Spolehněte se na Boha a udeřte! Verlassen Sie sich auf Gott und greifen Sie an!

7. listopadu 2010 v 16:18 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche
W_B
Tato slova pronesl dne 8.11.1620 významný řeholník, v současné chvíli je jeho jméno zařazeno do beatifikačního procesu. Jeho jméno je Ct. Dominik à Jesu Maria. V tento den slavíme vítězství katolických zbraní nad nejenom českou protestantskou revolucí. Katolická Liga a Prohabsburská vojska zlomila v této bitvě poslední odpor českých zrádců a jejich spojenců. Vojska Svaté říše římské německého národa, Katolické ligy, španělských a valonských spojenců, včetně pomoci polských kozáků pod vedením Karla Bonaventury hraběte Buquoye, vévody Maxmiliana I. Habsburského a původem vlámského generála Jana Tserclaese Tillyho (zvaného "Mnich ve zbrani") rozdrtila vojska českých zrádných stavů a jejich uherských a hornorakouských pomahačů. Ct. Dominik à Jesu Maria, občanským jménem Dominik (Domingo) Ruzola López (16. května 1559 - 16. února 1630) byl karmelitánský mnich a generál řádu, který působil v Římě a Vídni a je čelným tvůrcem kultu Panny Marie Vítězné. Po vypuknutí bojů třicetileté války byl vyslán z Říma s posvěceným mečem na pomoc českým a německým prohabsburským katolíkům. Do Čech přišel s ligistickou armádou bavorského vévody Maxmiliána I., s kterým měl přátelský vztah a byl jeho zpovědníkem. Připisuje se mu významná pomoc při vítězství katolíků na Bílé hoře a chápeme ho jako Boží nástroj svého vítězství nejenom nad českými nešťastníky. K posvěcenému meči také přibral pozdněgotický obraz Adorace Krista (zobrazující Svatou rodinu), který nalezl ve Strakonicích, nebo možná ve Štěnovicích, poničený a zneuctěný protestanty. Tímto obrazem poté žehnal katolické muže, kteří byli touto neuctivostí rozohněni, při bitvě na Bílé hoře, čemuž se připisoval velký význam pro závěrečné vítězství. Po bitvě, jako projev uznání, bylo umožněno karmelitánům se znovu usadit v Praze. Zázračný obraz byl ct. Dominikem odvezen k papeži. Ferdinand II. daroval obrazu cennou korunu zdobenou drahými kameny a podobně si počínali další členové Habsburského rodu. Poté byl umístěn do chrámu Santa Maria della Vittoria, kde shořel roku 1833. Jeho kopie se zachovala třeba i v kostele Panny Marie Vítězné.
Co říká tento muž ze 17. století nám, lidem z 21. století?
Předně ukazuje význam katolické víry a důvěry v Boží pomoc proti nepřátelům. Dnes se redukuje ideový nepřítel katolíků pouze na satana a padlé andělské bytosti, pokud vůbec ještě slyšíme řeč o neviditelných silách, které byly v rámci procesu demytologizace po koncilu "vyhozeny" ze slovníku církevních představitelů. Zapomíná se rovněž na viditelné nepřátele, kterých je dnes opravdu požehnaně. Ct. Dominik je prototypem bojujícího řeholníka, který podobně jako řada jiných příslušníků kléru (např. bl. Marek z Aviana, sv. Jan Kapistrán a další) neváhali povzbuzovat katolické armády v bitevní vřavě proti nepříteli. Díky nim byla Evropa zachráněna před Turky a dalšími invazemi. Dnešní zpacifikovaní kněží a biskupové s tolerujícím a kompromisním jednáním vůči světu a jeho lákadlům je otřesným zjevem dnešní doby. Spojení kontemplativního života modlitby s akcí a ve skutečném (reálném) fyzickém nasazení pro víru je dnes zcela zapomenuto a nebo je nahrazeno liberálním, či jiným pojetím odporujícím katolické víře. Kam se poděla katolická akce spojující tento ideál?
Osoby ct. Dominika, bl. Marka z Aviana a dalších nám tradičně katolickým monarchistům ukazují cestu, jak se vyrovnat s problémy moderní doby a doby ďábelské dezorientace. Bůh nechce, abychom byli kompromisní vůči revolučnímu pojetí republiky, jako někteří "tradiční" katolíci, kteří dokonce kandidují v nevěreckých stranách a hrnou se do Bruselu jako kandidáti zednářského parlamentu a pochodují na "Hrad" s podivnými lidmi, vesměs nepřáteli katolické Církve a Ježíše Krista. Takový "tradiční" katolicismus je karikaturou a katoličtí monarchisté musí ostatní od těchto pochybných pozic varovat. Tradiční katoličtí monarchisté nestaví svoji katolickou víru na bezbožeckých základech 1789. Nechtějí být poslušní nacionalistickým tendencím, které se šíří, ani vůči zničujícím reformám, které rozvrátily v polovině 20. století katolickou Církev a ještě předtím srazily katolické trůny, aby připravily nástup Nového světového řádu. Bohu se tyto kolaborace hnusí, protože jsou postaveny proti Němu a vedou do hříchu, nebo jsou na něm přímo vystavěny. Ct. Dominik a další svatí příslušníci kléru milovali Boha, Svatou Pannu a katolickou Církev do té míry, že nemohli nikdy přejít do kompromisů vůči světu a hříchu. Nikdy se nemohli spojovat s lidmi, kteří byli proti Bohu a Jeho milované Církvi. Nenáviděli hřích, podobně jako Bůh nenávidí hřích a Bůh sám nám v jejich osobě ukazuje potřebu dbát na čistotu své duše vzhledem k věčnosti, ale i pro získání milostí již v tomto pozemském putování, abychom nebyli kompromisní, či dokonce lhostejní.
