učením, které vycházelo z Písma. Luther byl jeden z mnohých falzifikátorů Písma svatého, podobně jako Jan Hus. Proto také oba dva nikdy nemohli najít jeho pravý smysl mimo autoritativní výklad Písma Církví Boží, ale nalezli v něm pouze ospravedlnění pro své amorální, zoufalé jednání a ospravedlnění svých vlastních prohřešků vůči Bohu.

Proto dnes, když vidíme, jak Svatý Otec v rámci hegeliánské dialektiky, hájí Luthera, který byl exkomunikován po právu, je pouze smutným faktem a koncem člověka s bílým solideem na hlavě, jehož jedinou úlohou je pást jemu svěřené ovečky. Kéž je mu Bůh milostiv na soukromém Božím soudu!

My jsme synové Bílé Hory, my jsme dědici slavného katolického vítězství! Wir sind die Söhne des Weissen Berges und die Erben des katholischen Sieges

9. listopadu 2017 v 8:01 | MC |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie
Včera jsme opět oslavili památné výročí bitvy na Bílé Hoře modlitbami za zemřelé na místě památné bitvy. Znovu si věrní katoličtí muži uvědomili, jak je důležité bojovat proti omylům, subjektivním polopravdám, proti revoluci, proti pseudo náboženským překrucováním, proti podrývání zakonné autority Náměstka Kristova na zemi a legitimních panovníků. Je to vítězství PRAVDY KRISTOVY nejenom nad protestaskou herezí, je to odveta a pohřbení husiství a prokletého odkazu odpadlého kněze Jana Husa. Bílá Hora je vítězstvím katolicismu nad hordami rebelů, kteří bojovali proti zákonné autoritě císaře. Bílá Hora je jasným příklad toho, že je povinností katolíků bojovat proti omylům, které odporují katolické nauce a vedou miliony duší do věčného zatracení. My jsme hrdí synové Bílé Hory, my jsme dědici tohoto slavného vítězství, my patříme Kristu a Matce Boží, my jsme synové katolické Pravdy. Bílá Hora je protikladem Revoluce, je vyjádřením věrnosti svatým Principům víry
a autority, je příkladem následování hodným. A tak zvolejme spolu s karmelitánem ctihodným Dominikem a Jesu Maria, který burcoval katolickou armádu do boje: ORA PRO NOBIS SANCTA DEI GENITRIX. DEFENDE NOS IN PROELIO. (ORODUJ ZA NÁS, SVATÁ BOŽÍ RODIČKO, BRAŇ NÁS V BOJI!)
Santa Maria della Vittoria!
 


Hnutí pro život vyzývá k nekatolickému jednání - Pro Life Bewegung in Tschechien unterstützt antikatholische Handlung

2. listopadu 2017 v 7:00 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche

Úvod

Hnutí Pro život podporují především katolíci, neboť právě jim nejvíce ze všech lidí záleží na tom, aby byl potírán hřích do nebe volající - zabíjení nenarozených dětí. Také osoby, které se v Hnutí pro život angažují, se hlásí povětšinou ke katolické víře. Tím více udivuje katolíka to, co se píše v emailu rozeslaném Hnutím Pro život 28. 10. 2017. Ve zprávě doslova stojí:

Prosíme všechny, můžete-li, domluvte v tomto období mši svatou za děti, které zemřely před narozením a to zvláště dochází-li k umělým potratům na území vaší farnosti.

Za jaké zemřelé se máme modlit

Modlit se za duše zemřelých je skutek duchovního milosrdenství a Písmo sv. jej doporučuje již ve Starém zákoně. Ale nemodlíme se za duše všech zemřelých bez rozdílu. Smysl má pouze modlitba za duše v očistci. Pouze tyto duše jsou ve stavu přechodného, časného trestu, který jim může být díky našim modlitbám zkrácen či zmírněn. Nesmyslem by bylo modlit se za spásu duší svatých v nebi, neboť tyto duše už své spásy dosáhly a naše modlitby nepotřebují. Stejně nesmyslné by bylo modlit se za spásu duší zavrženců v pekle, neboť jejich trest je věčný a stav definitivní a nikdy se z pekla nedostanou.

