Otevřený dopis redakci časopisu Te Deum - Offener Brief an TE DEUM Redaktion

20. srpna 2010 v 21:36 | Myron Lubyneckyj |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie
vendee
Monarchia Catholica uveřejňuje dopis českého monarchisty, který je adresován redakci časopisu Te Deum, která dopis neotiskla z neznámých důvodů. Redakce Te Deum se neobtěžovala ani autorovi dopisu odpovědět. Dopis je reakcí na nesprávné názory P. Tomáše Stritzka FSSPX na adresu katolické Rakousko - Uherské monarchie. Příspěvek P. Stritzka byl otištěn ve výše zmíněném časopise č. 2/2010. Pisatel a náš čtenář se obrátil na redakci našeho blogu s prosbou o otištění svého příspěvku. Monarchia Catholica otiskuje první část dopisu věnovanou Rakousku-Uhersku. Protože jsme zaznamenali kritické reakce na článek a na názory výše uvedeného kněze i ze strany rakouských tradičně katolických monarchistů, uveřejníme DEO volente i tyto reakce, pokud bude rakouská strana souhlasit. Papst und Habsburg Hoch! Viva Cristo Rey!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážená redakce!
Chtěl bych se vyjádřit k příspěvku P. Stritzka v TD 2/10, v němž reaguje na první část článku "Stíny za atentáty" od p. Dr. Malého v minulém čísle TD. S článkem dr. Malého plně souhlasím. K názorům vyjádřeným v příspěvku P. Stritzka mám však podstatné výhrady.
P. Stritzko tvrdí, že Srbsko "chtělo vyjít požadavkům Rakouska velkoryse vstříc, pouze odmítlo požadavek znamenající faktickou ztrátu suverenity..." To, co Rakousko v roce 1914 požadovalo od Srbska, bylo pouze, aby rakouští úředníci mohli při pátrání po stopách, jež vedly k atenátu, sledovat činnost srbských úřadů stejně, jako dovolilo Rakousko - Uhersko srbským úředníkům pátrat v roce 1868 na svém území po osobách spojených s vraždou srbského knížete Michala Obrenoviče. Tento pochopitelný a spravedlivý požadavek Srbsko v roce 1914 odmítlo. A tak po různých peripetiích došlo k vypuknutí I. světové války. Co však mělo Rakousko dělat? Jako evropská velmoc mlčet nemohlo a slabošsky dělat jakoby nic přece nemohlo. Srbsko si ostatně bylo vědomo, že za ním stojí Rusko (tehdy ještě carské).
Vraždou následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda, o jehož záměrech stran ozdravení říše se vědělo, člověka pevné vůle a navíc rozhodného katolíka, nastala situace, na niž čekaly a již potřebovaly síly protikatolické, protikřesťanské. (pozn. autora dopisu - Organizátorem atentátu z 28.6.1914 byl srbský plukovník Dragutin Dimitrijevič, zvaný Apis, hrající vedoucí úlohu v teroristické organizaci "Černá ruka". Již v roce 1903 hrál vedoucí roli při zavraždění posledního Obrenoviče Alexandra I. K moci se dostali Karaďorděvičové, čímž zvítězila orientace na Rusko. Byl organizátorem atentátů proti osobnostem, které nechtěly přisluhovat velkosrbskému směru. Do konfliktu se dostal s organizací "Bílá ruka" (Pasić) . Roku 1917 byl pro údajný atentát na prince-regenta Alexandra Karaďorděviče odsouzen a zastřelen, aneb: "Der Mohr hat das seine getan, er kann gehen!")
Stalo se, čeho se zavražděný obával a čemu chtěl zabránit, totiž že se sesilám vycházejícím názorově z Velké francouzské revoluce podařilo "rozehrát" proti sobě křesťanské (tzv. konzervativní) mocnosti (Rakousko- Uhersko, Německo, Rusko), jež se pak v nastalém konfliktu vzájemně detronizovaly. A to se také stalo.
P. Stritzko připisuje ve svém příspěvku vinu za vznik světové války rakousko-uherskému císaři Františku Josefovi, který "...rozpoutal v podstatě bezdůvodně krvavý konflikt, za který tím nese hlavní zodpovědnost..." (pozn. autora dopisu - Co je to za obludnou logiku? Zavraždí příslušníka tvé rodiny, tvého rodu, ale když se proti tomu ozveš, když chceš potrestat viníka, tak vinen jsi ty!!! navíc je do celé záležitosti zatahován papež. V tzv. "moderní době" (přibližně asi poslední dvě století) - pokud vím - papež nevyzval katolíky, aby se chopili zbraně. Je to celkem snadno pochopitelné vzhledem k poměru sil, situaci a komplikovanosti problémů moderní doby. Snad k tomu Pius XI. v době meziválečné nevyzval ani zle tísněné mexické katolíky, kteréžto rozhodnutí se ovšem ukázalo jako nikoliv šťastné. Naproti tomu španělská hierarchie se ve 30. letech plně postavila za generála Franca. Úplně na závěr bych chtěl říci (a to i jako potomek těch, kteří tehdy byli poraženi), že by bylo třeba, aby měl P. Stritzko tolik porozumění pro starého katolického mocnáře jako má pro zednáře dr. E. Beneše (byť konečná fáze jeho života křesťanský soucit asi vyvolává).
