Vojenské Tradice Podunajské monarchie po roce 1918 v Rakousku a ve slovanských národech - Militär Tradition der Donaumonarchie nach 1918 in Österreich und in den slawischen Nationen

11. ledna 2010 v 18:35 | Lubomír Uhlíř |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie


Na rozdíl od čs. armády bylo spolkové vojsko (Bundesheer) tehdejší Rakouské republiky ušetřeno obdobných problémů s tradicemi. Rakouská republika vojenské tradice někdejší monarchie nezavrhla a rakouská armáda se k nim hrdě hlásila. Od roku 1923 bylo k názvům vojenských jednotek přidáno doplňující označení součástí bývalé společné armády nebo předlitavské zeměbrany, udržování jejichž tradic bylo té které soudobé vojenské jednotce přiděleno.87 Celý název pak měl tvar: název formace, dříve doplňující označení. Např. Wiener Infanterieregiment Nr. 4, früher Infanterieregiment Hoch- und Deutschmeister Nr. 4, nebo Steierisches Alpenjägerregiment Nr. 9, früher Schützenregiment Nr. 3, Schützenregiment Nr. 26 und Feldjägerbataillon Nr. 9. V doplňujícím označení se mohl vyskytovat název jednoho nebo více bývalých c.(a)k. útvarů a názvy některých formací bývalé monarchie se někdy vyskytovaly opakovaně u více jednotek spolkového vojska. Republikové součásti spolkového vojska se pak považovaly za pokračovatele svých historických předchůdců. Přitom u některých součástí byly udržovány vedle tradicí jednotek, uvedených v doplňujícím označení, ještě tradice dalších formací armády bývalé monarchie. Meziválečná rakouská armáda slavila i pamětní dny svých předchůdců (Regiments [Bataillons, Divisions] Gedenktag) - většinou se jednalo o výročí bitev, v nichž se ta která jednotka proslavila, výjimečně byla zvolena jiná významná data.88
A. Hitler proti Monarchii
To, že byla přebírána armádní tradice ještě neznamená, že stejným způsobem byla akceptována i tradice státní. Někdejší habsburská monarchie totiž neměla zaryté odpůrce pouze v československém prostředí, eventuelně mezi dalšími "ujařmenými slovanskými národy", ale i mezi svými občany německé národnosti. Svědectví nám o tom zanechal bývalý předlitavský státní příslušník Adolf Hitler (20. 4. 1889 - 30 . 4. 1945), rodák z Braunau am Inn, ve své známé knize Mein Kampf.89
Budeme-li sledovat Hitlerovu argumentaci, zjistíme, že je jakýmsi fotografickým negativem československé oficiální propagandy - co je u jednoho bílé, je u druhého černé a obráceně. Jestliže v Masarykově a Benešově podání bylo Rakousko hrobařem českého a slovenského národa - v jejich interpretaci tedy československého národa (odhlédneme-li od dalších neněmeckých a neuherských národností), podle Hitlera mělo naopak takovýto negativní dopad na své občany německé národnosti.
Hitler se nikterak netajil svým krajním odporem k Rakousko-Uherské monarchii. Zásluhy na získání tohoto přesvědčení adresně připisoval svému někdejšímu profesoru historie na reálném gymnáziu dr. Leopoldu Pötschovi. Vlivu jeho přednášek přičítá Hitler vznik svých nepřátelských postojů ke státu a odvržení věrnosti císaři a dynastii: "Tento učitel udělal z dějepisu můj oblíbený předmět. Ovšemže jsem se stal už tehdy mladým revolucionářem, čehož on snad dosáhnout nechtěl. Kdopak by také mohl pod vedením takového učitele studovat německé dějiny a nestát se nepřítelem státu, jehož panovnický dům tak neblahým způsobem ovlivňoval osudy národa [německého; pozn. aut.]. Kdo nakonec mohl ještě zachovávat věrnost císaři a dynastii, která v minulosti i přítomnosti neustále zrazovala věc německého národa kvůli svému prospěchu?"90
Rakousko-Uhersku má velmi za zlé, že "nechovalo lásku" k Němcům: "Nevěděli jsme snad už jako chlapci, že tento rakouský stát nechoval lásku k nám Němcům a chovat ani nemohl?"91 Zde ovšem Hitler upadl do osidel propagandistické rétoriky, když hovoří o lásce státu k některému ze svých národů. Nicméně stojí za to zjistit, ke komu že to monarchie svoji lásku chovala. I na to má Hitler odpověď - byli to neněmecké národy, hlavně slovanské a snad nejhorší mezi nimi byli Češi, kteří dokonce infikovali panovnický rod: "Dějinné poznání o činnosti Habsburského domu bylo ještě podepřeno každodenními zkušenostmi. Na severu a na jihu rozežíral cizí národnostní jed tělo našeho národa a Vídeň sama se stávala stále více neněmeckým městem. 'Arcidům' se čechizoval, kde to jen bylo možné a byla to pěst bohyně věčného práva a neúprosné odplaty,92 která nechala arcivévodu Františka Ferdinanda, největšího nepřítele rakouského němectví, padnout kulkou, kterou on sám ulil. On sám byl přece hlavním patronem slavizace Rakouska, potvrzené shora dolů!"93
