II. vatikánský koncil a liberální demokracie nespadly z nebe! II. Vat. Konzil und liberale Demokratie haben nicht plötzlich aus allem Wolken gefallen!

17. listopadu 2011 v 10:20 | MC |  Politika a republikánské "vládnutí" - Die Politik und die Republikanische "Regierung"
Redakce Monarchia Catholica si uvědomuje na základě emailů, které dostává, že mnoho občanů považuje situaci tohoto státu za fatální a patovou, protože je postaven na revolučních principech, na kterých přetrvává poměrně krátkou dobu. Co je to za dobu? Je to pouhopouhý zlomek času, pokud vnímáme, že svět existuje 7520 let od stvoření světa. Žijeme však v časech, kdy se neověřené teorie a pouhé hypotézy stávají závaznou doktrínou, od kterých kdo se odvrátí, je stigmatizován jako vyvrženec, a kdy občan je vláčen a masírován mediálními karikaturami ze všech stran.

Ralliement s Revolucí?

II. vatikánský koncil byl inspirován Revolucí 1789 a pokračovalo se v prosazování revolučních idejí dávno před jeho samotným začátkem, přes dílčí porážky uvnitř Církve a společnosti až do roku 1962. Cesta Revoluce vedla přes osoby typu Lammenaise, modernisty přelomu 19. a20. století, přes liberalizující tendence Lva XIII [1], který zahájil smíření (Ralliement) s Revolucí, která dle slov msgr. Lefébvra znamenala náboženskou, politickou a sociální katastrofu nejenom pro katolickou Církev ve Francii, ale pro celý svět, přes pontifikát Benedikta XV.[2], kardinála Gasparri [3], který nese osobní zodpovědnost za uzavření konkordátu s Československou liberálně revoluční republikou, za zmasakrování mexických Cristeros i za odsouzení Action Francaise - jediné anti-revoluční, anti-liberální a monarchistické síly, která mohla Francii zachránit. Dále pokračuje přes pontifikát Pia XII. a jeho uznání OSN a tzv. křesťanské demokracie, jejíž podoba byla více revoluční než katolická a přes obklopení se liberály typu Montiniho, Bugniniho, Maritaina s jeho integrálním humanismem a dalšími. Pius XII. byl svědkem fatimského zázraku v římských zahradách a přesto neučinil nic, co by zabránilo vstoupit Revoluci do Církve a zničit krůček po krůčku společnost a rodinu. Těmito krůčky, malými omyly, se pomalu, ale jistě vkrádala Revoluce do Církve, aby nakonec zvítězila na koncilu. Je opravdu velmi směšné tvrzení některých tradičních kněží, že Církev byla do roku 1958 v pořádku a začala se hroutit až s nástupem Jana XXIII. Je to jeden z velkých omylů, který neodpovídá historické skutečnosti.

A to jsme poukázali na několik z mnohých problematických okruhů. Nemluvě o současné tzv. válce proti teroru, která má za cíl rozšířit světovou republiku nadvlády, o 11. září, o vývoji člověka z opice, o pokřivené imigrační politice, o kapitalismu, o liberální demokracii, o tzv. pádu bolševismu v Rusku, který se nikdy neodehrál. Jedna polopravda stíhá druhou, aby se nakonec ukázala její vlastní obludnost. Mediální kejklíři žonglují s realitou, protože neznají pravou objektivní realitu. Pravda není pro ně žádná shoda věci a rozumu[6], ale je uzamčena v ghettu politické korektnosti.