Kde jsou duše nemluvňátek zemřelých bez křtu

Podmínkou pro vstup do věčné blaženosti je to, aby duše odešla z tohoto světa v milosti posvěcující. Po Adamově hříchu však žádný člověk nemá v okamžiku svého početí milost posvěcující (s výjimkou Nejsvětější Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu). Získává ji až křtem. Kromě křtu vodou lze získat milost posvěcující také tzv. křtem krve, tedy mučednictvím pro Krista, anebo touhou po křtu. Nemluvňátka však nemají užívání rozumu, a proto nemohou po křtu toužit. Nejsou-li tedy mučedníky pro Krista (jako např. sv. Nemluvňátka betlémská) a nejsou-li pokřtěna, nemají milost posvěcující a nemohou vstoupit do nebe. Jelikož neučinila žádný osobní hřích, nejsou odsouzena ani k pekelným mukám. Nejsou ani v očistci, neboť do očistce vstupují duše lidí, kteří 1) zemřeli v milosti posvěcující a 2) jsou ještě zatíženy lehkými hříchy nebo tresty za odpuštěné těžké hříchy. Ale nepokřtěná nemluvňátka neměla ani milost posvěcující, ani neučinila žádný hřích. Jejich duše tedy nejsou v očistci. Církev svatá nás učí, že jejich duše odcházejí na místo, nazývané limbus puerorum, místo, kde sice nevidí Boha tváří v tvář, ale netrpí a požívají přirozené blaženosti. Modernisté často říkají, že limbus je konstruktem scholastické theologie sv. Tomáše Akvinského. Ale modernistům katolík nesmí věřit. Církev tuto nauku vyznávala od počátku. Např. sv. Řehoř Nazianský píše o dětech zemřelých bez křtu: Spravedlivý soudce nedá jim ani nebeskou slávu ani muka. Církevní magisterium pak mnohokrát potvrdilo, že nemluvňátka mohou být spasena pouze skrze křest, a ne skrze touhu či přání rodičů či něco podobného. Římský katechismus závazně definuje: A tak, když skrze Adamův hřích děti od počátku na sebe stahují vinu, mnohem spíše mohou skrze Krista Pána dosáhnout milosti a spravedlnosti, aby kralovaly v životě; to se však bez křtu nemůže stát žádným jiným způsobem (Questio XXVI.). Podobně píše papež Evžen VI. v bulle Cantate Domino: Co se týká dětí, kvůli nebezpečí smrti, což se často může stát, nesmí se odkládat s jejich křtem…, JELIKOŽ SE JIM NEMŮŽE POSLOUŽIT JINÝM LÉKEM, NEŽ JEDINĚ SVÁTOSTÍ KŘTU, skrze který jsou vytrženy z ďáblova panství a přijaty za děti Boží. Je-li křest jediným lékem k přijetí za Boží děti, k přijetí milosti posvěcující, pak nepokřtěné děti nemohou tuto milost mít.

Co učí o nemluvňátkách zemřelých bez křtu modernisté

Modernisté učí buďto, že Bůh dává těmto dětem před smrtí užívání rozumu, aby mohly toužit po křtu a tak být spaseny, anebo že je spasí nějakým nám neznámým způsobem. Tak se vyjádřila i Mezinárodní theologická komise r. 2007. Vyjádření této komise, která není žádnou součástí učitelského úřadu Církve, se však neopírá o žádný výrok magisteria ani církevních otců, a naopak, jak jsme z výroků magisteria viděli, je s nimi v rozporu. I kdyby však modernisté měli pravdu (což však nemají, jak bylo ukázáno výše), nemělo by smysl modlit se za nepokřtěná zemřelá nemluvňátka. Ta by byla přeci již v nebi a modlit se za nebešťany je stejně nesmyslné jako modlit se za obyvatele limbu.