Někteří nám namítnou: vždyť váš boj je naivní a nesmyslný: Viditelná podoba Církve je natolik změněna revolucí 1789 (kardinál Suenens), že je lidsky nemožné, aby se vrátila k Tradici, obnova Bohem posvěcené svaté katolické monarchie je rovněž nemožná, protože 1/ národy se vydaly cestou národních států, sekulárních republik, postavených na revolučních principech Francouzské revoluce, 2/ příslušníci Habsburského rodu jsou sice legitimní, ale jsou to vesměs nekatolíci, nebo liberální katolíci. Ano, jsou to pravdivé skutečnosti, ve kterých žijeme, ale takto přece katolický monarchista nemůže nikdy zoufat. Tradiční katolický monarchista si podržuje nejkonzistentnější náboženské, společenské a politické pozice, které převzal od věrných katolických předků, světců a věrných představitelů Církve a katolických papežů, biskupů, kněží a monarchů typu bl. Karla I., sv. Marka z Aviana, ct. Dominika, msgr. M. Lefebvra, sv. Pia X., bl. Pia IX. a dalších, kteří chtěli být poslušní Ježíši Kristu, neboť chtěli naplnit Boží vůli. Všechny ostatní pozice, které odporují této jediné tradičně katolické vizi, jsou scestné. A aby je tradičně katolický monarchista nezradil, musí věřit a spoléhat na pomoc Boží podobně jako oni. Rozšiřuje pokojné sociální království Ježíše Krista, aby pro něho získal co největší počet lidí. A i když z pohledu lidského se může zdát jednání a ideje tradičně katolického monarchisty jako neuskutečnitelné, potom je to měření lidským zrakem. Bůh však je prvním Monarchou, Svrchovaným Hierarchou - Pantokratorem, s korunou a žezlem, který si nepřeje podíl katolíků na Revoluci sekulárních republik, ani katolickou kolaboraci s principy tohoto světa, které odporují Jeho svaté katolické víře. On stojí na straně pouze důsledných katolíků a kdo jest proti Bohu musí počítat s totální porážkou. Bůh nenávidí Revoluci 1789 v jakékoliv podobě, protože tato Revoluce se Ho snažila nesmyslně sesadit s trůnu. Což se nemohlo nikdy tvůrcům nového světového pořádku podařit… A tak tito oslabovali Církev i katolické monarchie, až ty byly smeteny uplně a nakonec se pohroužila do temnot i viditelná struktura Církve. Ale jak je vidět bláhové stavění Babylonské věže ze strany nepřátel Církve pokračuje i nadále. Katoličtí monarchisté se snaží jít pod Boží vládou a vedením, za významné pomoci Svaté Panny a snaží se svým příkladem jejich Babylonskou věž strhnout do prachu. Využijme pro náš příměr vizi sestry Emmerichové, či sv. Ludvíka Maria Grignion o posledních časech. Tam, kde je Babylonská věž stavěna novým světovým řádem, tam na druhé straně stavby ji tradiční katoličtí monarchisté ničí, boří její lešení, její jeřáby a podkopávají její základy. Naše Svatá Vůdkyně jim ukazuje, kde jsou praskliny a díry ve zdi, které když odhalí, zbourají zase kus té ohavnosti na místě Svatém. Pokud nebudou na této Boží destrukci Babylonské věže pracovat katolíci, potom nikdo jiný jejich úlohu nepřevezme. (sv. Pius X.) Máme k dispozici nejskvělejší zbraně, které bourají jejich Babylonskou věž, jsou to zbraně skvělejší, než je jaderná bomba. Zasahují totiž celý svět najednou. Jsou to předně Svátosti, úsilí o svatost, modlitba, posty, pevné odhodlání vůle, jasná a pevná znalost strategie nepřítele, které používají katoličtí monarchisté k ničení předně své vlastní hříšnosti a systémových vad ve společnosti. Nakonec ho spolu s Neposkvrněnou povalí a rozdupou. A bude jednou obrozena svatá Boží říše, Vítězství Říše Boží Neposkvrněného Srdce dle Mariina zaslíbení. Můžeme parafrázovat slova sv. apoštola Pavla: Proto žijeme a jsme, proto bojujeme, proto jsme tupeni a ponižováni, abychom dopomohli Svaté a nerozdílné Trojici a Matce Boží porazit bezbožecký řád se všemi komunismy, nacismy, fašismy, zednářským viděním světa, včetně vlastní hříšnosti. Jak už bylo řečeno, za tradičně katolickými monarchisty musí stát a stojí Bůh, jeho Svatá Panna a universální katolicismus. Avšak ne s tlampačem a v objetí s nepřítelem, ale ve skrytu onoho Betléma, který je nahony daleko od ruchu tohoto světa. Bůh bude za nimi stát až do té chvíle, dokud ho nezradí svou hříšností, pýchou a pocitem výlučnosti, nebo pokud se nezpronevěří jeho principům. A nepřítel si musí být vědom toho, že mu nezbývá už mnoho času. Bělohorská bitva, podobně jako bitva u Lepanta, je pro nás příkladem důvěry lidí v Boží pomoc a zdrojem ohromných inspirací. V tehdejší době, v době bělohorské bitvy, také bylo obvyklé nějak bitvu nazvat a vybrat motto. Katolické označení bitvy zní "veliká srážka". Do diskuze o mottu vstoupil opět mnich a bělohorská legenda, karmelitán Dominik à Jesu Maria a ukončil ji slovy, která platí i pro nás na počátku 21. století: "Spolehněte se na Boha a udeřte." Sám ct. Dominik jezdil na koni mezi vojáky a zvyšoval morálku mužů svoji ohnivou řečí. I když nám takový tradiční klérus chybí, nebo je nám neznámý, přece nás povzbuzuje ct. Dominik a svatí, kteří svá slova pronesli před mnohými roky, či staletími, jako kdyby stáli fyzicky před námi s křížem zdvihnutým a ukazovali nám cestu v bitevní vřavě.
Nakonec však zarazí Svatá Panna Boží meč do hlavy odvěkého nepřítele ďábla a jeho pomocníků a smete všechny Boží odpůrce. Jak se modlíme: Gaude, Maria Virgo, cuncta haereses sola interemisti in universo mundo - Raduj se, Panno Maria, která jsi potřela všechny bludy světa tohoto. Na troskách tohoto hříšného pokolení a světa bude postavena nová, svatá a věčná Říše - Říše Neposkrvněného Srdce Mariina, kterou naše svatá Stella matutina - Hvězda jitřní vyhlásila, že příjde (Fatima) a my chceme být první a předhánět se v budování a uspíšení příchodu této věčné a nesmrtelné říše Boží. Smrt principům 1789! Sláva Kristu Králi! Vivat Cristo Rey!
Protireklama - Gegenwerbung
gegen_weltordnung
 