Papežové minulých desetiletí pouze potvrzovali, že pokud nezvítězí morálka a náboženství, nemůže vzniknout spravedlivý stát, který hledá blaho svých občanů. Bez náboženství nemohou existovat spravedlivé hospodářské vztahy a tržní mechanismus, ale zůstane u moci římskými papeži prokletý kapitalistický mamonismus a s ním spojený demokratický liberalismus. Socialismus a komunismus však (dle papežských sociálních encyklik) nejsou cestou z kola ven, ba právě naopak. Je to uvržení do totalitarismu znárodňování a centralizovaného hospodářství, které jde na úkor soukromému vlastnictví a stavění jednotlivých společenských tříd proti sobě. Žijeme v době neuvěřitelných politických a hospodářských experimentů, které si jsou vzájemně extrémními pozicemi. Co však říkají papežové, kteří této krizi evropských národů započaté Revolucí 1789 chtěli čelit? Návrat ke zjevenému náboženství, k morálce (Rerum novarum) a ke stavovskému uspořádání státu (Quadragesimo anno), podporou rodiny a pro-rodinné politiky, katolickým pojetím výchovy a katolickým formováním osobnosti a dalšími principy, bez kterých nebude současný liberální chaos poražen. Katoličtí monarchisté mohou s chloubou tváří v tvář současné demagogii poukázat na 1500 let úspěšné historie pod vedením papežů, císařů a králů. Liberálové zase na 200 let katastrof, vražd, loupeží, revolucí, gilotin a dvou světových válek. Bilance je jasná. A proto i pozice katolíků ve 21. století musí být celostním pojetím katolické víry a principů, které katolická Církev vždy hlásala. Jedním z těchto hnutí, které dopomohlo k definici papežské neomylnosti a k sociálnímu učení katolické Církve byl katolický ultramontanismus. V dnešní době je tolik bludných nauk jako je již výše zmíněná liberální demokracie, modernismus, socialismus, komunismus a nacionalismus, globalismus a zednářské pojetí světa, které vede ke korupci rodiny a převracení rolí pohlaví. Lékem je důsledný katolický ultramontanismus, chcete-li integrální katolicismus. Je opravdu velmi smutné, pokud si katolíci pořádají katolické školy a konference a potom se spojují s nepřáteli Církve, s politiky nejhrubšího zrna, vytvářejí hnutí se zaťatou pěstí a nejsou o nic lepší, resp. horší, než jejich republikánští revolucionáři. V důsledku je to potupa všeho toho, co tvoří sociální království Ježíše Krista. Bohužel jsou potom i ti, kteří sice jsou šlechtického původu, ale jsou ochotnými kolaboranty s liberálně demokratickým režimem, který odporuje Bohu. Zpronevěřili se tomu, co je Církev katolická vždy učila.

A ptáte se na 17. listopad 1989? To byla pouze jedna ze zastávkových stanic celkového plánu vedoucího k vytvoření Nové světové revoluční REPUBLIKY. Naše země se ochotně do něho zařadila.

Šlechta, podobně jako prostý občan, musí být poslušen verdiktu Církve. Pokud neposlušnost přetrvává, Bůh bude jednou přísně soudit. Proto katolíky děsí realita Božího soudu, která se tak nezadržitelně blíží a rozpomínáme se na svědectví našich svatých Otců, kteří pouze s posvátnou bázní hovořili o nadcházejícím soudu Božím. Bojme se soudu Božího, protože ten nenechá nikoho v pokoji, ale bude požadovat onen poslední halíř zpět.

Aaron Russo - O tzv. válce proti teroru, ženských právech a Davidovi Rockefellerovi - česky a anglicky

Francouzsky a anglicky
[1] Lev XIII. měl v osobě Mariana kardinála Rampolly markýze del Tindaro - modernisty a člena Ordo templi Orientalis - oddaného přítele. Zdroj: André Le Sage de La Franquerie de La Tourre. Markíz de Franquerie je autorem knihy Papežská neomylnost (L'lnfaillibilité Pontificale) a spolu s P. Jouinem vynikajícím znalcem zednářství a infiltrace Církve těmito principy.
[2] Della Chiesa byl podporovatelem kardinála Rampolly. Byl protivníkem sv. Pia X.
[3] Přítel a "zdatný učeň" kardinála Rampolly.
[4] Pravda je shoda skutečnosti s poznáním - Veritas est adaequatio rei et intellectus.

 


Komentáře

1 Josef Josef | E-mail | 14. února 2012 v 10:57 | Reagovat

Ano, v současné době jsme svědky obrovské demagogie- v politice i v Církvi. Napsat ale ...1500 let úspěšné historie pod vedením papežů, císařů a králů ... - to je taky obrovská demagogie. Co vlastně znamená ono "úspěšná"? Neustálá nenasytnost vládců ve snaze ovládat větší a větší území, válka stíhá válku, nevolnictví, otrokářství, trojpapežství, husitství, svaté války...? Kdyby ta historie byla opravdu tak úspěšná, že by se všichni měli dobře a žily spokojeně, proč by přišla nějaká revoluce?