Závěr

Tridentský koncil neomylně učí, že Nejsvětější oběť mše svaté lze přinášet za živé anebo za duše zemřelých, které trpí v očistcovém ohni. Jelikož však duše nepokřtěných nemluvňátek nemohou trpět v očistci, jak jsme ukázali, je nesmyslné za ně přinášet Nejsvětější oběť. Takovým jednáním se člověk vyvyšuje nad samotného Boha, Soudce a moudrého Zákonodárce a chce od něj, aby změnil svá věčná a nezměnitelná ustanovení. A takové jednání není ničím jiným než těžkým hříchem. Varujme se proto těch, kdo ve své pomatenosti chtějí měnit věčnou, Bohem zjevenou nauku Církve a modleme se ne za duše potracených dětí, které jsou a navěky budou v přirozené blaženosti limbu, ale za obrácení vrahů těchto dětí nebo za děti, kterým toto zavraždění hrozí.

31.10. 1517 Revoluce Martina Luthera - Revolution Martin Luthers hat begonnen

31. října 2017 v 6:28 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche
Dnes si připomínáme 500 let od zahájení revoluce (záměrně neříkáme reformy, jak se to dnes snaží změkčovat sluníčkáři v rámci ekumenického hnutí) odpadlého kněze a řeholníka Martina Luthera zveřejněním 95 tezí na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu. A podobně jako pseudo dílo Jana Husa znamenalo pro Evropu statisíce mrtvých, vraždění, války, tak dílo Martina Luthera způsobilo rozkol v Církvi, občanskou válku v Německu a v důsledku 30. válku. Luther byl obětí špatné výchovy, otec ho často bil velmi surovým způsobem a traumata z dětství, jako ztrátu úcty k autoritě přirozeně z mladého Martina vymizela. Už od raného mládí trpěl strašnými depresivními stavy, které v něm vzbuzovaly neuvěřitelné úzkosti a to i v oblasti víry. Nakonec pln úzkosti způsobené depresemi vstoupil do řádu augustiniánů a byl vysvěcen na kněze. Ale deprese ještě více vzrostly natolik, že ve svém zážitku "ve věži" kláštera vlastně ztratil pojem, co znamaná pojem milosrdenství a spravedlnosti Boží a správné chápání predestinace. Přestal věřit v Lásku Boží a proto vytvořil své učení, které samozřejmě mělo nahony daleko od učení Kristova. Rozešel se s Církví a Jeho Svatost papež Lev X. ho budou Exsurge Domine exkomunikoval z Církve
a císař Karel V. ho rovněž odsoudil ve Wormském ediktu na říšském sněmu. Nebýt zrádného saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého, který ho chránil, dnes by o Lutherově osobě málokdo věděl. Luther se oženil s odpadlou řeholní sestrou Katharina von Bora. Čím více Luther stárnul, tím více byl vulgární a agresivní, zlostný a zarputilý. Stal se z něho opilec, aby nakonec spáchal 18. února 1546 sebevraždu u své postele po jednom z nekonečných alkoholových tahů. Opravdu zářný příklad k následování - to byl "světec" této Revoluce. Co říci ve zkratce o této revoluci? Byl to takový středověký pokus o vytvoření hnutí hippies, který neznal žádný pojem autority, které se chtělo osamostatnit od jakýchkoliv pravidel, byl to pokus o svržení Církve Boží a státní autority a další blouznivecké ideje jiných revolucionářů (Zwingli, Kalvín, Müntzer) tomu účinně napomohly. V důsledku tato revoluce přispěla nejenom k odpadu Evropy od křesťasntví, ale podpořila sekularismus, nacionalismus a vznik kapitalismu.

