Papež Sv. Pius X., císař František Josef I., I. světová válka a vznik anomálie tzv. Českoskovenské republiky - Papst Pius X., Kaiser Franz Joseph I., I. Weltkrieg und Geburt der Anomalie: Tschechoslowakei

3. června 2010 v 18:31 |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie
Když pročítáme dílo msgr. Marcela Lefebvra, zvláště jeho dílo "Sesadili Ho s trůnu", potom brzy dojdeme k jasnému poznání, že existence sekulárních republik spojená s demoliberální ideologií vzešlé z Velké Francouzské revoluce je oním zlem, které pohřbilo nejprve katolické monarchie a poté v polovině 20. století samotnou monarchistickou katolickou Církev. A za vším jsou sice jiní lidé-protagonisté, ale tytéž ideje, které neblaze působily na poslední katolické monarchie a katolickou Církev v její monarchistické a hierarchické podobě. Revoluce prosákla napříč společností a Církví a její strašné plody jsou dodnes živé: politické omyly typu nacismu, komunismu, demoliberálního globalismu, tzv. sociální demokracie etc.. Filosofické a náboženské omyly: sekularismus, atheismus, naturalismus a racionalismus etc. Ale bohužel se i dnes mezi katolíky, a dokonce mezi tradičními katolickými kněžími najdou lidé, které tyto pseudohodnoty světa natolik uchvátily, že je oslavují. Slouží možná pravověrně, ale jejich srdce bije pro onu Revoluci, za kterou se skrývá ono biblické Non serviam. (Nebudu sloužit)
Tzv. Československá republika - Lumpenstaat, jehož dědictvím je střelba do lidí, sekularismus, velká pozemková krádež a utlačování menšin...
Toto datum je koncem čtyřistaletého panování katolické Habsburské monarchie podminované v 19. století liberálním a nacionalistickým štvaním, které nakonec pohřbilo nejprve rakouský trůn a v polovině 20. století i oltář - viditelnou strukturu Církve. Vznik tzv. Československé republiky je spojen s tak falešnými ideologickými principy, že je třeba, abychom je českému čtenáři krátce znovu představili. http://monarchiacatholica.blog.cz/0910/osudova-chyba-ceskych-dejin-vznik-ceskoslovenske-republiky-vznik-mytu
Menšiny a legionáři
Kvalita národa se ukáže právě na vztahu k jiným historickým menšinovým národům. Tento vztah je buď negativní, nebo pozitivní. A právě tolik glorifikovaná "První republika", o které slyšíme skoro v mytologických termínech, byla zemí, která se nedokázala vyrovnat s menšinami, zvláště s německou komunitou a spoludůsledkem byl Mnichov 1938. Stačilo velmi málo, aby se víc jak třímilionová německá menšina, spolu s maďarskou a polskou, případně s ruthénskou (rusínskou) menšinou zařadila do československé společnosti, podpořila Československou republiku proti klíčícím totalitním systémům nacionálního socialismu a bolševismu a menšiny se tak nestaly pro ČSR čerstvě vykopaným hrobem, chceme-li pátou kolonou. Ještě dnes se mezi námi objevují lidé, kteří glorifikují až do nebe Československou vlajku a legionářský zrádný ideál. Z pohledu mezinárodního práva byli čeští a moravští vojáci součástí rakouské C. a K. armády a tudíž zrada rakouské armády je porušením vojenské přísahy dané Bohu a císaři. Za toto porušení voj. slibu každá armáda trestá dezertéry nejpřísnějšími tresty, ve většině případů trestem smrti. Slib je výrazem neporušitelného a neměnného odhodlání vůle zachovávat určitá jednání a umravnit svůj život dle složeného slibu. Jděme do důsledků! Legionáři se zařazují mezi zrádce nejenom monarchie, ale i slibů daných nepřímo Bohu. Rádi bychom uveřejnili jako příští příspěvek voj. přísahu, která má formu modlitby a bere si za svědka Boha Trojjediného. ( http://monarchiacatholica.blog.cz/1006/prisaha-c-a-k-vojaku-militareid-der-k-u-k-soldaten) Legionářský zrádný ideál přinesl našemu národu prokletí nevěry, pověst hanebnou a ničemnou, kterou oslavují pouze revolucionáři. Nehledě na to, že poslední konvoje legionářů, které dorazily do republiky byly natolik zbolševizované, že hrozilo vytvoření komunistické republiky Rad i na teritoriu zemí Koruny české. Naopak dnes se zapomíná, jak Češi slavně a hrdinně bojovali na všech frontách za císaře a za vítězství Rakouska. Proto děkujeme všem našim pradědům, že nezradili čest a bojovali za císaře Františka Josefa I. a následně bl. císaře Karla I. až do hořkého konce. Je světu třeba ukázat, že nejsme národem dezertérů, udavačů a švejků. viz http://monarchiacatholica.blog.cz/0907/cesi-bojovali-hrdinne-za-rakousko-uhersko-ale-prvni-republika-to-tutlala
Plody První republiky