2 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 17. února 2012 v 21:03 | Reagovat

Ale pane Josefe, vy snad žijete v ráji, nebo co? Myslíte si, že toto slzavé údolí, ve kterém žijeme, je zralé na výtečné podmínky pro život? Opak je pravdou. 1500 let úspěchu to je. Církev udělala ze surové a pohanské Evropy Evropu chápající lásku k bližnímu, Evropu vzdělanosti, Evropu nesčetných světců, bez jejichž příkladu a následování zvěsti Krista Pána bychom ještě dnes lezli po stromech. To, že se někteří zproneveřili ideálu křesťanství a zneužili světskou vládu pro své obohacení neznamená, že idea je špatná... Na pochybeních lumpů není možné stavět. Idea přetrvává. To pouze lumpové nejsou kompatibilní s ideou. A to je náš cíl: pokusit se uvést znovu ideu do života. Samozřejmě s pomocí Boží. Bez ní to opravdu nejde.

3 Josef Josef | E-mail | 2. května 2012 v 10:00 | Reagovat

Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Určitě si nemyslím, že život na zemi je ráj, ale kdyby všichni zachovávali desatero, bylo by to na zemi SKORO jako v ráji. V žádném případě nepopírám blahodárnost šíření křesťanství a zásluhy církve. Následování Krista je jediná šance pro svět. Je však třeba si přiznat, že za ta staletí co se církev snoubila s trůnem, mocí a slávou tohoto světa, se značně odchýlila z cesty Kristovy. Těch lumpů bylo až příliž a pokušení silné. Spojení trůnu a oltáře církvi v jejím poslání hlásat evangelium více uškodilo než prospělo. Proto ten rozvrat, revoluce, pronásledování nacisty, komunisty, ukradení majetku. To Církev, kterou brány pekelné nepřemohou dostává od Boha novou šanci.

4 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 2. května 2012 v 20:45 | Reagovat

Jenom krátce k Vaší replice. Je jistě pravdou, že kdyby všichni opravdově žili podle Desatera, tak by to bylo skvělé, ale nesmíme zapomenout, že Desatero bylo zjeveno až po pádu lidstva, a do dnešního dne na světě po prvotním hříchu stále hřích a inklinování k němu existuje bez ohledu na to, zda někdo žije podle Desatera, či nikoliv. V tom spočívá křesťanský boj: odmítat hřích a držet se Božích a církevních přikázání. Jako žili ti Izraelité, kteří chtěli dodržovat Desatero, které přišlo po pádu, a stejně se neubránili "schopnosti" hřešit, tak také Církev kultivovala křesťanské vladaře, aby v Církvi chápali Boží nástroj a strážkyni Božích věčných Pravd, které hříchu nepodléhají, i když mnozí své povinnosti nedostáli. Na druhou stranu je třeba chápat vladařskou autoritu jako od Boha chtěnou a musíme ji uznávat bez ohledu na to, zda se nám ten či onen legitimní adept líbí, či nelíbí. To znamená, že autorita je jedna věc a osobní kvality panovníka, či papeže věc druhá. To se týká i papežského stolce. I Kristus Pán měl ve sboru Apoštolů zrádce, který zhřešil, a přitom chodil s Bohem a vedle něho. Tudíž nikdo nemůže říci, že je bez viny. A přesto Kristus postavil svou Církev na hříšných lidech. Doslova platí, že jsme všichni vinní, více či méně. Důležité je nezapomenout na věčné principy, které Církev, Bohem založená instituce spásy, vždy předávala po staletí dále a snažila se, aby křesťanští panovníci, jejichž moc pochází od Boha, aby vedli svěřený národ k věčným pravdám a k obecnému blahu. Mnohdy to bylo ale i naopak: v Církvi byli mnozí i ti duchovní, kteří se zpronevěřili Božím pravdám a tudíž nemůžeme pouze ukazovat, že ten či onen vladař zhřešil, či učinil nějaký špatný skutek a že Církev se nakazila od vladařů. Soud má v ruce Bůh. A také je jisté, že soud těch, kterým bylo svěřeno mnoho, bude tvrdý a těžší, než nás prostých věřících. Z Vaší zprávy spíše cítím určité rozpaky nad jakoukoliv autoritou a nedůvěru vůči těm, kteří kdy vedli své národy a státy. Nesmíme generalizovat, ale za papeže a legitimní panovníky se modlit, aby přestáli veškerá úskalí a svody zneužít své moci.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!