Úvaha Jana Drnka k výročí svržení Mariánského sloupu v Praze - Jan Drnek Überlegung zum Gedenktag der Zerstörung der Säule Mariens in Prag


Vážení přátelé,

je to historie plná omylů a zástupných cílů. Představuji si anarchistickou partu kumpánů Franty Sauera, která 3. listopadu 1918 táhne z památné Bílé hory, aby se pomstila za potupnou porážku z listopadu roku 1620. Asi aby se pomstila za najaté cizí žoldnéře, kteří moc nebojovali a rychle utekli, protože jim čeští stavové mluvící německy nezaplatili žold. Aby se pomstila za jejich velitele, které musel nepřítel vyhánět z pražských hampejzů nebo za nelegitimního Zimního krále, který hodoval a nestaral se o bitvu, a pak utekl. Aby se pomstila za to, že dnes nemluvíme všichni německy a nejsme součástí spolkové německé protestantské říše. Taková vznešená národní idea byla tehdy na Bílé hoře zmařena. To bylo pochopitelně třeba pomstít.

Jak se dočteme v análech, Franta Sauer vybral za prvotní cíl pomsty sochu svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Proč? Nu, protože Jan Nepomucký, to byl takový typický kamarád a zaprodanec Habsburků. Náš král Václav IV. ho zajal, když mu utekl arcibiskup Jan z Jenštejna, kterého chtěl v opileckém návalu vzteku zabít a tak zabil milého kanovníka Jana na místo arcibiskupa. Jako náhradní cíl. Osobně ho pálil loučemi a mrtvolu nechal svrhnout do Vltavy. Král Václav, to byl náš člověk, český král. Ne jako jeho bratr Zikmund, liška ryšavá, ten cizák a Němec. Janovo svatořečení vyplynulo v době baroka ze spontánně vzniklé lidové zbožnosti. Typický český lidový světec. To to ale Habsburkům nandáme, když ho shodíme do Vltavy. Kdyby se to bylo Sauerovi povedlo, dnes by pražský magistrát hlasoval proti obnově sochy sv. Jana Nepomuckého, toho typického symbolu nadvlády Habsburků. Ale Jana z Pomuku před Sauerem ubránili.

Pojďme dále. Parta anarchistů dští oheň a síru na Habsburky a táhne na Karlův most. A přímo v cestě jim na Malostranském náměstí stojí obrovský pomník císařského maršála Václava Radeckého z Radče. Takový loajální služebník Habsburků. Ale dav se pomníku ani nedotkne. Jak to? Stěží lze v Praze najít lepší objekt pomsty a kulturní devastace. Jsou na něm rakouští orli a sochy vojáků v císařských uniformách. Ale dav to nijkterak nepohoršuje. Jejich práci musí o 5 let později zastat republikánské úřady lezoucí servilně do zadku Mussoliniho Itálii.

Dav je zmaten. Jana z Pomuku zničit nesmí a zničit Radeckého je nějak nenapadlo. Musí se hledat náhradní objekt pomsty, a také se najde. Ale zase to není například blízká socha Františka I., proslulého habsburského absolutisty na císařském trůnu, která stojí na Smetanově nábřeží dodnes. Je to Panna Maria, Bohorodička na kamenném sloupu na Staroměstském náměstí. Opět typická kamarádka Habsburků, která se tak smutně proslavila utlačováním věrných Čechů.

Nu, ona vlastně zemřela asi o 600 let dříve, než se nějací Čechové vůbec objevili v ukrajinské stepi. Ale stejně. V roce 1650 si ji tam Pražané postavili jako poděkování za to, že v roce 1648 zachránila Prahu od vyrabování švédským vojskem. Hajzlové! Proč se nenechali povraždit a vyrabovat? Vždyť ti Švédové bojovali proti Habsburkům. Pro Pražany to byla vlastenecká povinnost, nechat se od nich povraždit a vyrabovat. A tahle žena hebrejského tesaře tomu zabránila? Tak to odnese ona. Svrhneme ji. Panna Maria může za to, že nastal žalář národů a 300 let temna.

