NEUHAUS - Jindřichův Hradec - Sv. Theodor z Amasye

27. listopadu 2009 v 19:43
Sv.Theodor z Amasye (Αμάσεια), římský voják, je patronem Neuhausu (Jindřichův Hradec). "Sv. THEODOR (překlad jména Theodor - Dar od Boha) pocházel z Arménie nebo Syrie. Narodil se koncem 3. století v době existence římského impéria. Jako jinoch byl odveden do římského vojska a zařazen do pluku přezimujícího v městě Amasea (dnes se toto město nalézá na severu Turecka). Když byl Theodor u římského pluku, přišlo nařízení, aby vojáci obětovali bohům - pohanským modlám. Vojáci totiž, aby potvrdili svou oddanost k říši, měli za úkol obětovat bohům, což bylo pokládáno za nejlepší způsob vyjádření loajálnosti k říši. Římská říše měla mnoho bohů - modly, které si sama vytvořila. Jednalo se například o lidi, kterým byla po smrti připisována zázračná "božská" moc (např. císařové římští), nebo o vymyšlené osoby - bohy s lidskou podobou, kteří ovládali přírodní živly nebo lidské city. Mnohobožství a s tím související pohanská modloslužba bylo navíc státním náboženstvím. Křesťané žijící v římském impériu však odmítali vyznávat modly a nechtěli jim obětovat, jelikož se řídili podle Písma a věřili jen v jediného pravého Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha svatého. A právě proto, že odmítali přijmout státní náboženství - modloslužbu, byli považováni za sektáře, vlastizrádce a nepřátele říše, ač byli loajálními obyvateli impéria. Z těchto důvodů byli proto celkem v deseti etapách pronásledováni, mučeni a zabíjeni. Theodor byl odveden do římského pluku v době posledního - desátého pronásledování křesťanů. Toto pronásledování započalo v obrovské míře roku 303. Tou dobou vládl na východě říše císař Diocletianus, který podněcován spoluvladařem Galeriem, rozpoutal kruté pronásledování křesťanů (dal dokonce i razit mince s nápisem Deleto nomine christiano, tj. na památku vyhlazení křesťanstva). Ne náhodou se doba jeho vlády nazývá "dobou mučedníků". Diocletianus vydal proti křesťanům čtyři edikty. Zprvu nařídil bořit kostely, pálit Písmo svaté a zbavit křesťany všech občanských práv. Druhým ediktem nařídil uvěznit duchovenstvo. Třetím ponechával uvězněným pouze volbu - buď odpadnout od víry Kristovy nebo být mučen. Čtvrtý dával křesťanům volbu - buď obětovat modlám a zachránit si život, nebo neobětovat, což však znamenalo smrt. Tyto výnosy byly přesně prováděny. Očitý svědek Laktancius pravil: "Kdybych měl sto řečí, sto jazyků a hlas železný, nedovedl bych ani vypsat všech ohavností, ani udat všech jmen mučedníků, ani vylíčit, co všechno soudcové spáchali v provinciích na nevinných a spravedlivých." A jiný dějepisec, Eusebius, napsal, že meče katanů otupěly a lámaly se, že katané omdlévali a museli se střídat. Odpadlých křesťanů bylo málo, nejvíce bylo těch, kteří vydali Písmo svaté pohanům. Přeživší křesťané, kteří zaznamenávali jména mučedníků, však nedokázali uvést jména všech umučených, jelikož jich bylo takové množství, že to prakticky nebylo ani proveditelné. Proto životopisy svatých evidují jen malou část mučedníků a skutečný počet by byl několikanásobně vyšší. Roku 305 císař Diocletianus složil vládu na východě říše a císařem se stal jeho spolucísař Galerius, který pokračoval v pronásledování s ještě větší ukrutností. V západní části říše v téže době císařové křesťany nepronásledovali a byli jim v některých případech i nakloněni.
Vraťme se však zpět k Theodorovi, o němž jsme si naposledy pověděli, že byl v Amasyi vřazen do římského pluku. Theodor byl křesťanem, čímž se nijak netajil, a svou víru vyznával zřejmě slovem i skutkem. Ač byl teprve ve vojsku nováčkem, měl odvahu a srdce otužilého vojína a čelil bezestrachu nastalému nebezpečí. Když došlo na něho, aby obětoval modlám, vyznal před celým plukem, že je křesťan a že modlám obětovat nebude. Byl proto odveden k soudu a na otázku, proč podle rozkazu císaře nechce obětovat bohům, odpověděl: "Klaním se jen pravému Bohu a jednorozenému jeho Synu." Tato řeč soudce překvapila, protože něco podobného od vojenského nováčka neočekával. Soudcové pokládali jeho slova za ukvapená, neboť se domnívali, že mluvil z chvilkového citového vzplanutí a nikoli z hlubokého přesvědčení. Dohodli se proto, že ho ihned neuvězní, ale dají mu několik dnů na rozmyšlenou, aby vše uvážil. Ale Theodor využil stanovené lhůty k něčemu jinému… Uprostřed města Amasye stál na břehu řeky chrám bohyně Kybély, k jejíž poctě se konávaly slavnosti s divokými hrami a necudnými tanci. Rozhodnému křesťanu Theodorovi byl chrám na pohoršení. Pojal úmysl zničit modlu i chrám a ten vykonal bez meškání. V noci založil v chrámu požár a chrám shořel i s modlou. Záhy byl Theodor kvůli svému činu pohnán před soud, aby se zodpovídal ze žhářství. Theodor se k činu přihlásil a pravil: "Položil jsem oheň také proto, abych vyzkoumal moc vaší bohyně, a ona ve zkoušce neobstála. Zapálil jsem dřevo - a aj! matka vašich bohů shořela." Soudce dal Theodora zmrskat a pohrozil mu ještě většími tresty, jestliže neuposlechne rozkazů císaře a neobětuje bohům.