Hitlerova nenávist k Habsburkům šla až tak daleko, že se jednu doby zabýval myšlenkou prohlásit tento bývalý panovnický rod za židy, k čemuž ale nakonec nedošlo.94
Je třeba dodat, že ani Habsburkové svého někdejšího poddaného Adolfa Hitlera příliš nemilovali. Tak po připojení Rakouska k Německu v roce 1938 proti této anexi protestoval pretendent rakouského trůnu Otto von Habsburg (1912 - ) a dokonce se domáhal zásahu mocností. Jediným výsledkem těchto aktivit ale bylo, že na něj byl v Německu dne 29.3.1938 vydán zatykač.95
Tolik v krátkosti pro ilustraci Hitlerových a tedy i nacistických a později oficiálních německých (protektorátních atd.) postojů k někdejšímu Rakousko-Uhersku a jeho panující dynastii.
Postoj komunistů vůči monarchii a její armádě
Komunistický propagandistický aparát je starším generacím notoricky známý, ale mladší generace o něm neví nic nebo téměř nic a většinou jsou tyto záležitosti mimo okruh jejich zájmu. Není přirozeně účelem tohoto pojednání zabývat se marxistickými výlevy, leč je užitečné zaměřit se pouze na propagandu směrovanou na historiografii, která pak byla podkladem jediného státem povoleného výkladu historie, přirozeně včetně historie vojenské. Názornou ukázku lze předvést na brožuře z roku 1976, pojednávající o Vojenském muzeu: "Při výchovném působení Vojenské muzeum vychází především z nejvýznamnějších zdrojů tradic Čs. lidové armády, jimiž jsou husitské revoluční hnutí, boje čs. rudoarmejců na obranu sovětské moci, boj čs. interbrigadistů ve Španělsku, protifašistický boj českého a slovenského lidu vedený Komunistickou stranou Československa a 1. čs. armádního sboru v SSSR za druhé světové války, Slovenské národní povstání a Květnové povstání českého lidu, třídní bratrství a bojová družba se Sovětskou armádou, výstavba Československé lidové armády za pomoci sovětského lidu a sovětských zkušeností a zabezpečování internacionální obrany socialismu ve svazku se socialistickými armádami států Varšavské smlouvy."96
K uvedené problematice se vyjadřuje trefně Richard Uhlíř: "Marxistického pojímání dějin přirozeně nemohla být ušetřena ani vojenská historiografie. Ani tomu nemohlo být jinak, protože měla ve své pracovní náplni vytvářet teoretickou základnu pro tvorbu podkladů politické propagandy a výchovy, zaměřené od vojenských škol všech stupňů a typů až po známé politické školení mužstva. A přirozeně též pro vytváření státem uznávaných (a nařízených) vojenských tradicí. V československých tradicích v marxistickém provedení pak zcela přirozeně nenacházely místo ty, které byly spjaté s monarchií habsburské-lotrinské dynastie. Je to celkem logické - rakouská (rakousko-uherská) monarchie byla z marxistického úhlu pohledu pouze jedním z vykořisťovatelských státních útvarů a bylo celkem lhostejné, zda byla napasována do šablony feudální či kapitalistické společensko-ekonomické formace, jak otcové marxisté označovali jednotlivé historické etapy, pojmenované takto jejich 'klasiky'. V čs. prostředí zde bylo ještě další specifikum, které umožňovalo černou nálepku, přidělenou dunajské monarchii, učinit ještě černější, a to akcentování národnostního útlaku, vyvíjeného z německé (případně maďarské) strany na stranu českou a slovenskou. Zde ovšem nebyli čs. marxisté vůbec originální a ani být nemohli. Stačilo jim vypůjčit si propagandistický slovník od první čs. republiky a pouze jej vhodně doplnit marxistickou frazeologií. V protirakouských a protihabsburských postojích byli totiž Masarykovi i Gottwaldovi propagandisté zcela identičtí."97 Příkladů by bylo možno najít bezpočet, zaměříme se na jediný ukázkový materiál, který je příznačný a prezentuje komunistický pohled na dějiny. "Názornou ukázku postojů k vojenským tradicím nám poskytuje příručka pro brance, používaná i ve školách v rámci předvojenské výchovy v padesátých letech minulého století. Učebnice patrně anonymního kolektivu autorů nese název PŘÍRUČKA PŘEDVOJEnSKÉ VÝCHOVY PRO ŽÁKY A POVOLANCE. Byla vydána MNO a vytisknuta Naším vojskem n.p. v Praze v roce 1955 pod číslem 14670."98 Protože R. Uhlíř ve své stati velmi podrobně přiblížil a okomentoval její obsah, zdržíme se zde dalších podrobností a budeme konstatovat pouze závěr: Rakouské vojenské tradice byly zcela nepřípustné, pročež se všichni raději tvářili, že neexistují.99