Můžeme vyslovit smělou myšlenku: První republika musela "zemřít" jako trest za hříchy národa, kterých se národ dopustil v letech 1918-1920. Bůh trestá své národy i tím, že na ně pošle cizí a "nevěřící" národy, které mají za úkol splnit vůli Boží a ztrestat "vyvolený" národ. Starý Zákon o tom hovoří jasnou řečí. To je Boží logika. Být členem prokletého národa není žádný med a je třeba hodně smírných obětí na to, aby Bůh byl usmířen. Jak může někdo z laiků, či kněží oslavovat První republiku jako republiku svobody a tzv. samostatný stát? Střelba do lidí a zabíjení na mnohých místech Sudet, miliony lidí, kteří odpadli od katolické Církve, cca 200 kněží, kteří opustili katolickou Církev, lidová strana, která se profilovala jako křesťanská se dobrovolně přihlásila k náboženské svobodě. Tehdy proti vůli a oficiálnímu kurzu Říma. Osoba msgr. Šrámka je ošklivou skvrnou na kráse oné demokratické revoluční politiky, podporované duchovními jako byl právě on. Již tehdy byl dán duchovním zákaz účastnit se politického života. (CIC 1919, kan. 121 hovoří o vynětí duchovních od voj. služby,(netýkalo se Feldkurátů) veřejných světských úřadů neslučitelných se stavem duchovního.) Církev jako moudrá Matka si uvědomovala ohromné riziko, pokud by se duchovní stav nechal zatáhnout do politických her a machinací, či politického partajnictví. Nakonec by utržila ostudu jenom a zase katolická Církev. Dále musíme zmínit odstraňování křížů ze škol, od soudů a nové sekularizační tendence ve státním školství. První Republika byl autoritativní režim (žádný ostrov demokracie uprostřed totalitních režimů, jak se nám namlouvá) s velmi vyhraněnými sekulárními tendencemi, s protikatolickým zaměřením svých protagonistů a proti menšinám postavenými zákony, zvláště proti německé menšině. Sudetští Němci podávali na adresu vlády a československé republikánské mašinérie desítky petic proti porušování svých práv. Chtěli v rámci práva na sebeurčení - Selbstbestimmung svobodu a samostatnost. Ale to je zase jiná kapitola, která už s monarchií nesouvisí, ale je vlastním důsledkem 28.10. 1918. První republika byla v mnoha ohledech proti Římu a dělala vše, co bylo protikatolické, protože sama sebe chápala jako sekulární stát. Skandál a aféra kolem kardinála Marmaggiho byl už pouze vrcholkem ledovce v problematických vztazích Řím - Praha.
Sv. Pius X. a I. světová válka
Sv. Pius X: "Karel I. je odměnou Boha Rakousku za to, co Rakousko vykonalo pro
Církev."
Často se spekuluje v poslední době nad existencí údajného dopisu Jeho Svatosti sv. Pia X., který byl adresován císaři Františku Josefovi I., kde ho papež údajně proklíná za to, že rozpoutal válku. Toto tvrzení je lživé. Sv. Pius X.nikdy tento dopis nenapsal. Pokud si čtenář hlouběji ověří tuto skutečnost (například v knize od Yves Chirona, Saint Pius X.- Restorer of the Church), brzy zjistí, že opak je pravdou. Sv. Pius X. věřil až do své smrti, že Rakousko je v právu, když vyhlašuje válku Srbsku. Jeho blízký spolupracovník státní sekretář kardinál Merry del Val později potvrdil, že tento dopis neexistoval a dokonce se nenašel ani v rakouských ani římských archivech. Jediné, co si sv. Pius X. přál, byl samozřejmě mír. Nechtěl válku. A často o této světové válce státnímu sekretáři kardinálovi Merry del Val hovořil. Válku ovšem nechtěl ani František Josef I., ani bl. Karel I. Šlo jenom o to, aby Srbsko, jako hlavní podezřelý, svolalo vyšetřovací komisi a vyšlo vstříc Rakousku. Každý teroristický útok je těžkým hříchem a nemůže být ospravedlněn svým cílem, který sleduje, protože nemá legitimní mandát k tomu, aby mohl uskutečnit (tímto způsobem násilnou cestou) změnu, např. zřízení. Nemá tudíž žádnou autoritu k tomu, aby takto konal. Terorismus používá nestandartních a hříšných metod k boji proti legitimní autoritě, kterou chce zničit. Tyto zlé prostředky odsuzuje nejenom katolická morálka, ale i mezinárodní úmluvy. Nabádání k terorismu tohoto typu, či se snažit svrhnout legitimní autoritu je rovněž z pohledu katolické morálky těžce hříšné a nedovolené. (Beneš A., Morální theologie, str. 91) Rovněž i formální spolupráce se zlem je nedovolená. Jde o takovou spolupráci, při které se špatným úkonem jiného nejen spolupůsobíme, ale i vnitřně s ním souhlasíme. (Beneš A. ibidem, str. 35) Vzpoura proti legitimní dynastii a nebo vládnoucí autoritě je rovněž těžkým hříchem a ospravedlnění nenalézáme ani v učení Fr. Suaréze v jeho teorii o možném sesazení tyrana. Ostatně tyranem může být pro každého kdokoliv a to i ze směšných důvodů. Teroristické metody jsou odsouzeny i na úrovni mezinárodních smluv: Ženevská konvence atd. o partyzánské a guerilové válce. Každý stát bude bránit své hlavy, korunované i nekorunované, a terorismus v podobě sarajevského atentátu, nebo v jakékoliv jiné podobě, je z katolického hlediska těžce hříšný. Je také důležité říci, že několik měsíců před touto událostí podepsal Řím konkordát se Srbskem. Sv. Pius X. a kardinal del Val měli velký zájem na udržení Rakouska-Uherska. Potvrzuje to mimojiné i kniha prof. Auberta, Pio X. tra restaurazione e riforma.
Sv. Pius X., císař František Josef I. a následně Karel I. byli proti válce. Rakousko požadovalo pouze to, co samo umožnilo Srbsku po zavraždění jeho krále Alexandra Obrenoviče na pokyn rivalské rodiny Karadordevičů v roce 1903. Tehdy srbská vyšetřovací komise působila i na rakouském území. Rakousko v případě zavraždění Ferdinanda d´Este požadovalo totéž. Černá ruka, teroristická organizace, byla srbskou nacionalistickou organizací, která měla na svědomí nejeden atentát. Rakousko se ctí a legitimně vyhlásilo válku Srbsku.