Všechna tato odhodlanost a zmužilost mladičkého vojína byla soudci nepochopitelnou záhadou. Snažil se ho proto získat sliby. Nabízeli mu dokonce, že ho učiní pohanským veleknězem. Theodor ale odpověděl: "Lituji vašich velekněží a pohrdám jimi. Mezi zlými horším bídníkem je ten, který je mezi nimi první. Je mezi nespravedlivými nespravedlivější, mezi necudnými necudnější. Raději chci býti posledním v domu Páně, nežli prvním v domech hříšníků. Lituji také císařů a vladařů světských, když přistupují k obětním oltářům, a zaměňujíce úlohu vladařů za úkol kuchařů, zabíjejí obětní zvířata a rukama krvavýma řezníkům nepodobni přebírají vnitřnosti zvířat."Soudce mu dokonce sdělil, že přihlížele k jeho mládí a nezkušenosti promine se mu trest za jeho nerozvážný skutek, bude-li ho litovat, zřekne-li se Krista a uposlechne-li rozkazu císaře. Soudce pak vyzval Theodora: "Tak uposlechneš rozkazů císařských nebo ne?" Theodor: "Raději chci tisíckrát zemřít, než bych zapřel Krista Ježíše." A byl okamžitě odsouzen na smrt upálením. Když ho vlekli na popraviště, kde byla přichystána hranice dříví, viděl Theodor cestou svého přítele Kleonika a volal na něho:Bratře Kleoniku, budu na tebe čekat! přijď brzy za mnou! Byli jsme nerozdílní druhové zde na zemi, ať zůstaneme pospolu i tam!" Když stál Theodor na hranici zapěl chvalozpěv až jeho hlas umlkl v plamenech. Stalo se tak 17. února roku 306 a v tento den se také koná jeho památka na východě. Římskokatolická církev klade jeho svátek na 9. listopad, kdy byly jeho ostatky přeneseny. Spolumučedníci sv. Theodora jsou vojínové Eutropius, Kleonik a Basiliskus, umučení pro víru o něco později. Svátek sv. Eutropia, Kleonika a Basiliska 3. března.Životopisy svatých, z nichž je čerpáno i toto pojednání, evidují celkem 22 sv. Theodorů z různých období. V kapli Porciunkule je uložen, jak jsem již řekli, sv. Theodor - Tiro. Právě o životě a umučení tohoto světce se dochovalo ze všech evidovaných sv. Theodorů, mučedníků z období římské říše, nejvíce informací. Jak se však dostaly ostatky sv. Theodora do Jindřichova Hradce? Římské soudy neměly o těla umučených křesťanů zájem a proto nebylo těžké, aby je jejich pozůstalí či přátelé získali, někdy i za malý úplatek. Podobně tomu bylo i s pozůstatky sv. Theodora, jehož oharky sebrali křesťané ze spáleniště a paní Eusebie je pohřbila v Auchaitě opodál města Amasye. Na tomto místě byl později postaven chrám na počest sv. Theodora. Biskup Nisský sv. Řehoř konal v tomto chrámu za 70 či 80 let po umučení sv. Theodora oslavu tohoto světce, přičemž své kázání zakončil touto vroucí prosbou ke sv. Theodoru: "Jakožto vojín braň nás, jako mučedník budiž přímluvcem naším a vypros nám pokoje. Třeba-li nám přímluvy ještě mocnější, spoj se s ostatními mučedníky, bratry svými, a proste za nás společně. Nechť ujmou se svatí Petr, Pavel a Jan Církve, kterou sami štípili. Kéž vzdálena jsou od nás všeliká bludařství! Kéž mocnou přímluvou tvou i spolumučedníků tvých stane se křesťanská obec půdou úrodnou!" Ve 12. století, za křížových výprav do Palestiny, byly ostatky sv. Theodora vyjmuty z hrobu a převezeny do města Brindisi. V době křížových výprav bylo zachráněno mnoho ostatků světců, neboť se tato místa podařila vyrvat z rukou mohamedánů. Dříve či později však byla opět mohamedány obsazena, a tak nezbývalo než ostatky svatých včas exhumovat a evakuovat. V Brindisi byly ostatky sv. Theodora zformovány do podoby lidského těla a uloženy. Některé části byly postupně rozdány jako relikvie. Například v Gaetě byla uložena zadní část lebky sv. Theodora v chrámu, vybudovaném na jeho počest, do něhož každoročně přicházelo velké množství poutníků. Tři částky z ostatků sv. Theodora byly uloženy i v Praze, z nichž jedno rámě získal roku 1356 Karel IV. Sv. Theodor se dodnes těší přízni věřících nejen po celé Evropě, ale i ve světě a je paradoxem, že právě v zhruba třiceti tisícovém Jindřichově Hradci o něm ví bližší informace ani ne deset lidí. Z Brindisi byly roku 1682 ostatky převezeny do Jindřichova Hradce. O jejich získání totiž projevil zájem generál řádu Karmelitánů Karel Felix Slavata (poslední mužský potomek slavného rodu Slavatů, který vládl v J. Hradci), požádal o ně papeže Innocence XI. a daroval je františkánům do Jindřichova Hradce." (viz http://pravdy.webpark.cz/sv_theodor.htm)

Je nádherné mít ostatky tak velkého mučedníka v zemích Koruny České. Sv. Theodore, oroduj za českou zem, aby se vymanila z bezbožectví, komunismu a atheismu a vrátila se pod vládu vpravdě katolické monarchie.
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!