Toto je tedy, stručně vyjádřeno, neblahé dědictví komunistické historiografie. A bylo možno se s nimi setkávat na každém kroku tam, kde čs. vojenští historikové narazili na problematiku rakouské či rakousko-uherské armády.100 Jako jeden příklad, který byl vystaven na odiv široké veřejnosti, je možno připomenout panel v někdejším Muzeu čs. armády na Žižkově, věnovaný známé rumburské vzpouře, kde se tvrdilo, že se v ní jednalo o pěší pluk č. 11. Tvůrcům tohoto exponátu zcela evidentně unikaly rozdíly mezi pěšími a střeleckými pluky. Toto neználkovství přežilo i "samet", když v roce 1998 v nyní již neexistujících prostorech muzea na Hradčanském náměstí byla instalována výstava, věnovaná rakouské armádě. Čáko pro vyšší důstojníky pěchoty (model 1868) bylo poněkud rozpačitě označováno za čáko pro štábní a vyšší důstojníky, což jistě není třeba komentovat.101
I komunistická historiografie odešla do nenávratna již bezmála před dvěma desetiletími a má tedy cenu si položit otázku, co se od té doby změnilo. Přirozeně padly cenzurní zábrany a neexistuje státem nařízená šablona výkladu historie. Nicméně ve vojenské historiografii se velmi bolestně projevuje devadesátileté vakuum, jehož důsledkem bylo zapomnění rozsáhlé do té míry, že v dnešní době dělá velké potíže i těm lidem, kteří se hodlají armádou bývalé monarchie zabývat, neboť se projevují katastrofální neznalosti těch nejzákladnějších vojenských historických reálií.
Co se týče vojenských tradic, nehřejí se v naší tržní společnosti na výsluní přízně.102 I když si jejich absenci někteří lidé uvědomují103 či aspoň uvědomovali ještě v nedávné době, jako např. někdejší ministr obrany Karel Kühnl, který u příležitosti Dne ozbrojených sil ČR 30.6.2005 prohlásil: "Je mým trvalým přesvědčením, že stát bez armády není stát a armáda bez tradic není armáda."104 Snahy o navázání zpřetrhaných tradic jsou ovšem již staršího data. Tak např. již v roce 1993 vydalo oddělení sociálního řízení MO ČR sborník šesti historiků VHÚ (P. Havel, J. Galandauer, P. Hofman, J. Hrbek, V. Pilát, J. Fidler), v jehož úvodu se praví: "Chceme tak přispět k postupnému očišťování naší historie a armádních tradic od poúnorových nánosů, poodhalit v minulosti zamlčovaná fakta v této oblasti, a tak napomoci k zaplňování alespoň některých 'bílých míst'."105
Jedním z protagonistů navázání a udržování tradic byl PhDr. Jiří Fidler, bývalý pracovník VHÚ, po jehož odchodu z této instituce tendence tohoto typu značně ochably. Ukázkou jeho upřímného úsilí je článek, publikovaný v časopise Generálního štábu AČR VOJENSKÉ ROZHLEDY v roce 1995.106 I když jsou v jeho názvu inzerovány pouze tradice I. a II. odboje, autor se nevyhýbá ani rakouské problematice. Řadu zde uváděných fakt je ovšem nutno brát s nadhledem ne jako konkrétní údaj vzniku té které součásti, ale jako počáteční datum, ke kterému by se měla upírat její tradice. Tak např.: "Tři nejstarší vojenské útvary Armády ČR jsou spjaty s činností tohoto vojevůdce [Albrechta z Valdštejna; pozn. aut.] - 42. mechanizovaný prapor (vznik 1619), velitelství pražské posádky (vznik 1622, Valdštejn byl jejím prvním velitelem) a 33. mechanizovaný prapor (vznik 1629)."107 42. mechanizovaný prapor dozajista nevzniknul v roce 1619 atd.108 Podobně je pak uváděno dále: "1. mechanizovaná brigáda - původně velitelství pražské divize rakouské armády, které se v r. 1808 vydělilo z posádkového velitelství v Praze (vytvořeno r. 1622) ... 2. mechanizovaná brigáda - vznikla v r. 1808 jako velitelství západočeské divize ... 6. mechanizovaná brigáda - nejprve velitelství brněnské divize rakouské armády, které se v r. 1808 vyčlenilo z posádkového a pevnostního velitelství Brno (vznik před r. 1645) ... 7. mechanizovaná brigáda - původně velitelství olomoucké divize rakouské armády, které se v r. 1808 vyčlenilo z velitelství olomoucké pevnosti (vznik koncem třicetileté války) ..."109 Pokud si odmyslíme terminologické nepřesnosti (divize byly číslovány apod.), je možno v takovémto vzdáleném vyhledávání tradic při absenci návaznosti spatřovat poněkud umělou konstrukci. Autor se ovšem mýlí ve svém idealizovaném pohledu na I. republiku: "Po roce 1918 vytvářená československá armáda se těchto tradic [rakouských; pozn. aut.] nijak nezříkala...".110