My totiž žádnou Bohorodičku nepotřebujeme, tím méně samotného Boha. Vždyť to ani není Čech, dokonce ani Slovan. My si teď povládneme sami. Po česku. My teď světu ukážeme, jak se buduje blahobyt, prosperita a mír. Jak se má žít. Národ sobě! Proti všem!

Franta Sauer přilezl ke křížku v roce 1946, a rok před svou smrtí se ze všeho vyzpovídal. A Češi světu ukázali, jak si umí vládnout sami. Ukazují to celých 100 let a ukazují to i dnes. Ještě začátkem roku 1938 hřímal sociologický génius a politický věštec Edvard Beneš do rozhlasu, že Raději Hitler, než Habsburk. Hřímal také, že naším programem je Tábor. Sudlice a palcáty. Nikdy se nevzdáme! Potom Beneš celý národ odzbrojil, nechal ho napospas Hitlerovi, naplival na ústavu státu a sám utekl do Ameriky. Hitler byl strašlivé monstrum. Jak strašný by musel být ten Habsburk?

Možná, že je za tím vším bláznovstvím přece jen něco racionálního. Možná, že 3. listopadu 1918 nešlo o útok na starou monarchii. Proto vůbec nebyly napadeny sochy, které ji symbolizovaly. Možná šlo o útok na věčnou monarchii. Na křesťanský kult jako takový. Jenže pokrokářům nějak nedošlo a stále nedochází, že zavržením kultu ztrácíme i kulturu. Kultura nemůže existovat bez kultu, bez klanění se a bez úcty k tomu, co nás převyšuje.

Tady na tom sloupu nestála jen socha Panny Marie. Tam nahoře, nad hlavami všech Pražanů, bylo věčné a neměnné měřítko hodnot nadřazené všemu a všem. Nepokradeš, Nezabiješ, Nesesmilníš, Nepokradeš, Milovati budeš bližního svého jako sebe sama. Panna Maria nebyla symbolem politického nebo vojenského vítězství a nadvlády. Byla symbolem nadvlády a vítězství hodnot, které udělaly Evropu Evropou. Války, revoluce, genocidy, mučení, vraždění a okrádání, to nezpůsobil Bůh, tím méně Panna Maria. To způsobili nepokorní lidé, kteří se Bohu vzepřeli a Jeho měřítko hodnot zavrhli. Vymysleli vlastní hodnoty. Rovnost - volnost - bratrství. Založili zvláštní sektu věřících, kteří věří, že Bůh není, protože vědět to nemohou. Ateismus je výrazem touhy, aby Bůh nebyl, protože Boha by nemohli ovládat. Sami se totiž chtějí stát malými pánybohy, kteří nám určí, jak má svět správně fungovat.

Republikanismus je výrazem touhy, aby nebyl dědičný král, protože krále by nemohli ovládat.

Proto nám nechtějí dovolit tento sloup obnovit. Nevadí jim jiné sochy králů a císařů, vojevůdců a vojáků všude po Praze, i když jde podle nich o cizáky. Děsí se toho, aby vysoko nad jejich hlavami nestála Bohorodička. Symbol pokory, lásky a odevzdání se Bohu. Nenávidí všechno, co nemohou ovládat a manipulovat, co by mohlo stát nad nimi a umenšit jejich hodnotodárnost. Děsí je připomínka toho, že sami jsou jen malými nedokonalými a závislými tvory, že jim nepřísluší vládnout, ale sloužit. Děsí je myšlenka, že moc, která není současně službou, je neoprávněná.

