Cizí nechceme, svoje nedáme??? Aneb o směřování tzv. českého nacionalistického „katolictví“. Neue Gefahr - Der nationalistische "Katholizismus"

4. března 2010 v 19:30 |  Proti nacionalismu - Gegen Nazionalismus
Možná se divíte, že se chceme na stránkách Monarchia Catholica věnovat nacionalismu. Jak již víte, na stránkách našeho monarchistického blogu jsme se už několikrát zabývali nebezpečným fenoménem, kterým je nacionalismus. Byl vpravdě odsouzen Piem XI. a Pia XII. v jejich encyklikách odsuzujících italský fašismus (Non abbiamo bisogno) a německý nacionální socialismus (Mit brennender Sorge). Jak je vidět sklony k opakování tohoto omylu nemají pouze politické subjekty nacionalistického ražení, ale dokonce i někteří příslušníci kléru. A to nejenom v minulosti, ale i v současnosti našeho zničeného národa. Tito lidé často hovoří o českém nebi, o české katolictví, o víře Čechů, ale v jádru se za tím skrývá nebezpečný nacionál, který haní "cizí" a domnívá se, že jeho národ je ten nejlepší, že všechno špatné pochází od "cizáků" všeho druhu. Katolík, kněz, resp. laik, by měl však být objektivní v hodnocení toho, jak se chová jeho národ a jak se chovají národy cizí. Z jeho úst nemůže být nikdy pronesena ona věta výše, že my nic a oni jsou viníci. Popravdě řečeno, pravda je bohužel pravým opakem. Kritickou sebereflexí by měl projít každý národ na této planetě. Bohužel někteří toho nedokážou. Jen tak na ukázku, abychom ukázali těmto lidem, že mnohému vděčíme právě "těm tzv. cizákům", kterými je českými "katolickými" nacionalisty pohrdáno.
Víru jsme přijali od iroskotských misí a sv. Cyrila a Metoděje, kteří nám ji přinesli z Byzance, ale z Moravy odešli do Říma k "Apoštolskému Stolci", aby získali pro tuto misii požehnání a schválení staroslověnského jazyka pro liturgické účely. Byli to cizinci, kteří nám přinesli světlo víry. Karel IV., tzv. Otec vlasti, byl z poloviny cizozemec, byť milující tento národ. Naopak byl to právě český národ, který vyvážel do celého světa své nezdravé antikatolické myšlenky a revoluci: Hus, který obohatil a opět oživil zkomírající wiklefismus o své "vlastní" myšlenkové názory a důsledkem jeho nauk bylo rozpolcení země, bratrovražedné boje, drancování, vypalování měst, vesnic, klášterů - loupežné hordy proměnily pod Žižkovým vedením kvetoucí království a celou střední Evropu v hromadu trosek.
Vzpomeňme, jak "cizáci" sv. Johanka z Arku psala husitům, aby ustali ve svém rabování, jinak že vytáhne proti nim, nebo jak se snažil "cizák - Ital" sv. Jan Kapistrán obrátit český husitský národ zpět ke katolictví v lidových misiích v době vlády husitského krále Jiříka z Poděbrad. Vzpomeňme na to, jak po celé 15. a 16. století byla naše země izolována od zbytku křesťanské Evropy, byla považována za ostrov herezí, jako něco cizího v myšlenkově, zatím ještě nábožensky jednotné Evropě.
V té době již přicházela barokní obnova, která by nikdy nepřišla, kdyby ji vojska Svaté Ligy a rakouských Habsburských vojsk na Bílé Hoře úspěšně nezahájila. Katolický vliv se promítl v činnosti a pod vedením kněží a řeholníků, kteří začali pěstovat český jazyk. Ožil i český katolický život. Jezuité, kteří přicházeli, byli většinou cizinci, kteří se brzy naučili českému jazyku a byli v pravdě nečeskými vlastenci a misionáři.
Českým národním svatým se stal Sv. Norbert z Xanten - cizozemec z dnešní oblasti zemí Beneluxu. Českým národním svatým je sv. Vít - Ital ze Sicílie, pokud to tak můžeme říci. Dalším českým světcem je Sv. Zikmund, který byl zase synem burgundského krále Gundobalda a sv. Hedvika, která pocházela ze Slezska a je patronkou města Breslau (Wroclaw). Sv. Zdislava byla z poloviny Italkou. Její matka, Sibyla ze Sicílie, byla původem z dolnoitalských normandských držav, přišla z Německa s mladší královskou dcerou Kunhutou, nevěstou budoucího krále Václava I. Jmenujme další světce, Bl. Česlava, který se stal provinciálem polské provincie, založil klášter ve Vratislavi. Poté odešel do Čech, kde se svolením krále Přemysla Otakara I. založil dominikánský klášter v Poříčí u Prahy. Z něho vycházel kázat do celých Čech. Podle tradice přijal do třetího řádu paní Zdislavu z Lemberka. Jeho přítel, Sv. Hyacint založil cestou z Říma dominikánský klášter v Olomouci a zřejmě i ve Znojmě. Tady je tedy zřetelné, že nacionalisté mají smůlu. Většina tzv. českých světců, kteří působili na území Koruny, byla cizozemci, nebo alespoň s cizími národy velmi úzce spolupracovala. Ukazuje to na nádhernou universalitu katolictví - jít ke všem národům a získávat pro Krista celé národy. Mohli bychom pokračovat. Ale domnívám se, že to není nutné.