Tečku za úvahami nad přetrváváním prvorepublikové a následné austrofobie učiníme připomínkou ze soudobé Olomouce na adresu maršála Radeckého. V olomouckých Radničních listech z roku 2008 je možno se dočíst: "Voják pěti císařů a 'Otec vojáků' doplatil po roce 1918 na to, že jej Rakousko příliš milovalo, než aby ho stát, založený na vymezení se vůči podunajské monarchii, nemohl než zatratit. Socialistické nazírání na dějiny je často tak zažrané pod kůži, že když padlo mezi několika nadšenci rozhodnutí připomenout si proslulého rodáka, bylo nutno nechat si vypracovat ve Vojenském historickém ústavu elaborát o tom, že slavný voják není věru žádný zrádce, kolaborant ani nepřítel lidu."136 K tomu dodejme, že prvé oslavy Radeckého se konaly v roce 2002.

více informací
Poznámky pod čarou:
87 Viz příloha 2. Tabulka byla sestavena podle: Österreichs Bundesheer. Wien (1928) a Überlieferungspflege im Bundesheer. Durch die Jahrhunderte österreichischen Soldatentums. Wien 1931. Srov. UHLÍŘ, L. Dragouni Rakouské republiky. http://www.primaplana.net; TÝŽ Polní myslivci a válka roku 1866. In: Stopami dějin Náchodska 2. Válka 1866 na Náchodsku. Náchod 1996, s. 96.
88 Viz Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1914. Wien 1914; UHLÍŘ, L. Pamětní dny formací rakousko-uherské armády. http://www.primaplana.net; TÝŽ Udržování tradic napoleonských válek v rakousko-uherské armádě. In: Bulletin ČSNS č. 17/2001, s. 101-104, č. 18/2002, s. 17-23; TÝŽ Udržování tradic války roku 1866 v rakousko-uherské armádě. In: Bellum 1866 č. 1/2001, s. 2-14.
89 HITLER, A. Můj boj. s.l. 2000.
90 Tamtéž, s. 18.
91 Tamtéž.
92 Srov. výše citovaný Macharův projev ze 3.11.1918.
93 HITLER, A. Můj boj, c.d., s. 18.
94 Jistě by působilo dosti divně, kdyby jedna z potomních divizí Zbraní SS byla pojmenována po židovce - tedy po Marii Terezii.
95 Viz GALANDAUER, J., HONZÍK, M. Osud trůnu habsburského. Praha 1982, s. 363.
96 Vojenské muzeum. Praha 1976, s. 3-4.
97 UHLÍŘ, R. Vojenské tradice v pojetí československých komunistů. http://www.primaplana.net/.
98 Tamtéž. Podobné "skvosty" jako uvedená příručka vycházely ovšem až do konce komunistického režimu. Viz např. LIPTÁK, J. a kol. Přehled dějin vojenské politiky KSČ. Učebnice pro vojenské střední školy. Praha 1988.
99 Ukázku akceptovaných osobností v komunistické éře viz příloha 1, kde ve srovnání se situací z I. republiky je možno si učinit představu, které osobnosti se naopak staly nepřijatelnými.