A tím se stále znovu ocitají mimo kult a evropskou kulturu. Stále znovu přicházejí s nějakými systémy a modely uspořádání společnosti. S nějakými automaticklými právy a nároky. Jakýkoliv ideál obratem změní v ideologii. Stále znovu se nám snaží představit sami sebe jako naše spasitele. Hlavně aby nemuseli sami na kolena a prosit nějakou vyšší autoritu o ochranu a o vedení. Aby se nemuseli vzdát své iluze bohorovnosti a svých opiátů moci. Pasovali se na vynálezce demokracie, ačkoliv jsme ji převzali od staré monarchie. A ona, potvora nám vždycky nakonec umožnila zvolit si demokraticky diktaturu. Možná jí chyběli demokrati. Možná ale žádná demokracie nemůže existovat na principu rovnosti, protože ani žádná rovnost neexistuje. Při prvním rozhlédnutí je jasné, že si tu nikdo s nikým rovný není a nikdy nebyl. A jestli je rovnost iluzí, pak i taková demokracie je iluzí.

Děsíme se privilegií. Zakazujeme šlechtické tituly a přesto se každý dere o to, aby byl něco víc, než ti ostatní. Každý chce být privilegovaný, být ostatním nadřazený. Jako by lidské veskrze umělé modely mohly nahradit věčné duchovní principy. Jako by se stržením kamenné sochy dala strhnout Panna Maria i ze samotných nebes. Jako bychom se sami mohli pozvednout za vlastní uši. Můžeme zplanýrovat i hory, aby nás nepřevyšovaly, ale nic vznešeného tím nevytvoříme. Jen nudnou a fádní placku plebejského světa, v němž žijeme.

Tady na sloupu stála socha ženy tesaře. Králové a císaři se jí chodili klanět. Kdo jsme my, že se klanět nechceme? Bez klanění jsme jen stádo bez kultury, bez morálky a bez úcty, které jiní pasou, dojí a občas je zaženou na jatka. Nakonec za pár šupů prodáme nejen lithium, ale i celé tohle město, stát i národ cizincům. Svatovítský chrám prodáme někomu na kameny, protože jinou formu zisku si nedovedeme představit. Tisíciletou historii státu a národa zredukujeme jen na posledních sto let podvodů, kradení a ubohostí. Dětem ve školách zatajíme, že kdysi byly hory a nížiny, budeme předstírat, že jen tahle placatost je hodná národní hrdosti. Abychom z toho udělali heroické dějiny, bude muset znovu zatajovat a lhát. A čím bude jasnější, že pokrokář je nahý, tím fanatičtěji budeme muset vylhané roucho pokroku obhajovat a vzdychat jak je krásné.

Akt zamítnutí obnovy mariánského sloupu se rovná aktu jeho znovuzboření. Nejsem Pražan a v této chvíli jsem tomu rád. V Praze, která znovu odmítla ochranu Panny Marie, bych se bál žít.

Mariin syn Ježíš Kristus řekl Petrovi o církvi, že síly pekelné ji nikdy nepřemohou. A kdo jsem já, abych o tom pochyboval? Kdo jsem já, abych nebyl optimista?



Kdo volí v českém volebním systému, může těžce hřešit. Wer auch immer wählt, kann es schwer finden zu sündigen.


Opět slyšíme neuvěřitelné debaty v médiích mezi tzv. "stranami", které se ucházejí o přízeň svých voličů. Znovu jsme svědky divadýlka pro lidi, které stojí nás občany miliony korun, jenom abychom viděli plakáty s hesly, které jsou lživé. Volební klání je dobře placená lež. Důležité je však sledovat chování monarchistických katolíků. Někteří jdou k volbám, budou volit nějakou z pidi stran v domnění, že tím pomohou zastavit například vpády kočovníků z Východu, nebo že zastaví morální dekadenci v podobě legalizace adopce dětí ze strany sodomitů, nebo potraty apod. Problém, zda volit, resp. nevolit se mnohdy velmi nepřesně zužuje na tzv. morální témata. Ale o ty jde ve skutečnosti až na konec. Pro monarchistického katolíka není možné v tomto současném volebním "systému" vůbec volit a to z toho principu, že volby, podobně jako všechny volby od roku 1918 jsou nelegitimním, nikým neschváleným (kompetentní autoritou) procesem, který je ilicitní per se. Automatická exkomunikace, či upadnutí do těžkého hříchu však nehrozí pouze za to, když volič schvaluje morální dekadenci a hříchy do nebe volající. Volbou se můžeme dostat do těžkého hříchu i tím, že