Ale podívejme se dobře, proti komu vedl František Josef I. války? Snad bez výjimky to byly války proti nepřátelům respektive protivníkům Církve (v Itálii, v Uhrách, u Hradce Králové (Königsgrätz), za I. světové války proti Itálii a Rusku). Jak je možné právě toto přehlédnout? To, že se o tom P. Stritzko nezmiňuje, nesvědčí příliš o nezaujatém přístupu, měří se tu dvojím metrem. Vzniká tak dojem, že se P. Stritzko inspiruje vzorem tzv. moderních katolíků a opouští pozice, kromě témat striktně věroučných.
V příspěvku P. Stritzka to však císař František Josef dotáhl až na zpustlíka, který "obvykle ve svém životě ignoroval zásady křesťanské morálky..." Má to snad působit jako "argumentum ad hominem", ale je to spíše nedůstojné, nehodí se to. Takto je traktován císař, který celý život miloval svoji ženu Alžbětu, jež se mu ovšem stále jakoby vzdalovala... Ale popřejme sluchu v této věci jistě ne prohabsburskému Ottově slovníku naučnému. V Dodatcích II, str. 734 se pod heslem František Josef můžeme dočíst, že "...mu slouží ke cti, že ... nevyhledával milostných dobrodružství, za které nelze pokládat přátelství s Kateřinou Schrattovou..."
Jistě, císaři, lze vytknout, že stejnou rukou jako konkordát z roku 1855 podepsal i církevní a školské zákony 1869. Jenže to už nebyl vladařem absolutním, ale konstitučním. Ale jak píše bývalý rakouský kancléř z doby meziválečné (internovaný později v nacistickém koncentráku) dr. Kurt v. Schuschnigg ve své hluboké knize "Rekviem v červeno-bílo-červené", tak se v bývalém Rakousku vždy, i za éry liberalismu, vládlo "sub specie aeternitatis". Garantem toho byl panovník, dynastie a katolictví hlavních zemí říše. Ať je tomu jakkoliv, Habsburkové byli vždy katolíky a jako takoví jsou a byli milováni i nenáviděni. František Josef stál v čele křesťanského řádu, v čele státního útvaru, který byl pokračováním Sacri Imperii. V tomto vskutku povolání byl ne z vůle ulice nebo z vůle své, ale Dei gratia - z milosti Boží. Byl si toho vědom a tak se i choval.
Příspěvek P. Stritzka je ranou do zad všem, kdož se snaží - byť v postavení sebebezvýchodnějším" držet frontu. Člověk má dojem, že ještě trochu a uslyšíme možná z kněžských úst proklínat Bílou Horu a adorovat po francouzské revoluci násilně šířenou republikánskou formu státu. (pozn. redakce MC - projevilo se to mimojiné v jiném článku výše uvedeného kněze, který adoruje liberální a sekulární symboly První republiky)
Buď jak buď, ale František Josef jako pokračovatel římských a římsko-německých císařů někdy přímo providenciálně - bez větší vlastní zásluhy - jednal. Např. nelze asi popřít, že takového rázu bylo jeho rozhodnutí pověřit krakovského kardinála, aby vyslovil v konkláve po smrti Lva XIII. - jeho nesouhlas s volbou kardinála Rampolly za papeže, což bývá pokládáno vzhledem k jistým stykům tohoto hierarchy za akt providenciální. Velmi pěkně o tom, právě v tomto smyslu psal před několika lety P. Weigel FSSPX v Ursprung und Ziel.
Rakousko bylo katolickou velmocí, v moderní době žel jedinou. Tak bylo a je posuzováno a hodnoceno. Proto je mu měřeno dvojím metrem! Proto bylo podvraceno, až se na konci vyčerpávající války podařilo rozkladným silám způsobit jeho rozpad. Že zde takový státní útvar chybí je nasnadě. Jasné je i to, že si reálné bytí dříve či později korekci vynutí. (viz rozpady umělých poversailleských a postsaintgermainských útvarů v tomto prostoru v nedávné době, neklid na Balkáně...apod.)
Ať se vytýká Rakousku cokoliv, nelze popřít, že jeho správa v rakouské polovině říše byla ve srovnání s Německem a Ruskem nejmírnější a nejlidštější. To je jednomyslná zkušenost národů, jejichž části žily na území uvedených mocností.
Facit všeho je, že postoj P. Stritzka, jak je nám prezentován v jeho příspěvku, není ani spravedlivý ani správný... Připomíná to jakoby vzdálenou ozvěnu chování onoho kněze, který prý zavřel dveře kostela, v němž se chtěl před svými vrahy skrýt sv. Václav.... Snad také jedna tradice... Zarážející je však, s jakou - sit venia verbo - brutalitou a neláskou napadl P. Stritzko starého císaře. Cui bono?!
Končím bojovým heslem Vandejských bojovníků: Vive la Religion! Vive la Monarchie! a oním prastarým : A. E. I. O. U. (Austria Erit In Orbe Ultima!)
 


