Proč zklamal moderní svět? Warum enttäuscht die moderne Welt?

13. října 2009 v 20:50 |  Politika a republikánské "vládnutí" - Die Politik und die Republikanische "Regierung"
Dnes, na konci 20. století, stojí moderní svět v krizi, která se zdá být krizí poslední. Na této krizi se shodují ekologové, ekonomové, politologové i filosofové. Moderní svět selhal, protože se od něho očekávalo, že splní nesplnitelné ideje. Zhroutila se představa lepšího spravedlivějšího a blahobytného světa. Zhroutila se myšlenka, že svoboda člověka je postavena nad zákon přirozeného řádu a že vedoucí instancí světa je rozum, resp. svědomí lidí. Moderní svět, který se vzhlédl v liberálních ideách, vytvořil prototyp státu, práv občana, demokratizaci společenských struktur a konečné vypořádání s feudálními přežitky v podobě striktně hierarchicky uspořádané společnosti. Papež Lev XIII. charakterizoval liberalismus a také budoucí moderní svět takto: " Každý člověk je zákonem sám sobě." Zvláště po II. světové válce, když se svět vzpamatovával ze šoku válečných let, začalo horečné budování moderního světa, ale bez jedné velmi důležité instance - bez Boha. Moderní člověk přestal Boha potřebovat a sesadil ho pomyslně s trůnu a místo Něho položil na trůn deklaraci lidských práv a chvalozpěvy na svou pochybnou důstojnost. Ruku v ruce s vývojem moderního světa kráčela vědecko-technická revoluce a atomový věk. Člověk ztratil posvátnou bázeň před neznámým a před Božím majestátem. Rozdíl mezi středověkým a moderním světem je možné spatřit nejenom v úrovni společnosti a její vyspělosti, ale hlavně v zaměření a v cíli takové společnosti. Středověk byl vnitřně duchovně stabilní. Rozpad středověku začal ve chvíli, kdy člověk chtěl prosadit svá práva na úkor Božích a vztyčit tak svoji zástavu emancipace na místě vyhrazeném Bohu.
Situace moderního světa asi nejlépe můžeme přirovnat katolické nauce o věčném zavržení. Moderní svět je podoben peklu, kde existují konkrétní démoni, kteří se navzájem nenávidí, rozsévají zlo, nenávist a totální neštěstí. Zde zlo vládne mezi nimi, uvnitř nich a oni ho dále kolem sebe šíří jako mor. Nenávidí se mezi sebou a neznají lásku, pouze její opak. Jejich chování je úskočné, plné přetvářky. Jejich společným jmenovatelem je vniřní rozervanost a nejednota. Jakmile se však objeví Bůh, či někdo ze svatých lidí toužících žít dle Božího řádu, pojednou se dokáží tito schizofreničtí bojovníci za zlo povážlivě sjednotit a bojují s takovou vehemencí proti Bohu, že to dokáže zahubit i duše, které se z dopuštění Božího stávají snadnou kořistí těchto démonů a nakonec jejich svobodná vůle podlehne a svobodně řekne Bohu Non serviam. (nebudu sloužit) To je moderní svět. Vnitřně rozervaný, nejednotný mezi sebou. Jakmile se však začne hlásit o svá výsostná práva samotný Bůh, sešikují se dohromady démoni i jejich lidští přisluhovači a třeba ho v dějinách ukřižují v domnění, že zabili Boha. A kdyby mohli Boha skutečně zabít, rádi by to učinili, protože jejich přirozenost je zlá a nemyslí na nic jiného než na šíření zla. Zlo je jejich denním pokrmem.
Přesto svět v minulosti znal jiná pojetí světa. Středověk sám o sobě je exemplárním příkladem vypracovaných představ o konstrukcích světa a o jeho ideových pilířích. Na čem byla založena podstata středověké společnosti? Na počátku středověké společnosti bylo právo Božské. Právo lidské nebylo absolutním fenoménem, protože bylo vždy omezeno právem Božským. Svoboda znamenala dělat to, co by se mělo dělat, tj. to, co je ve shodě s řádem stanoveným Bohem. Pravda se brala objektivně, t.j. byla to shoda lidské mysli a předmětu. Člověk jako bytost stvořená byla podřízená svému Stvořiteli. Netvoří proto zákon, a tím méně pravdu. Bůh zůstával nejvyšším zákonodárcem a měřítkem všeho konání. Středověký člověk si byl vědom toho, že každé lidské právo musí býti ve shodě s právem přirozeným, které bylo vytvořeno Bohem. Svoboda středověkého člověka byla tvořena uvědomněním, že člověk je stvořen k obrazu Božímu a proto je svobodný. Jestliže člověk je tedy obrazem Božím, potom Bohu není roven. A proto ani lidé nejsou si nutně rovni. Protože existují mezi lidmi přirozené rozdíly, nemohou míti ani bohatství stejného druhu, nýbrž musí být mezi nimi rovnost rodová. Přirozená nerovnost vyvolává stupňovitou nadstavbu a řád. Řád požaduje prvenství práva nad mocí, pravdy nad omylem, rozumu nad pudem. Středověký člověk chápe, že zlo, které vstoupilo do společnosti cestou hříchu a padlé lidské přirozenosti, je možné vykořenit mravní obnovou jednotlivce, který se znovu přimkne k Božímu zákonu.