  1. Volit znamená uznávat revoluční systém liberální demokracie, která byla zavržena mnohými papeži. Je to vlastně neposlušnost vůči nauce Církve, která censurovala liberální demokracii.
  2. Volit znamená uznávat, že stranický systém liberální demokracie je legitimní a nepotřebuje schválení kompetentní autority jakou je panovník z domu Habsburského.
  3. Volit nelegitimní moc znamená prohřešovat se proti ustanovení Ježíše Krista: Dávejte Bohu, co je Boží, císaři, co je císařovo", neboť vládnoucí režim sesadil legitimní státní moc a je nelegitimní už od roku 1918.
  4. Volit znamená v liberální demokracii volit vždy mezi dvěma zly. Každá strana má své totalitní aspirace stát se jedinou a i když zařadí do svého volebního programu "katolická morální témata", potom vždy buď od nich ustoupí (pan Herman z KDU-ČSL, který prohlásil, že adopci dětí homosexuály je možné podpořit.), nebo nakonec je potlačí v různých koalicích po volbách, nebo jenom láká katolické voliče, aby ji dali díky těmto morálním preferencím více hlasů. Volit v liberální demokracii znamená vždy volit Skyllu, abychom se po volbách dostali k Charibdě.
  5. Volit znamená upřednostňovat dílčí věci přirozeného řádu před principy katolické víry a katolické nauky.
  6. Volit znamená dávat vždy hlas straně, jejíž existence je nelegitimní sama o sobě.
  7. Volit liberální strany bez jakéhokoliv vztahu ke katolickým principům znamená jít proti nim a těžce se prohřešovat proti Bohu a Církvi.
  8. Vzhledem k tomu, že žádný z kandidátů politických stran není katolíkem, možná pouze matrikovým, bez zjevného úmyslu prosazovat katolické principy do společnosti, potom volit znamená volit vždy špatného kandidáta.
  9. Volit nevyhraněnou stranu s neutrálními indiferentními principy, znamená zradit katolické principy, protože není jistota, zda vůbec taková strana může hájit úspěšně katolické principy ve společnosti.
  10. Volit otevřeně protikatolickou stranu je nejenom těžkým hříchem, ale koledujeme si o církevní censury.
  11. Volit znamená prohřešit se proti nauce encykliky Quadragesimo Anno Pia XI., který jasně vytyčil hlasem Pontifika, že katolík má podporovat stavovské uspořádání společnosti.

Tolik jenom ve zkratce k problematice voleb v liberální demokracii a v revoluční republice. Jak kdysi prohlásil Msgr. Henri Delassus : "Zednářství, které je skryté, podporuje vznik revoluční republiky, aby se nakonec vzniklá republika stala otevřeným zednářstvím."


100 let od slunečního zázraku ve Fatimě - Das Sonnenwunder ist eine Erscheinung am 13. Oktober 1917

13. října 2017 v 0:01 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche

Vážení přátelé, dnes slavíme přesně 100. výročí od slunečního zázraku ve Fatimě.

Liebe Freunde und Kameraden, heute feieren wir Das Sonnenwunder in Fatima, die von mindestens 30.000 Menschen am 13. Oktober 1917 in der Cova da Iria nahe Fátima in Portugal beobachtet wurde und teilweise als Wunder eingestuft wird.


Monarchia Catholica brání jednotné Španělsko proti nacionalistické katalánské Revoluci! Monarchia Catholica LLAMAN A DEFENDER LA UNIDAD DE ESPAÑA SIN PARTIDISMOS!


