Několik poznámek k bule UNAM SANCTAM - Einige Bemerkungen über Unam Sanctam Bulle

15. prosince 2010 v 19:03 | SP |  Katolická Církev - Katholische Kirche
santa sede
Motivem k připomenutí tohoto papežského dokumentu je trvající neporozumění především ze strany neomodernistů, kteří této bule přikládají jakýsi časově podmíněný charakter, který se prý výhradně vztahoval k době středověké, kdy spolu mnohdy zápasily moc církevní s mocí světskou o vliv nad společností. Neomodernisté se domnívají, že tento dokument je pouze papežovou reakcí proti zasahování francouzského krále Filipa Sličného do záležitostí katolické Církve. Někteří jeho dogmatickou povahu sice uznávají, ale pouze jeho závěrečnou část, která hovoří o nezbytnosti poddání každé stvořené bytosti římskému papeži jako podmínky její spásy. V zajímavém díle Co jest Církev (1925) se brněnský kapitulní děkan a člen římské Akademie sv.Tomáše Akvinského dr. Josef Pospíšil mimo jiné zabývá také problematikou závaznosti buly Unam Sanctam. Uvedeme několik poznámek k této problematice z tohoto díla.
Bula byla vyhlášena papežem Bonifácem VIII. dne 18. 11. 1302. Motivem vyhlášení této buly bylo vskutku bezprávné zasahování tehdejšího francouzského krále do pravomoci církevní. Bula řeší problém poměru Církve ke státní moci. Někdy je také nazývána "naukou o dvojím meči Kristem Církvi odevzdaném." Tato nauka je Bohem zjevenou a v bule Unam Sanctam za článek víry prohlášenou. Dogmatickou povahu nemají pouze závěrečná slova buly: "potvrzujeme, pravíme, definujeme a prohlašujeme, že je ke spáse zapotřebí, aby každá bytost byla římskému papeži poddána." J. Pospíšil uvádí, že dle mínění některých kanonistů a teologů je článkem víry pouze nauka, že uznání papeže za viditelnou hlavu Církve je podmínkou věčné spásy. To, co v bule předchází není prý pravdou zjevenou a tak nemůže být předmětem dogmatického prohlášení, nýbrž obsahuje jen vysvětlení a odůvodnění oné jediné definované věty a má jen tolik pravdy, kolik jí ono vysvětlení a odůvodnění přirozeně sobě obsahuje. Tato mínění jsou však dle P. Pospíšila nesprávná.
Bula Unam Sanctam neobsahuje nic nového. O poměru Církve ke státní moci tak Církev vždy učila a tak věřící věřili. Francouzský král, který chtěl zkonfiskovat část církevního jmění a nabýt tak hmotných prostředků na válku proti anglickému králi byl papežem Bonifácem VIII. upozorněn na své nesprávné a nespravedlivé jednání. Papež mu připomněl pravdu samým Kristem zjevenou, v jakém poměru stojí každý katolický stát k Církvi, aby z tohoto poměru odvodil povinnosti, které Kristus světským panovníkům ukládá. Dalším důkazem, toho že bula je definicí "ex cathedra" a má tedy ráz dogmatický je ta skutečnost, že V. lateránský sněm (1513 - 1517) učení této buly potvrdil. Obsahem buly je dvojí dogma, které velmi úzce souvisí s poměrem mezi Církvi a státem. Dogma "mimo Církev není spásy" a dogma o primátu římského papeže, tedy o jeho nejvyšší moci nad veškerou Církví.
Dále Bonifác VIII. předkládá nauku o tzv. dvojím meči. Kristus odevzdal sv. Petrovi a jeho nástupcům a Církvi dva meče, jeden duchovní, druhý světský. Duchovní meč je spravován Církví a druhý, světský meč spravován králi a vojáky (z pokynů kněží) pro Církev. Jeden z mečů má být podřízen tomu druhému. Hodnost světská moci církevní, neboť "není moci leč od Boha, ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha", jak hovoří svatý Pavel v listě Římanům.
Přednost moci duchovní nad světskou plyne:
a) z povýšení ducha nad hmotou,
b) duchovní moc má Pravdou poučovat a řídit, nekoná-li svých povinností, soudit,
c) duchovní moc řádem hierarchickým, Kristem ustanoveným, nemůže nad sebou uznávat žádnou světskou moc. Přestože duchovní moc byla svěřena člověku (papeži) a člověk ji vykonává - není mocí lidskou, nýbrž mocí Božskou, podle slov Kristových svatému Petrovi: "cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.",
d) stvořenou bytostí je i panovník. Jeho povinností je:
1. vystříhat se všeho, co by bylo účelu Církve vést věřící k věčné spáse na překážku
2. pozitivně podporovat Církev, co by k dosažení nadpřirozeného cíle mohlo být ku prospěchu.
Je třeba si uvědomit, že papežem Bonifácem VIII. předložená nauka o dvojím meči je ideálním stavem. Nebylo a nebude ji v tomto světě ve vší dokonalosti nikdy úplně dosaženo. Hlavy států se k tomuto ideálu mohou přibližovat a tím z blahodárného svazku křesťanského státu a Církve bude plynout všechno Boží požehnání. Jak tuto skutečnost vystihuje J.Pospíšil ve svém díle o Církvi: "Křesťanský stát, který si je vědom, že podle vůle Boží má podporovat Církev v její snaze, vést lidstvo k cíli nadpřirozenému, k jeho věčné spáse, bývá touto sám povznášen do stavu nadpřirozeného, v němž Bůh svou milostí zdokonaluje a šlechtí nadpřirozeně všechny jeho skutky i když mají neprostředný předmět nabytí a použití hmotných statků." Na druhé stráně ovšem stát, který zaujme k Církvi zásadně stanovisko nepřátelské (zjevné i skryté, viz. komunismus i demoliberalismus) sám se snížil "ex statu naturae per Christum reparatae" ke stavu "naturae per Adamum lapsae", se vší jeho mravní a hmotnou bídou. Smutným příkladem pádu do "Adamova stavu" jsou téměř všechny státy - republiky i konstituční monarchie současné Evropy.
Literatura:
POSPÍŠIL J., Co jest Církev. Brno: Občanská tiskárna, 1925, s. 571.