Naproti tomu moderní svět odbourává Boží zákon a místo něho pokládá lidské právo, hlásá svobodu a bratrství mezi lidmi a podtrhuje rovnost a svobodu všech lidí. Svoboda znamená v moderním světě to, co chceme dělat a ne to co musíme dělat. Pravda je zásadně subjektivní, t.j. lidské poznání je nezávislé na svém předmětu. Člověk je tvůrcem pravdy. Člověk tím, že tvoří pravdu, je tvůrcem práva. Zřídit prvenství lidského práva nad přirozeným a Božským, znamená založit vládu člověka nad Bohem a pudu nad rozumem. Jestliže se člověk stal měřítkem a tvůrcem pravdy, potom pravda je relativním fenoménem, která odporuje skutečnému stavu věcí a stává se tak lží. Potom nerozhoduje, zda 2+2 jsou čtyři či pět. Moderní svět zdůrazňuje rovnost lidí a to i rovnost v bohatství. Jsou-li si všichni lidé rovni a jsou-li tvůrci práva, většina bude představitelkou práva. Člověk již není viděn jako ten, který je poskvrněn hříchem, ale jako ten, který je v jádru dobrým. V moderní demokracii jde pouze o to změnit ji v politických, ekonomických a finančních zřízeních, aby bylo docíleno sociální dokonalosti. Přitom se zapomíná na mravní přeměnu jednotlivce. Pohanská civilizace moderního světa je zhruba liberální racionalistické osvícenství. Každý souhlasí, že zklamalo. I její vlastní přívrženci jsou v tom zajedno. Jedinou cestou z patového postavení lidstva na konci 20. století je nutná změna člověka humanistického v člověka theologického. To znamená v člověka, který uznává věčnou Boží autoritu, cíl a objekt trvající mimo běh dějin. To znamená, že moderní člověk se musí vzdát svého vlastního kultu, který si vybudoval na úkor Boha, a musí se hluboce pokořit. Poenitentia - je nejlepší slovo, které si může člověk vzít za prostředek! Moderní člověk musí činit pokání a hluboké! Když člověk opustil theologii, opustil jediné měřítko, jež dávalo jeho zásadám konečnou platnost. Od té doby byl dán všanc řadě absolutních uchvatitelů, jež sám stvořil. Liberalismus, na kterém je bytostně závislý moderní svět, je otcem na jedné straně fašismu a komunismu a na druhé straně liberální demokracie.
Dnes se objevuje snaha vytvořit nový svět, tzv. Novus Ordo Saeculorum, vytvořit zjednodušeně řečeno, nový světový řád a vymanit tento svět z krize, do které se uvrhl sám. Představa vytvoření nového světového řádu a nového společenství je ve své podstatě absurdní, protože stále jde v kolejích moderního světa bez Boha. Nový světový řád je bez Boha a hrozí tedy, že lidstvo znovu staví babylonskou věž. Nebylo dost bybylonských věž, které selhaly? Lidstvo musí začít stavět katedrálu s dvěma věžemi, které budou symbolizovat sepnuté ruce při modlitbě. Naděje lidstva se upíná k VETUS ORDO SAECULORUM, který byl požehnán samotným Tvůrcem a není lidskou smyšlenkou a konstrukcí. Je třeba obnovit tento starý světový řád, aby nedošlo ke zhroucení celého světa. Starý světový řád ovšem není cestou zpět. Je to jenom návrat k "normálnímu" uspořádání lidského společenství, která je obrácená k Bohu, pochází od Boha a směřuje k Bohu.
I. Rozporuplnost moderního světa a jeho problémy - Světový globalismus