Vážení přátelé,
Monarchia Catholica brání ideu jednotného Španělska proti revolučním a nacionalistickým tendencím, které vypukly v těchto dnech v Katalánsku. Byť nesouhlasíme s existenci ústřední socialistické a protikatolické španělské vlády, ani s ideou slabého a navíc nelegitimního španělského krále a tzv. konstituční monarchie, přesto jsme zastánci JEDNOTNÉHO KRÁLOVSKÉHO A KATOLICKÉHO ŠPANĚLSKA A ODMÍTÁME REVOLUČNÍ KONCEPTY NA SEBEURČENÍ NÁRODŮ. V TÉTO OTÁZCE NAPROSTO PODPORUJEME KARLISTICKÉ MONARCHISTY, KTEŘÍ SE V TĚCHTO DNECH ÚČASTNÍ DEMONSTRACÍ NA PODPORU TÉTO JEDNOTY. Rovněž MONARCHIA CATHOLICA UZNÁVÁ VŠECHNA NEZADATELNÁ PRIVILEGIA, KTERÉ KATALÁNSKO ZÍSKALO V PRŮBĚHU DĚJIN. SAMOZŘEJMĚ PODPORUJEME POKLIDNOU NENÁSILNOU POLITICKOU CESTU PRO ŘEŠENÍ TÉTO SITUACE A POŘÁDÁNÍ DEMONSTRACÍ NA PODPORU TÉTO ŠPANĚLSKÉ JEDNOTY. AŤ ŽIJE KATOLICKÉ KRÁLOVSKÉ ŠPANĚLSKO! VIVE CRISTO REY!

Liebe Freunde,
Monarchia Catholica unterstützt und fördert die Einigkeit Spaniens und die unsere Kameraden Karlisten und ihre Ziele gegen luziferische und nazionalistische Bewegung Kataloniens.

Připojujeme se s výše uvedenými body k prohlášení karlistického hnutí: Wir unterstützen diese politische Punkte (obengennante) der Karlisten:

1. MONARCHIA CATHOLICA ve la unidad de España como una realidad imposible de negar. Es absurdo que se confunda nuestra defensa política del regionalismo con cualquier clase de separatismo. Pretender la ruptura de la unidad de Las Españas, arraigada a lo largo de siglos de convivencia e intercambio entre todos los pueblos hispánicos, es un crimen de alta traición.

2. MONARCHIA CATHOLICA respalda y anima a los catalanes que defienden, sin subvenciones ni privilegios, la verdadera tradición hispana de Cataluña.

3. MONARCHIA CATHOLICA defendemos la unidad pero nunca estaremos con el llamado "bloque constitucionalista". Rechazamos por igual tanto a los que justifican la ruptura como a los que dicen defender la unidad en torno a una constitución antiespañola. El tradicional espíritu foral hispánico no tiene nada que ver con un régimen autónomico que lleva décadas premiando la deslealtad y allanando el camino a los partidos nacionalistas. Las políticas -no sólo las territoriales- seguidas por los gobiernos del sistema partitocrático son tan antiespañolas como el presente órdago separatista.

4. De cara al día 1 de octubre pedimos a todos los españoles tranquilidad y prudencia para no caer en las provocaciones de los grupos radicales. Defendemos el trabajo de la policía en tanto sirva para ayudar a que las próximas jornadas transcurran sin incidentes.

5. Apoyamos sin reservas todas las manifestaciones pacificas que se convoquen en los próximos días, libres de partidismo, y bajo el único emblema común de la bandera nacional de España.


"Viva España,
gloria de tradiciones,
con la sola ley
que puede prosperar.
Viva España,
que es madre de Naciones,
con Dios, Patria, Rey
con que supo imperar.

Guerra al perjuro
traidor y masón,
que con su aliento impuro
hunde la nación."

"Es lebe Spanien,
der Ruhm des Althergebrachten,
mit dem einzigen Gesetz,
das Gedeihen verheißt.
Es lebe Spanien,
das die Mutter der Nationen ist,
mit Gott, Vaterland und König
durch welche es zu herrschen wusste.

Krieg den Meineidigen,
Verrätern und Freimaurern,
deren unreiner Atem
die Nation verdirbt."




Další články

Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!