Vztah katolické sociologie a sociálních deviací - Beziehung der katholischen Sozialwissenschaften und der sozialen Ablenkungen

26. února 2012 v 19:00 | SP |  Katolická sociální práce - Katholische Sozialarbeit
Tento příspěvek je především historickým exkurzem. Odkrývá některé podněty v polozapomenutém díle katolického sociologa Bedřicha Vaška (1882 - 1954) právě ve vztahu k sociálním deviacím. Všímá si především myšlenek v jeho dvou dílech Rodina dvacátého století (1924) a soubor sociálně psychologických a sociálně etických statí s názvem Z problémů dnešní společnosti (1926). Chápeme křesťanskou sociologii jako vědu "jež vyšetřuje, jaké jsou a jaké mají být složení, vztahy a život ve společnosti a jakými prostředky se má pracovat o správný řád ve společnosti." [2, 9]
Jak uvádí Bahounek [1,12] křesťanská sociologie má trojí obor působnosti: popisuje, hodnotí a hledá vhodné prostředky, metody a postupy k nějakému cíli. Křesťanská sociologie je dle Bahounka [1,10] součástí sociální nauky Církve. Někdy se nazývá sociální teologií.

Rozvoj katolické sociologie spadá do období druhé poloviny 19. století, kdy katolická Církev stojí před úkolem reagovat na převratné události ve společnosti, spojené s rozmachem průmyslové výroby a revolučními změnami, které z této nové společenské reality vyplývaly. Druhým okruhem zájmu křesťanské sociologie byla reakce na různorodé politické i filozofické proudy této doby. Nová společenská realita sebou přináší celou řadu problémů, které vyvolávají nárůst sociálních deviací. Tato sociologie vždy nejen popisovala negativní jevy ve společnosti, ale také hledala příčiny těchto jevů a snažila se hledat možnosti nápravy. Chápeme-li sociální deviaci jako jednání, které porušuje normy právní, morální i náboženské, pak se velmi úzce dotýkají vlastního obsahu křesťanské sociologie. Vašek dokonce otázkám sociální patologie jako předmětu sociologie připisuje důležitý význam. Ovšem sociální
patologii zde chápe v širším pojmu, než má tento termín dnes.

Pohled katolické sociologie na problematiku sociálních deviací není totožný s pohledem laické sociologie. Křesťanská sociologie čerpá ze sociální nauky Církve, která se i ve společenských otázkách opírá o Písmo svaté a Tradici, tak zde převažuje pohled, který může budit dojem jakési alternativní morálky. Problém nastává již v určení normy, ze které vychází klasifikace sociálních deviací. Křesťanská sociologie neodvozuje normu z častého výskytu jevu. Je zde problém pravidelnosti, která má ráz společensko sjednocující a kulturně tvořivé činnosti, kdežto nepravidelnost má povahu činnosti společensky rozkladné a kulturně neplodné a destruktivní. Takže pravidelnost určitého jevu nelze označit za normu. Měřítkem rozlišení mezi kulturně tvořivou činností a činností rozkladnou je určité hodnocení, které se opírá o normu, měřítko toho, co je normální a co je patologické.

