Etický kodex pro pracovníky katolických sociálních institucí. Der katholische Moralkodex für die Dipl. Sozialarbeiter.

20. října 2011 v 21:12 | SP |  Katolická sociální práce - Katholische Sozialarbeit
Jak praví mravouka: "Člověk, jakožto tvor obdařený rozumem a svobodnou vůlí, je pánem svých skutků a odtud plyne pro něho také závažnost odpovědnosti za veškeré jednání." To platí o člověku jako takovém, i když odhlédneme od jeho povýšení do řádu nadpřirozeného pomocí milosti. Člověk svou vlastní podstatou, svými schopnostmi tvoří ve vesmíru samostatný řád, odlišný od jakéhokoliv jiného řádu. Lidský řád je výjimečný nejen po stránce bytí, ale také činností. A ke stanovení a hodnocení tohoto řádu jsou východiskem rozum a svobodná vůle. A právě tyto dvě, které člověka stavějí nad nižší tvory, jsou příčinou řádu, který nazýváme etickým, tedy mravním. Lidské skutky bez ohledu na zjevené náboženství jsou podrobeny tomuto etickému řádu. Člověk může volit prostředky k cíli, může konat skutky, které jsou hodnoceny jako dobré nebo zlé, podléhá jeho činnost úvaze etického rázu. Tato úvaha se liší od úvahy psychologa. Psycholog na lidské skutky pohlíží z hlediska životnosti, etik si všímá, zda skutky odpovídají nebo neodpovídají cíli, k němuž má být zaměřena veškerá lidská činnost. Člověk - rozumový tvor má dle přirozeného zákona poslední cíl, kterým je štěstí a blaženost, dosažitelná zde na zemi. Úkolem etiky je vést člověka, aby tohoto štěstí dosáhl a přiblížil se k blaženosti, kterou mu ukazuje jeho přirozený rozum. Etika je tedy přirozená mravouka. Etika je část filozofie, která pojednává o lidském skutku, s ohledem na jeho mravní hodnotu. Je vědou, která má úkol přirozeným světlem, které je lidskému rozumu dáno, soudit a ukazovat dovolené a nedovolené v činnosti člověka. Stanovit jistá pravidla podle nichž se má člověk řídit ve svém morálním úsilí. Je jisté, že tato pravidla musejí být objektivní a vycházejí ze zásad, jejichž jistota je co největší. A úkolem, který navazuje na úkol prvý, je navádět mocí autority přirozeného rozumu k tomu co bylo podáno jako mravně dobré a odvádět od toho, co bylo uznáno v ohledu za špatné. Je třeba v úvodu vysvětlit některé důležité pojmy, aby nedocházelo k neporozumění. Druhým takovým centrálním pojmem (kvalitativně vyšší povahy) je - morální teologie. Etika staví na řádu přirozeném, kdežto morální teologie na řádu nadpřirozeném. Ten je pro úspěšné působení pracovníka katolické sociální instituce největší oporou. Morální teologie buduje na etice, etiku doplňuje a zdokonaluje. Nadpřirozený cíl nevylučuje cíle přirozené, nýbrž je obsahuje, tak jako dokonalé obsahuje méně dokonalé. Světlo rozumu vede etiku, vzhledem ke světlu víry ve zjevené pravdy, které vede morální teologii.

Charakteristika etického kodexu sociálního pracovníka.

Myslíme-li pojem "sociální pracovník", ten se neredukuje pouze na zaměstnance v sociálních službách, které poskytuje katolická Církev, ale tento pojem označuje každého laického katolického pracovníka ve společenském prostředí v Církvi i mimo ni. Můžeme tímto termínem označit například učitele, sociální pedagogy ve školských i mimoškolských zařízeních. Proč se sociální pracovník nesmí řídit laickou morálkou? V laické morálce se totiž nejedná o pouhou etiku - jako přirozenou vědu, ale o etiku zbavenou jakékoliv myšlenky na Boha. Východiskem této morálky je naprosté popření Boha. Laická morálka není jen morálkou nenáboženskou, nýbrž protináboženskou, neodhlíží od nadpřirozeného řádu, nýbrž jej popírá. Laická morálka je dílem veskrze lidským. Jejím největším problémem je, že vychází z popření Boha a tím také z popření lidského rozumu, který je schopen přirozenou cestou dospět k Bohu. Laická morálka je útokem na rozum člověka ve své podstatě. Vycházíme-li z toho, že Bůh je původcem mravního řádu. Bez vědomí těchto souvislostí se stala etika jen nějakými pravidly slušnosti, jejichž přestoupení může znamenat pro člověka nebezpečí, že se dostane do trapné situace, ale nic víc. Zásluhou není, že se chováme ke všem korektně, nýbrž podle dobrých skutků. Zásluhou není také to, že se k přátelům chováme přátelsky, nýbrž máme se tak chovat i k nepřátelům. V tom je zásluha. Co lze očekávat od guru laické morálky: "Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy."(Mt.15,14) Od katolického sociálního pracovníka, který pracuje v jakýchkoliv institucích nelze očekávat přizpůsobení tomuto laickému přístupu, který nenese plody žádné nebo jen shnilé. V této práci tedy odhlédnu od laického etického kodexu a budu se zabývat charakteristikou kodexu katolického sociálního pracovníka. Mezi pilíře katolické morálky patří Písmo svaté, Tradice, Církev učící, autorita církevních Otců a význačných teologů a konečně rozum lidský. Tyto pilíře jsou také prameny etického kodexu sociálního pracovníka. Nejcennějšími poklady jsou Písmo svaté a Tradice. Tyto prameny obsahují zjevení Boží a těší se v Církvi nejvyšší autoritě. Dle těchto pramenů rozdělujeme v morální teologii dle lidských skutků na ctnosti a na hříchy. Ctnosti křesťanské tvoří ctnosti božské - víra, naděje, láska a ctnosti základní tzv. mravní - moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Těchto sedm ctností tvoří páteř etického kodexu katolického sociálního pracovníka.