Komentáře

1 Armin Armin | 22. srpna 2010 v 18:44 | Reagovat

Pěkný příspěvek. Konečně zde zazněly také historické argumenty ohledně způsobu vedení vyšetřování antentátů na vlivné osoby, ať již ze Srbska či Rakouska-Uherska. Znalí věci by měli skutečně využít svých znalostí a konečně napsat hutný historický článek na toto téma,. jen tak bude mít běžný Čech, Moravan či Slezan konečně možnost nahlédnout do okolností vzniku tzv. Velké války. Jenom tak bude mít možnost posoudit, kdo byl skutečně vinen rozpoutáním tohoto pekla. Pak snad i nahlédne že tito viníci, založili protiprávně ČSR a další státečky, kteréžto jejich pohrobci ovládají dodnes, skze duchovní a národní kolaboranty v ekonomice a politice.

2 Richard Richard | E-mail | 22. srpna 2010 v 22:12 | Reagovat

Bravo Armin, našiel som pred mesiacom v antikvariáte knihu od Masaryka, Světová revoluce, teda je to riadny masochizmus
čítať túto knihu, až tu je vidieť aký bol Masaryk, klamár, podvratník a svrab, dokonca sa tam vyjadruje o ovládnutí celého sveta touto revolúciou a republikánskou demokraciou a nekritickým a naivným pohľadom na kapitalizmus, ospevuje kultúru USA... Fakt čo stránka to tiché blití. A teraz sa podržte Slovenský KONZERVATÍVCI ZBIERAJÚ financie na sochu TGM pri Dunaji tak toto je svinstvo.  
Súhlasím s Tebou, kedy konečne napíše niekto knihu o riadnych dejinách strednej Európy.

3 SP SP | 31. srpna 2010 v 20:17 | Reagovat

Jestli ti slovenští konzervativci jsou jako ti naši čeští - tak mne to nepřekvapuje. Tragika neoconů je v tom, že se tváří přátelsky pro obnovu svobody jedince, renesanci rodiny apod. Přitom, když slyšíte jejich názory na problém Blízkého východu, brzy zjistíte, že vítr fouká z druhého břehu Jordánu

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!