100 Zájemce lze odkázat na UHLÍŘ, L., SÁČEK, K. Rozlišování součástí rakouské armády 1792-1815, c.d., s. 50-56 (kapitola Sekundární faktory v egalizaci), kde je uvedena celá řada příkladů chyb a nepřesností, z nichž mnohé pocházejí z tuzemské vojenské historiografie druhé poloviny 20. století. Srov. též UHLÍŘ, L., SÁČEK, K. Neoficiální a nepřesné označování součástí rakouské armády. http://www.primaplana.net.
101 Viz např. TUPÝ, O., SÁČEK, K., UHLÍŘ, L. Rakouská armáda v roce 1805. In: Třetí koaliční válka 1805. Brno 2004, s. 346; UHLÍŘ, L. Hodnosti rakouské armády v r. 1866. In: Bulletin 1866 č. 1/1991, s. 45-46; TÝŽ Hodnosti rakouské armády za koaličních válek. In: Bulletin ČSNS č. 20/2002, s. 72.
102 Tak do května 1990 zůstávalo nepovšimnuto mezi názvy vojenských jednotek jméno Klementa Gottwalda (celkem třikrát) a Antonína Zápotockého, až do října 1990 jméno Ladislava Zápotockého. Viz MINAŘÍK, P. Čestné a historické názvy vojenských útvarů propůjčených a odejmutých v letech 1990-2002. http://vojenstvi.cz/armada/povalecna/utvary.
103 Viz např. KOLDINSKÁ, M., ŠEDIVÝ, I. Válka a armáda v českých dějinách, c.d., s. 355-376.
104 Viz PAJER, J. Armáda bez tradic není armáda. In: A report č. 14-15/2005, s. 6.
105 Armáda - historie, tradice. Praha 1993, s. 3.
106 FIDLER, J. Tradice prvního a druhého odboje v historii útvarů Armády České republiky. In: Vojenské rozhledy č. 3/1995, s. 149-154.
107 Můžeme se setkávat i s jinými názory: "42. mechanizovaný prapor 'Svatováclavský' je nestarším útvarem Armády ČR. Jeho předchůdcem byl kyrysnický pluk, který vznikl v roce 1682, jenž proslul v bojích s Turky a ve válkách s Pruskem. Roku 1920 v rámci Československé armády byly oba pluky (?) spojeny do 8. jezdeckého pluku, poté, v roce 1929 byl pojmenován na pluk 'Knížete Václava Svatého'. V roce 1943 v Sovětském svazu vznikl tankový prapor, který válku zakončil jako 1. československá tanková brigáda a po jeho osvobození jeden z jeho praporů byl umístěn do Pardubic. Tam se také původně jezdecký pluk mění v mechanizovaný." (42. mechanizovaný prapor "Svatováclavský" je součástí 4. brigády rychlého nasazení. http://www.42mpr.army.cz, http://www.army.cz).
108 FIDLER, J. Tradice prvního a druhého odboje v historii útvarů Armády České republiky, c.d., s. 149.
109 Tamtéž, s. 150-151.
110 Tamtéž, s. 150.
135 KOJZAR, J. Správný vzor, c.d.
136 Kdo byl maršál Radecký? In: Radniční listy. Měsíčník občanů města Olomouce č. 7/2008, s. 26.


 


Komentáře

1 bp bp | 14. ledna 2010 v 14:38 | Reagovat

U jména Otty v. H. máte jeho život ohraničen letopočtem 2009, což naštěstí neplatí.

2 monarchista monarchista | 14. ledna 2010 v 16:06 | Reagovat

[1]: ano, omlouvám se, datum 2009 je samozřejmě chybou...Díky za upozornění. Učinil jsem již nápravu.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!