Komentáře

1 Radola Radola | 7. listopadu 2010 v 20:41 | Reagovat

Jak hodláte udeřit?

2 Vratislav Vratislav | 8. listopadu 2010 v 6:46 | Reagovat

Krásný editorial, vlévající novou naději do srdcí zklamaných současným vývojem v naší zemi. Je nanejvýš aktuální zvláště pod dojmem sobotního projevu Sv. Otce Benedikta XVI. k poutníkům ve španělském Santiagu dela Compostela. Papež se zmínil o nebezpečí sekulazizace, pronikající do Církve sv. a jmenovitě zmínil i Českou  republiku, jako odstrašují příklad spolu s bezbožeckou Francií kolébkou to  Francouzské revoluce a  encyklopedistů najmě Voltaira, Diderota, Montesquieho  a jejích  odporných pochopů.

Všichni víme a cítíme, co autor, (škoda že se v skromnosti nepodepsal) mínil svou tézí, že  Bůh nechce, abychom byli kompromisní vůči revolučnímu pojetí republiky, jako někteří "tradiční" katolíci, kteří dokonce kandidují v nevěreckých stranách a hrnou se do Bruselu jako kandidáti zednářského parlamentu a pochodují na "Hrad" s podivnými lidmi, vesměs nepřáteli katolické Církve a Ježíše Krista. Je naší povinností ostatní od těchto pochybných a zrádných perzonáží  důrazně varovat. Vari, malí zemští škůdci!!!