Když se hovoří o moderním globalizovaném světě, často se zapomíná na problémy, které vyvstávají právě při vyslovení tohoto pojmu.
1. Globalizovaný svět potlačuje vnitřní cítění jednotlivých starobylých národů světa a vede všechny národy světa k myšlence chápat svět jako jeden velký spojený stát, kde žijí jednotlivé národy, rasy a náboženství v jedné velké rovnoprávnosti.
2. Tento trend vede k multikulturním střetům a nesrovnalostem, které pramení z faktu, že ne všechny národy jsou ochotné se aktivně podílet na této globalizaci světa.
3. Neochota států vede k migraci těch obyvatel států, kteří se chtějí zapojit do moderního globalizovaného světa a odcházejí ze států, kde vládnou autoritativní režimy či jiné formy státního zřízení.
4. Příliv občanů z rozvojových a totalitních režimů do tzv. moderních demokracií, vede k vyhrocenému střetu mezi kulturami a národy, které se bohužel mnohdy projevují i ve vzájemné rasové a
národnostní perzekuci.
5. S globalizací všech struktur moderního světa a jeho mechanismů se ovšem hranice potlačují a vytvářejí se umělé bloky či unie jednotlivých národů. S pádem mezistátních hranic se bohužel globalizuje i terorismus a světový obchod s drogami a zbraněmi.
6. Globalizace, která je mottem moderního tzv. demokratického světa, je však svými protagonisty považována za nejvyšší možné dobro, které je možné předložit všem ostatním rozvojovým a zaostalým státům světa jako alternativu ke zlepšení jejich situace.
7. Globalizace politická, ekonomická a společenská je nerozlučně spjata s demokracií a demokratickým modelem řízení státu a s kapitalistickým ekonomickým systémem. Bohužel kapitalistický systém, podobně jako ostatní systémy fungování trhu a obchodu, je plný nepřekonatelných chyb, které celý systém činí nepružným a zastaralým. Dochází tak k velkým sociálním otřesům a problemovým jevům ve společnosti.
8. Kapitalistický model je založen na ekonomických principech. Vede ke krátkozrakému vidění funkce společnosti očima peněz. Kultura a náboženství se propadá na dno společnosti a je utlačováno ekonomickými vztahy.
9. V kapitalistické společnosti dochází k velké recyklaci pracovních vztahů a četnosti rekvalifikace pracovních sil, která je samotnou páteří kapitalistického modelu státu.
10. Státy se přizpůsobují kapitalistickým ekonomickým vztahům a stát se liberalizuje, aby umožnil tržnímu hospodářství neohraničené možnosti k uvalení tlaku na společnost. Společnost se stává svým způsobem otrokářskou tím, že se začne dělit na ty , které řídí a na ty, kteří recyklují své vlastní pracovní vztahy a neustále mění rezort svého pracovního nasazení.
11. Stát a společnost se tak do nekonečna liberalizuje a tím se rovněž liberalizuje vztah k náboženstvía k morálním principům společnosti. A to pod laciným heslem: dát větší prostor tržním a finančním mechanismům.
12. S pojmem globalizace a kapitalismu se objevuje neuvěřitelný sklon společnosti k morální a politické dekadenci, která zasahuje celou společnost, protože podle liberální nauky neexistuje objektivní autorita, která by neblahý vývoj společnosti zastavila, neboť vše je dovoleno, pokud to neomezí práva jiného subjektu.
Bohužel globalizace se sebou nese multikulturní státy, které ztrácí svoji historickou podstatu a tvář a náboženství se stává snůžkou multináboženských trendů, které se snaží sbližovat a to i formou ekumenismu. Globalizace postihuje od 60. let bohužel i náboženství. Dochází k nekritickému spojování jednotlivých náboženských skupin a k hlásání myšlenky, že všechna náboženství jsou stejně dobrá, protože samotným fakt spojování náboženství je dobrý. To je onen fatalní omyl globalizované společnosti Evropské Unie a ekumenického náboženství.
 


Komentáře

1 Margita Margita | Web | 14. října 2009 v 16:40 | Reagovat

To je opravdu výstižný článek. Většina lidí dnes uctívá jen svá práva. Dobro a zlo od sebe pak odlišuje podle toho, zda je jim příjemné.
Bůh a Jeho Církev byli vytlačeni ze života lidí a s nimi také pojmy jako je věrnost králi a vlasti, čest, úcta, pravda a vědomí povinnosti.
Píšete tady velmi zajímavé a potřebné články, ráda bych si Vaši stránku zařadila k mým oblíbeným na mém blogu, nemáte nic proti tomu?

2 monarchista monarchista | 15. října 2009 v 7:47 | Reagovat

určitě nic proti nemám. díky za podporu.[1]:  :-)

3 Margita Margita | Web | 15. října 2009 v 18:23 | Reagovat

To jsem ráda. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!