Protireklama - Gegenwerbung

gegen_weltordnung
 


Komentáře

1 Martin R. Čejka Martin R. Čejka | 21. prosince 2010 v 17:23 | Reagovat

Ad "Dále Bonifác VIII. předkládá nauku o tzv. dvojím meči. Kristus odevzdal sv. Petrovi a jeho nástupcům a Církvi dva meče, jeden duchovní, druhý světský."

V tom je, dle mého, omyl Unam Sanctam, neboť světská moc neodvozuje svou autoritu od papežství, nýbrž přímo od Boha. Reakce papeže je v tomto bohužel přehnaná.

2 Monarchista Monarchista | 21. prosince 2010 v 20:45 | Reagovat

To také Jeho Svatost Bonifác VIII. ani nikde v oficiálním textu netvrdí, že by světská moc vyplývala od papežství. O čem hovoří nauka o dvou mečích? Nauka o dvou mečích nás učí, že Kristus, pravý Bůh a pravý Člověk, je Král všehomíra, a proto i jeho království, které zahrnuje jak jednotlivé duše, tak i celou společnost, musí být uznáváno od všech národů světa. A tak svatá Matka Církev a papež užívá toto království jako zástupce, a to ve dvojím smyslu: – papež uplatňuje svou přímou moc v duchovní oblasti skrze církevní hierarchii (biskupy a kněze); – papež může použít i nepřímou moc v sekulární oblasti, která je svěřena laikům, především přirozeným vůdcům, jako jsou císařové, králové, rytíři, hlavy států, političtí představitelé, vůdci kmenů, hlavy rodin. Hierarchie tyto přirozené vůdce vede, ale i je napomíná, ano, dokonce je odsuzuje, je-li to potřeba, tak jako tomu bylo u chybujících panovníků v minulosti. Skrze tuto autoritu a také proto, že katoličtí vůdcové tuto nepřímou moc papežů respektovali, mohli papežové v minulosti sesadit např. dva německé římské císaře. Tato nepřímá moc byla naposledy použita papežem sv. Piem V., když exkomunikoval královnu Alžbětu I. a tím zbavil každého z poddaných povinnosti ji poslouchat.Klasickým argumentem modernistů je, že dle nich nepřímá moc římských papežů vůči státu a jeho představitelům je novotvar středověku, který není aplikovatelný po všechny časy, ale je dílem boje mezi papeži a německými císaři.

3 Martin R. Čejka Martin R. Čejka | 22. prosince 2010 v 11:40 | Reagovat

Problém je ale přeci v tom, že moc papeže nad světskými vládci nevychází ze světské moci papežství "druhého meče", nýbrž z moci duchovní. Bonifác VIII. absolutizuje světskou moc papežství a vztahuje ji obecně na světskou autoritu, což je mylné. Může papež sesadit nepokřtěného náčelníka kmene Siuxů? Samozřejmě, že ne, neboť nad ním nemá moc.

4 Monarchista Monarchista | 22. prosince 2010 v 17:47 | Reagovat

Proto také P. Pospíšil říká, že tato moc se vztahovala pouze na ty vladaře, kteří tuto moc uznávali. Jeho Svatost Bonifác VIII. však žil v době, kdy tuto jeho moc světští křesťanští panovníci vesměs uznávali. Proto je také mohl sesadit. To, že nemůže sesadit například japonského císaře, který papeže neuznává, je přece z logiky věci jasné. Protože však katoličtí vůdcové tuto nepřímou moc papežů respektovali, bylo tudíž legitimní ze strany papeže je v minulosti třeba sesazovat, sankcionovat etc.... Tímto směrem ale jde i bula a komentář P. Pospíšila. Nevidím tedy v tom důvodu pochybovat o papežské nauce o dvojím meči. Navíc je jasné i z textu buly, že se papež nedomnívá, že jeho moc vychází z moci papežství jako světské moci, ale je si vědom duchovní moci, která mu byla svěřena i nad světskými křesťanskými panovníky. Proto bychom papeži v této věci neměli křivdit, nebo mu podsouvat myšlenky, které nikdy ani nezamýšlel,  natož aby je do buly napsal.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!