Pojem normy - pojem řádu
Pojem normy se odvozuje od pojmu pravidla, řádu, který je vlastní lidské přirozenosti. Bůh je původcem řádu, který vložil do stvoření. Pojem pravidla řádu je dokonale určen a jen v určité míře je podmíněn společenskými poměry (politickými, státoprávními, ekonomickými a jinými). Má povahu společenského tlaku, který se může uplatnit v omezené míře, ale nikdy nemůže ovlivnit duchovní podstatu samotného pojmu pravidla či řádu. "Obraz společnosti, předpokládaný při rozlišování řádných činností a jevů od patologických, musí brát v úvahu jako měřítko jisté pravidlo."[1, 53] Pravidlo může odpovídat častému výskytu jevů ve společnosti, ale svoji podstatou je založeno na neměnném řádu. Tento řád odpovídá vlastní struktuře přirozenosti člověka. Podstatným rysem setrvávání v tomto řádu, ze kterého vychází i pojetí normality je cíl člověka - směřování k dokonalosti Božího dítěte. Normalita má navazovat na lidskou přirozenost a překonat ji, což nelze pouze přirozenými prostředky. Pojem normy zde souvisí s nadpřirozenou mocí - tedy s Bohem. Pakliže tzv. Desatero chápeme jako zjevené Boží slovo určené všem lidem pro všechny věky, tak ho lze skutečně chápat jako všeobecně závaznou normu ve společnosti. Sociologie sama nemůže dospět k rozlišování normy od deviace, nýbrž pouze za pomoci filozofie a etiky. Při tomto rozlišování se také neobejde bez morálky. Morálka zde není vnímána pouze jako závazek, ale jde ji o uplatnění rozumu a svobodné vůle člověka k dobru společnosti.

Křesťanská sociologie v minulosti věnovala mnoho pozornosti analýze různých filozofických, politických i sociálních směrů a idejí. Poukazovala na nesprávnost vývojových teorií, které se promítali také do společenských věd 19. a 20. století. Snažila se reagovat na složité otázky soudobé společnosti. Podnětem k hlubšímu studiu společnosti z křesťanského pohledu byly především papežské encykliky. Mezi významnými enyklikami můžeme jmenovat Rerum novarum a Sapientiae christianae papeže Lva XIII. nebo Quadragesimo anno papeže Pia XI. Katoličtí sociologové jako Bedřich Vašek (1882 - 1954) měli v těchto dokumentech oporu pro svou badatelskou činnost.

Některé podněty v díle B.Vaška k problému sociálních deviací
V jeho sociologické studii z roku 1924 s názvem Rodina dvacátého století se objevuje několik podnětů, které souvisí se sociálním posláním rodiny. Zamýšlí se zde nad úlohou rodiny, která může působit preventivně ve vztahu k sociálním deviacím: "Strohé sobecké povahy pod vlivem lásky si v rodině navykají podrobovat osobní zájem zájmu rodiny, snaha ostatním členům pomáhat se stává trvalým rysem povahy a je dobrým základem pro vývoj lásky k bližnímu vůbec, zvyk mít ohled na ostatní příslušníky rodiny zdokonaluje se v jemnocit vůči právům a přáním cizích lidí."[3, 13] Rodina je pro Vaška sociální školou, v níž je člověk vychováván nejen jako jednotlivec, nýbrž i jako člen širších společenských celků. V těchto řádcích můžeme sledovat, jak vysoko cení křesťanská sociologie rodinu jako nenahraditelnou sociálně-pedagogickou instituci. V rodině probíhá proces sociálního učení. V řádném rodinném prostředí bývají pudy a všechny vnitřní síly v nás, které by naši osobnost strhovaly a působily ve společnosti zmatek kultivovány, zušlechtěny a stávají se "požehnanými mohutnými energiemi", jež udržují mnohotvárný život ve společnosti. Můžeme si položit otázku. Pro koho je dnes rodinné prostředí místem kultivace osobnosti.

Vašek se věnuje také problematice manželství ve vztahu k rodině. Zamýšlí se nad problematikou nerozlučitelnosti manželství. Z hlediska sociálních deviací je dnes rozvodovost vnímána jako sociálně negativní jev. Jde sice o jev závažný, ale pouze pokud jde o překročení únosné hranice. Rozvodovost v České republice hranice únosnosti překročila. Souvisí tento sociálně negativní jev s vymíráním českého národa? Bedřich Vašek v roce 1924 k problému nerozlučitelnosti manželství napsal: "Při rozlučitelnosti manželství, vzhledem na možná rizika poměry spějí k tomu, aby buď počet dětí v manželství byl omezován nebo aby jich nebylo vůbec, a těmto nepopulačním tendencím brány napřed jen ostýchavě pootevřely, později uvolňovaly víc a více, nakonec otevřely dokořán."[3, 24]