Etický kodex katolických sociálních pracovníků.

Ve všech pomáhajících profesích jsou první tři ctnosti - víra, naděje a láska nejdůležitějším předpokladem pro úspěšnou realizaci nápravy duševní a tělesné rovnováhy klientů. Faktem je, že v dnešních zařízeních je prováděno mnoho práce pro obnovu duševních a tělesných sil daného klienta. Mnozí odborníci přiznávají značný neúspěch sociální práce s některými rizikovými skupinami například toxikomany, alkoholiky nebo odsouzenými po propuštění z vězení. Zvláště taková resocializace odsouzených je zpochybňována samotnými odborníky v oblasti penitenciární a postpenitenciární péče. V laických zařízeních je kladen přílišný důraz na materiální stránku pomoci a vlivem liberálního světonázoru - zvaného mravní relativismus nemůže být řeči o nějakém úspěchu na úrovni péče o duši. Liberální relativismus má vůbec problém jak definovat pojem "dobro". Všechno mravní úsilí se ztrácí v subjektivistickém vnímání řady problémů v sociální oblasti. Ve vysilující práci s dušemi postižených a trpících je třeba solidní duchovní výbavy, jejíž základ může poskytnout jen pravá víra. Bylo dokázáno, že mezi duševně nejméně ohrožené patří právě - věřící křesťané. Charakteristika jednotlivých ctností. VÍRA - je ctnost nadpřirozená svým původem, obsahem i cílem, neboť jen Bůh dává víru, Bůh je vlastním obsahem křesťanské víry a k němu jakožto poslednímu cíli vede božská víra. Proto víra nutně vzhlíží vzhůru, je základem, podstatou, začátkem věcí, které očekáváme. NADĚJE - je ctnost vlitá Bohem, kterou očekáváme s naprostou důvěrou jak věčnou blaženost, tak prostředky k jejímu dosažení, spoléhajíc se na všemohoucí pomoc Boží. Nositelem naděje je vůle. Jako svobodná vůle i naděje je úkon zcela dobrovolný. LÁSKA - "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, lásky však kdybych neměl, byl bych jako měď zvučící a zvonec znějící…", to řekl apoštol národů sv. Pavel. A dále: "Láska je korunou všech ctností." Milovat znamená chtít dobro. Láska, o které mluvíme je úkonem vůle - ta je jejím podmětem. A jejím předmětem je dobro. Charakteristika mravních ctností. MOUDROST - ctnost první důležitosti. Jen tehdy jedná člověk lidsky, když ve své činnosti se řídí rozumem, a jen tehdy jedná podle mravního řádu a jeho skutky mají kladnou mravní hodnotu, když jsou vedeny moudrostí. Moudrost je ctnost rozumová a mravní zároveň. Je to v podstatě zběhlost rozumu diktovat v konkrétních případech, co je třeba konat a čeho se vystříhat. Moudrost - radí, soudí, přikazuje. SPRAVEDLNOST - ve vztahu k druhému. Vztah jednoho k druhému bývá velmi často vyjádřen povinností. Povinnost je pak souvztažná s právem. Vlastním úkonem spravedlnosti je dát každému, co je jeho. Spravedlnost vychází z předpokladu práva druhého, které respektuje, a navádí k tomu, aby se každému dostalo toho, co mu po právu náleží. STATEČNOST - ve smyslu katolickém se jedná o ctnost duše, nikoli tělesnou zdatnost a sílu svalů. Úkolem statečnosti je ovládat vášně strachu a odvahy a vést je podle příkazu diktujícího rozumu k náležitému cíli. Ve spojení s moudrostí vede k cílevědomosti. Psychologická povaha statečnosti je obrana a útok. MÍRNOST - uvádí do mezí smyslovou žádost člověka. Aplikuje zákon Boží a lidský do konkrétních situací. Tato ctnost řídí ukázněnost mysli a těla vzhledem k lidským skutkům. Závěr. Shrneme-li v aplikaci na konkrétní situace tyto čtyři mravní ctnosti, které jsou oporou etického kodexu můžeme říci, že moudrost je hlavou všech těchto ctností, pokud je vede a dává jim náležitou orientaci. Spravedlnost řídí vztahy člověka k druhému. Je však třeba, aby byl člověk také sám v sobě zdokonalován a to je úkolem statečnosti, která odráží deprese strachu před zlem a překážkami a tím umožňuje konání dobra a také mírnosti, která uvádí v dokonalý řád rozumu všechny sklony smyslové žádosti. Ve vztahu ke klientům uplatňuje spravedlnost a svou osobnost podporuje statečností a mírností. To vše zaštiťuje moudrost. Etický kodex sociálního pracovníka je možno rozdělit na externí a interní řád. Vnější řád se vztahuje ke klientům, spolupracovníkům, blízkému okolí a společnosti. Vnitřní - tedy interní se vztahuje k sobě samému, k rozvoji mravnosti, ke kultivaci osobnosti. Sem můžeme zahrnout i odbornou zdatnost, která však tvoří v interním řádu specifikum, vzhledem ke své povaze. Seznam odborné literatury. BAHOUNEK, Tomáš. OP Křesťanská sociologie.Třebíč: Arca JiMfa spol.s.r.o., 1997, 376 s. DACÍK, Reginald. OP Katolická mravouka. Olomouc: Krystal OP, 1946. 419 s. TOMÁŠEK, František. Katechismus katolického náboženství. Frýdek-Místek: Michael s.a., 2006, 204 s.

Antireklama - Gegenwerbung
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!