3 Hamish Hamish | 8. listopadu 2010 v 10:17 | Reagovat

Jaky je vas nazor na Gabriela Garcia Moreno a jeho republiku?
Diky

4 Josef Pejřimovský Josef Pejřimovský | E-mail | 8. listopadu 2010 v 10:29 | Reagovat

Jen malé doplnění:
Porážka na Bílé Hoře a hlavně důsledky - útěk Fridricha Falckého byla pro protestanty tak ostudná, že začali šířit pověst o tom, že katolické vítězství bylo dílem "ďábelských čárů" papeženského čaroděje, karmelitána Dominika à Jesu Maria, který způsobil, že se protestanty vystřelené kulky vracely zpět a zabíjely ve vlastních řadách.
Bylo totiž jinak nepochopitelné, že protestantské vojsk, cca 18.000 mužů  po odražení prvého útoku uteklo před druhým, provedeným pouze asi 3.000 muži, opevněná Praha se nebránila, král a celá vláda utekly, přičemž vojsko pouze uteklo z pole do města a u Kolína stály posily.
Tyhle důsledky necelé 2 hodiny trvající ne bitvy, ale šarvátky jsou skutečně bez Božího zásahu lidsky nepochopotelné.

5 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 8. listopadu 2010 v 15:20 | Reagovat

[1]: No jak jinak? Je to ostatně zmíněno v článku: modlitbou, postem, svátostmi.

6 Monarchista Monarchista | 9. listopadu 2010 v 15:38 | Reagovat

[3]: Dle našeho společného názoru, který sdílíme v rámci redakce, patří G. Moreno mezi budouci svaté. Bohužel zůstal ve svém úsilí zcela osamocen, vydán všanc zednářským klikám. Všimněme si, jak dopadly i dalši pokusy o nastoleni tzv. katolických republik. Tyto katolické republiky jsou legitimní, protože nejsou vystavěny na Revoluci a sekularizaci 1789, kterou tolik kritizujeme. Správně poukazal papež Lev XIII. na to, že Církev nezavrhuje i ostatní formy státu, pokud tyto neodporují křesťanské podobě státu etc. To, že se to nepovedlo, třeba u G. Morena i v jiných případech, je jiná věc. Pokud vás osoba G. Morena zajímá, napište klidně o něm článek a my ho uveřejníme. AMDG

7 Monarchista Monarchista | 9. listopadu 2010 v 15:40 | Reagovat

[2]: Pane Vratislave, děkujeme za komentář. Nad katolickou nedůsledností v politice vždy zvítězili nepřátelé katolické Církve a utloukli katolíky čepicema. Váš komentář pochopil meritum věci, kterou jsme chtěli sdělit. Děkujeme za něj.

8 Monarchista Monarchista | 9. listopadu 2010 v 15:52 | Reagovat

[4]: Děkuji, pane Pejřimovský, za doplnění komentáře. Je tomu skutečně tak, jak píšete. Navíc je třeba podotknout, že karmelitán Dominik a Jesu Maria nebyl obyčejným řeholníkem, ale přímo generálem řádu. Jak úctyhodný postoj! Pro nás v redakci jsme se shodli, že stavovské vojsko je symbolickým obrazem liberalismu: na jedné straně hodující Fridrich Falcký, který pije a jí na hostině a o bitvu se nezajímá a diví se po dvou hodinách, že zrádce Thurn a mladý Anhalt přijíždějí na koních a říkají, že bitva je prohraná, potom tady nalezneme připravené zálohy stavů u letohrádku Hvězda, spíše dlící v oboře,  kteří doslova spí a do bitvy nezasáhnou a jsou nakonec katolíky obklíčeni a poté zde máme zuřivé postavy Thurna a Anhalta, kteří se snaží zběsile obrátit vítězství na svou stranu (lidské spoléhání na vlastní síly) a následné vytvoření mýtu o tom, že u zdi letohrádku statečně se nechali zmasakrovat Moravané. Podle některých pramenů nešlo o Moravany, ale o různé žoldáky cizozemce. Taková je československá propaganda nacionalistického ražení, takový je liberální tábor. Vnitřně ideově rozervaný, nestabilní. Naproti nim vystupují katolíci hrdinští, v čele s těžce raněným hrabětm Buquoyem, vojsko modlící se a zpovídající se ct. Dominikovi před bitvou, vojsko seřazené a důvěřující v Boha par excellence.

9 Hamish Hamish | 9. listopadu 2010 v 21:35 | Reagovat

Aha, děkuji.
Vyskutují se totiž na různých internetových diskusích lidé, kteří odkazují na tyto stránky a přitom dští oheň a síru na republikány (třebas jen potenciální).
Já sám jsem monarchista, ale zajímalo mne, jak se na republiku díváte.
Děkuji tedy za odpověď.
Hezký článek o Morenovi byl kdysi na katolikrevue.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!