Vašek vysvětluje také nadpřirozenou povahu manželství jako svátosti a její sociální a pedagogický význam. Nadpřirozenou milost Boží, kterou získává svátostné manželství kultivuje pohlavní pud, jehož nezřízenost má nedozírné následky vedoucí často k sociálním deviacím. Nadpřirozená síla při aktivní spoluúčasti člověka vede k zachování věrnosti v manželství. Hovoří-li se dnes o sexualitě a pohlavním pudu je to především v problematice různým forem prostituce jako sociálně patologického jevu. Hovořit o manželské věrnosti nebo předmanželské sexuální zdrženlivosti jako mravním principu je dnes - v éře permanentní sexuální revoluce nepatřičné. Není žádným tajemstvím, že nezřízenost těchto vášní může vést až k nebezpečným sexuálním deviacím. Určitým podnětem k prevenci sexuálních deviací mohou být mravní principy, které vycházejí z pohledu katolické sociologie na instituci manželství.

Ve Vaškově sociologické studii o rodině dvacátého století se objevuje analýza důležitých otázek, které se vztahují k problematice rodiny, ať již se jedná o její sociální poslání, evolucionistickou nauku o rodině a rozbor této nauky z katolického pohledu. Věnuje se mravnímu, kulturnímu a hospodářskému prostředí tehdejší rodiny. Mapuje moderní právní nazírání na manželství a vliv liberálního a socialistického státu na rodinu. Shrnuje výsledky zavedení manželské rozluky, podrobuje analýze tzv. novomalthusiánství. Apeluje na zlepšení mravnosti ve společenském životě a prohloubení náboženského života.

Zajímavým a podnětným dílem B.Vaška, které se věnuje ze širšího úhlu problematice života v tehdejší společnosti a otázkám, které si někteří sociologové kladli v polovině 20. let XX.století jsou sociálně etické a sociálně psychologické statě nazvané příznačně Z problémů dnešní společnosti. Statě se věnují společenským otázkám jako vztahu jednotlivce a společnosti, problému autority a rovnosti, sociální hodnoty křesťanství, analyzují z pozice katolické sociologie problém nacionalismu, třídního boje, revolučních principů nebo mezinárodního práva. Opět katoličtí badatelé pohlížejí za hranice materialismu k morálce opřené o náboženské hodnoty.

Mravnost je dle nich nepostradatelným základem společnosti a křesťanství je nenahraditelným sociálním činitelem předně tím, že je nejmocnější oporou mravnosti. "Je podmínkou, bez níž se lidská společnost nemůže trvale udržet, tím méně se rozvíjet."[4,110] Potřeba mravnosti se v kruzích společenskovědních badatelů všeobecně uznává, avšak v praxi se netěší zájmu, který by zasloužila. Příčinou tohoto stavu může být v liberální společnosti faktická absence jasných mravních norem, které vycházejí z neměnného nadpřirozeného řádu daného Bohem. Jak poukazuje Vašek ve svých statích [4,112]: čím výše spěje civilizace v technickém pokroku a spletitosti sociálních vztahů, tím více je třeba ve společnosti mravnosti. Katolická sociologie vidí v rozvoji mravnosti podepřené neměnnými hodnotami křesťanského náboženství spolehlivou prevenci před sociálními deviacemi ve společnosti. Velké téma mravnosti se může stát velkou výzvou společenskovědním badatelům právě v hledání možnosti prevence a terapie sociálních deviací.

Citované zdroje:
[1] BAHOUNEK, Tomáš OP. Křesťanská sociologie pro každého. 1. vyd. Třebíč: Arca JiMfa, 1997. 376 s. ISBN 80-85766-95-7
[2] VAŠEK, Bedřich. Rukojeť křesťanské sociologie. 3. vyd. Olomouc: Velehrad, 1947. 291 s.
[3] VAŠEK, Bedřich. Rodina dvacátého století. 1. vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1924. 259 s.
[4] VAŠEK, Bedřich. Z problémů dnešní společnosti. 1. vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1926. 289 s.
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!