Barokní dobu vystřídalo bezbožecké osvícenství zrozené z idejí svobodného zednářství, které skutečně usilovalo o likvidaci katolické Církve a definitivní poněmčení zemí Koruny České. Osvícenskému moru padla za oběť celá Evropa, panovnické rody i obyvatelé národů. Půda pro revoluci 1789 byla otevřena. Po pádu Rakousko-Uherské monarchie, za pomoci liberálních Čechů a dalších obyvatel národů monarchie, si málokdo uvědomoval, že došlo k pádu poslední, byť už pro mnohé formální, katolické monarchie. Ne nadarmo symbolicky každý katolík vzhlíží k osobě bl. Karla I. posledního fakticky vládnoucího českého krále.
Přichází doba tzv. První republiky, která ještě nebyla dostatečně zhodnocena z náboženské stránky. Byli to právě liberální katolíci, katoličtí kněží a laici, kteří založili tzv. Husitskou československou denominaci, a kteří tak oslabili katolickou Církev. Dalším oslabení byla pozemková reforma, která zabavila půdu šlechtickým rodům a katolické Církvi. Byli to katolíci, kteří mlčeli k bourání Božích muk a mariánských sloupů po pádu monarchie. Jediný, kdo se postavil proti sekularismu a nepřátelské pozici čs. vlády byl msgr. Marmaggi, vyslanec papežského stolce v nově zřízené "republice Československé". S obavami sledovala katolická Církev vývoj v Československu po roce 1918. Odpad milionů věřících a části katolického kléru, zrušení výsad šlechty a pozemková reforma zle doléhaly na Církev. Vyvěšení husitského praporu na Pražském Hradě, stržení mariánského sloupu a vyhazování křížů z úřadů a ze škol byl pouze počátek toho, na čem byla a je postavena Československá republika, resp. její nástupce Česká republika. Byli to právě a jedině sudetští Němci, kteří odmítli bojovat na konci I. světové války proti bl. císaři Karlovi I. Působení tzv. vlasteneckých katolických biskupů, kněží i politiků bylo spíše podržení statu quo s novou republikou, s liberální republikou a jejími sekulárními principy, odsouzených římskými papeži v 19. století. Liberální katolicismus 20. a 30 let byl pouhou předzvěstí II. vatikánského koncilu. Podívejme se na program "klerikální" lidové strany, kde již ve dvacátých letech je požadavek na svobodu svědomí, vč. náboženské svobody. Tomu se říká činnost vlasteneckých kněží, kteří brojili proti tehdejšímu církevnímu postoji v otázce náboženské svobody. V srdcích některých z nich tepal puls revoluce. Proto vývoj v polovině století je logickým důsledkem nešvarů a revolučních ideálů uvnitř kléru i ve společnosti. Každý si musí uvědomit, že II. Vatikánský koncil a jeho teze nespadly s nebe.
Mit brennender Sorge - S palčivou bolestí pozorujeme nacionalistické tendence a zatemňování universálních hodnot katolicismu některými jeho členy. S Piem XI. a se zástupci "nečeských" českých svatých se ptáme, čím chtějí tito lidé prospět katolicismu, pokud z něho činí jeden politický a nacionalistický klub? Náš národ významnou měrou dopomohl k nástupu velkých světových ideologií nejenom aktivním, ale zvláštním pasivním (akceptačním) způsobem: zvláště k rozkvětu liberálního šovinistického nacionalismu v 19. a zač. 20. století uvnitř monarchie, které přestávalo chápat universalitu katolického spojení trůnu a oltáře, a následně levičáctví a komunismu v letech dvacátých, resp. padesátých a současné sekulární podoby demoliberálního globalismu. Proto právem jsme trestáni za naší nevěru, která trvá skoro 600 let s menšími, či většími přestávkami. Jsme trestáni, protože jsme neposlouchali římské papeže, kteří nás po dobu více jak 200 let varovali před omyly tohoto světa. Nemůžeme vinit za své chyby cizí národy. My jsme jim vnucovali mnohdy o mnoho tvrdší podmínky (husitství, čs. legie, útlak sudetských Němců v pohraničí za tzv. První republiky, která se neštítila do nich střílet v letech 1918-1920). Kdyby nepřišla rakouská a katolická Habsburská dynastie v roce 1620, dnes by z nás byli Němci. Rovněž nemůžeme být pohrobky Masaryků a Benešů, ani biskupů a kněží, kteří příliš dbali na své českosti, aby zapomněli na katolickou universální víru, která jim i nám káže milovat svůj vlastní národ a ctít i rodinu dalších národů a přivést všechny národy ke spáse. Můžeme říci o katolictví, že je české? Nezavání toto právě oním provinciálním galikánským, nebo dokonce nacionalistickým duchem? Katolictví není o nic víc české, než německé a nemůže ani být, protože se jedná o universální víru, která převyšuje svou nadpřirozeností každý národ, národní principy a zájmy, neboť tyto jsou přirozeně omezeny a mohou se mýlit. Obdrželi jsme katolictví od našich otců, kteří k nám přicházeli z cizích zemí, aby zde zasadili, nebo udrželi semínko víry a získali pro víru obyvatele této země, ze kterých vycházeli další svatí tohoto národa.

