Dopis redakci TE DEUM - Brief an TE DEUM Redaktion

23. února 2011 v 18:49 | Dr. Albert Pethö |  Proti nacionalismu - Gegen Nazionalismus
Redakci časopisu Te Deum
Praha
Vídeň, 15. února Anno Domini 2011
Vážení pánové,
Váš časopis znám a mám ho v úctě od jeho založení; i když bohužel neovládám češtinu, bylo mi často z něho předčítáno. Mohu Vám gratulovat k Vašemu úsilí. V jednom aspektu však nesouhlasím: jsou to stoupající protirakouské tendence. Zdá se mi nešťastné, abyste jim dávali prostor a mohu si to vysvětlit pouze jako výsledek liberálně-ultranacionalistické malformace. Již delší dobu sleduji kontroverzi o osobě císaře Františka Josefa a k vypuknutí první světové války, které podporuje Váš jinak zasloužilý časopis a ke které chci zaujmout postoj.
Pater Stritzko, kterého osobně neznám, ale o kterém se říká, že je energický a angažovaný kněz, zastává k osobě arcivévody Františka Ferdinanda názory, se kterými převážně souhlasím. K vraždě v Sarajevu však píše: "Přípravu či přímé schvalování atentátu Františku Josefovi připisovat nelze". To je pravda. Je také pravda, že vraždu nemůžeme připisovat P. Stritzkovi... Doufám, že rozumíte mému argumentu.
Oproti tomu víme velmi přesně, a to už z tehdejší doby, komu přípravu a přímé schvalování atentátu připisovat lze: srbské tajné službě, respektive jejímu náčelníkovi Dragutinu Dimitrijevičovi, bojovým jménem "Apis"; čili konkrétně organizaci "Černá ruka".
Názory P. Stritzka ohledně vypuknutí první světové války představují docela přesně tvrzení propagandy Dohody. Jen krátce k tomu: srbská vláda nebyla vůbec vstřícná, přestože asi nebyla s atentátem přímo spojena; aparát tajné služby, který se již nedal vládou kontrolovat, ovládal vnější politiku a byl to on, který si s ruskou podporou naprosto vynutil konfrontaci s Rakouskem. Rakousko nemělo kam couvnout; atentát na nejvyššího představitele monarchie hned po císaři a s tímto spojená propaganda a požadavky na území, nedaly Rakousku prostor. Rakouské ultimatum nebylo, jak britská propaganda prolhaně oznámila "neuvěřitelným dokumentem", nýbrž poslední šancí vyhnout se válce. Stačilo jeho akceptování ze srbské strany. Ani Rusko, ani Francie ani Anglie nebyly v Srbskem iniciovaném konfliktu s Rakouskem nijakým způsobem ohroženy. Ohrožena, a to existenčně, byla pouze jedna velmoc, totiž Rakousko. Že velmoci do toho zasáhly, ukazuje jasně, že oni tuto válku chtěly a nesou za ni plnou odpovědnost: za válku lóží a mezinárodního liberalismu proti konzervativním císařským mocnostem respektive proti poslední katolické velmoci ve světě. Válku, která byla zároveň jednou z nejvíce neuvěřitelných hloupostí světové historie, nebyla vyvolána "německým militarismem", nýbrž chamtivostí a zaslepením kapitalistického systému. Ona Evropu vykrvácela a zničila její dominanci ve světě, pomohla bolševismu k vládě a otevřela cestu ke vstupu Ameriky do dějin jako světové velmoci.
A nebyl to generál Potiorek, který v Sarajevu umožnil atentát vlastní nedbalostí, nýbrž sám následník trůnu, který nechtěl z důvodu v podstatě moudrých a srozumitelných, velkou přítomnost policejních sil a přílišnou vojenskou kontrolu; velká většina obyvatelstva však byla vůči Rakousku loajální.
Na tomto místě se musíme věnovat další kritice P. Stritzka vůči osobě císaře Františka Josefa, a to kvůli zrušení konkordátu. Já tento jeho krok také považuji za nesťastný; on se však tehdy nestal úplně dobrovolně. František Josef totiž zrušil konkordát, který on sám v roce 1855 uzavřel. Jeho zrušení bylo vnitropolitickým kompromisem se silami liberalismu, které po nesčetných bitvách u Solferina 1859 a u Hradce Králové 1866 značně zesílily i v Rakousku. I "vyrovnání" z roku 1867 bylo podobným kompromisem v tomto směru. Přesto, a to je velká zásluha císaře, Rakousko zůstalo v podstatě katolickým státem, ve kterém katolicismus od roku 1900 zase značně posílil a skrze křesťansko-sociální stranu zase zvítězil nad liberalismem. Jak to může vypadat také úplně jinak v Evropě, vidíme na příkladu Francie v období 1902-1905, kde po masivní propagandě byly levicovými politikami vynucené zákony vedoucí ke krádeži církevního majetku, zrušení duchovních řádů, klášterů a katolických škol; tyto nechvalně známé zákony většinou platí dodnes. Velmi podobná byla politika v Itálii, která udělala z papeže "Vězně ve Vatikánu". Velmi podobné jsou také poměry v Československé republice po roce 1918, kde Církev byla nejdříve masarykovsko-benešovským režimem, poté německým národním socialismem a pak komunismem vyvlastněna a vytlačena ze společnosti.
I v dnešní EU vidíme jasně, co proticírkevní politika vlastně znamená; a ve srovnání s tím vidíme také, jak byl starý císař zbožným člověkem. A o zpustlém životě s Kateřinou Schrattovou nemůže být řeč, to jsou tendenční dobově podmíněná tvrzení. I v tomto ohledu se nabízí srovnání s dnešní politickou garniturou.
Myslím si, že Te Deum by mělo zdůrazňovat společné věci národů Česko-Moravského prostoru a Rakouska a ne zdůrazňovat to, co je rozděluje - i zde máme společnou bázi v katolické Tradici. Pamatujte vždy: v jednotě je síla.
S úctou,
Albert Pethö
Kontrarevoluční protireklama - Antirevolutionäre Gegenwerbung
 


Komentáře

1 Ladislav Malý Ladislav Malý | E-mail | 24. února 2011 v 9:35 | Reagovat

K článku není co dodat; přesně vyjádřil i mé názory. Díky za něj.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!