Literatura:
- Memoire III -Problematika Němců v Čechách- In: Eduard Beneš a střední Evropa, ISE Praha 1994, s.18-25 (Celkem bylo předloženo na mírové konferenci jedenáct memorand, která byla poprvé publikována v roce 1937 ve francouzském znění - "Československý pamětní spis", včetně německého překladu Hermanna Raschhofera z r. 1925.
- Krofta Kamil , Dějiny československé, 1946.
- Kalista Zdeněk, Stručné dějiny československé, Vyšehrad, Praha, 1992.
- Ráček Blažej, Československé dějiny, Praha, 1948.
- Bělina Pavel a kol., Dějiny zemí koruny české II., Praha 1992.
- Bolševici v politice Beneše: in: (Perman Dagmar, The Shaping of Czechoslovak State. Diplomatic History of the Boundaries of Czechosloakia 1914-1920, Leiden 1962, S.81
- Galandauer Jan : Vznik československé republiky 1918, Praha 1988.
- Krystlík Tomáš, Zamlčené dějiny, Nakladatelství Alfa, Praha 2008.
- Kuffner Hanuš, Náš stát a světový mír, J. Springer, Praha - Vinohrady 28.11.1918 s mapami územních národků nového státu a plánů na rozdrobení Německa.
 


Komentáře

1 černý černý | E-mail | 15. července 2011 v 16:47 | Reagovat

zajímavé čtení.jsem ročník 1944 a oba moji dědové sloužili císaři pánu a nikdy o něm neřekli křivé slovo.
glorifikace první republiky se mi také nezdá být objektivní pohled,každopádně je dobré,objevují-li se i názory které neladí s oficiální propagandou.
pro všechny by bylo lépe,zbavit se různých animosit a spolupracovat,ale bude to ještě dlouhá cesta.snad se ještě dožiju toho konce.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!