Svatý Václave, vévodo České země, oroduj za nás!
 


Komentáře

1 Ladislav Malý Ladislav Malý | E-mail | 5. března 2010 v 14:40 | Reagovat

Při vší úctě k autorovi, zapomíná na podstatnou změnu světa, resp.ohrožení Evropy od islamismu - za prvé, zadruhé - ohrožení od globálního sionismu, který podmiňuje vpád neevropských národů do Evropy. Obrana je jediná: důraz na svou národnost, chcete-li evropanství, křesťanství a sociální smír. Bůh bude stát při nás, když my sami si pomůžeme!

2 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 5. března 2010 v 16:34 | Reagovat

Určitě, máte pravdu, náš článek se islamismem nezabýval, i když skutečně existuje reálná možnost, že do 20-30 let bude díky zpackané imigrační politice Evropského RVHP celá Evropa islámská. To jsme naznačili již v článku o důchodové politice, že z mapy Evropy zmizí zbytek křesťanství. Ale myslím si, že pokud dokázaly národy spolupracovat v rámci třeba naší monarchie proti Turkům etc., potom to je možné i dnes. Ale díky za příspěvek. Islamismem se také chceme zabývat.

3 rk rk | E-mail | 15. května 2010 v 2:10 | Reagovat

No ono, je to aj takto, darmo si budeme všemožne pomáhať ak nám Boh nepožehná, a nepožehná pokiaľ, to čo budeme robiť nebude z Boha, ja chápem ten článok takto. Spomenutý článok má väčšiu hodnotu ako ako hociktorá Čapkova kniha.
Úctivá poklona ctihodný brat. Nech je vychvaľované na veky dobro Habsburského domu. Prosím Ťa Bože vypočuj ma !!! Bože Ty vieš všetko, vráť nám nášho kráľa. Prosím Ťa Bože vypočuj ma !!!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!