Quo Vadis nové náboženství? Quo vadis die neue Religion?

4. května 2012 v 20:45 | SP |  Katolická Církev - Katholische Kirche
Kam kráčí demokratické náboženství, které smrtelně zanítilo svatou katolickou Církev? Od neblahého koncilu, který pohřbil dvoutisíciletou tradici uplynulo v minulých letech 40 let. Pokrokoví předsedové nového náboženství Církev zprotestantizovali a zliberalizovali, že by tuto nepoznal žádný ze starých úctyhodných církevních Otců, teologů a papežů. Tridentské kánony byly opuštěny ve jménu svobody svědomí a mezináboženského dialogu. Zní to sice velmi proklamativně, avšak není dosti takové rétoriky. Kde hledat kořeny dnešního neutěšeného stavu v naší Církvi? Je třeba důsledně rozlišovat mezi tisíciletým pokladem víry, jakým je tradiční katolické učení a rouhavými výmysly nového náboženství, které pustoší posledních čtyřicet let katolickou Církev. Ta byla mnohokrát ve vážné krizi, ale vždy vyšla vítězoslavně, neboť platí Pánovo zaslíbení: "a brány pekelné ji nepřemohou." V záruce Pánových slov je třeba hledat povzbuzení v dnešních posledních časech. Tradiční učení je uchováváno v malých skupinách věrných kněží, kteří vždy byli a budou solí země. Tradiční učení stále zůstává platným, i přesto, že není hlásáno.
Modernistická hereze, která pustoší vinici Páně má mnoho podob, stejně jako osmihlavá satanská bestie. Nejvíce její boj zuří proti podstatě Oběti Mše svaté. Dále útočí na papežský primát, který je dnes nepokrytě oslaben. A svůj nicotný a marný boj vede proti druhému prameni Zjevení - proti Tradici. V tomto pramenu totiž máme mnoho důkazů o zhoubnosti herezí. Podle modernistů již nejsou dále ve vážnosti dokumenty Magisteria, které varovalo před nebezpečím bludných idejí.
Za překonané mají takové dokumenty jako je bula Quo Primum, která stanovila bohoslužebný pořádek a závaznost Oběti Mše svaté ve formě, kterou dnes nazývají tridentská. Takové označování Mše všech věků, jež se vžilo i v tradičních kruzích budí dojem, jakoby tato mše byla jen jednou z mnoha sloužených Církvi. Dnes se najdou i takoví, kteří ji obhajují pouze z nějakého sentimentálního historického citu. Takové vymezování této mše vede k legitimizaci Novus Ordo Missae a její nekatolické podstaty. Za překonané mají učení, které prezentoval sv. Otec Bonifác VIII. v bule Unam Sanctam. Ten nepřišel s ničím novým, pouze slavnostně ustanovil v příhodné době učení, které Církev odedávna hlásala. Dnes se najdou mnozí i v tradičních kruzích, kteří tvrdí, že učení v této bule není pro dnešní dobu dále aktuální a závazné. Písemnosti předních dogmatiků z první poloviny 20. století však ukazují, že má tento papežský dokument povahu "ex cathedra", to znamená závaznost po všechny věky do konce časů. Denzinger - soubor závazných výroků Církve - představuje tento trvalý poklad víry, přesto se našla po pastorálním koncilu 1962-1965 snaha toto učení revidovat. Chtěli snad pokonciloví novátoři dokázat, že nepohodlné výroky Magisteria byly nespravedlivé, bludné nebo zastaralé? Potažmo lze říci, že tito lidé vlastně zpochybnili vliv Ducha svatého při ustanovování "zastaralého" učení.
Symbolického významu nabylo rozhodnutí současného papeže Benedikta XVI. o změně papežského znaku, kde papežskou tiáru vystřídala biskupská mitra. Můžeme se domnívat, že moc papeže, a to i v katolické Církvi nesahá dále než za hranice města Říma? Je to symbolické vyjádření pokoncilové anarchie, ve které už papeže nikdo neposlouchá? Pán Bůh to dopustil, protože učení posledních papežů je přinejmenším poněkud zvláštní. Ve věrouce se odráží stín 2. Vatikánu a mravouce je mnoho nepopulárních témat, které modernímu katolíkovi příliš nevoní, přestože papežové zůstávají věrni tradičnímu učení. Problém se nachází tam, kde biskupové proti této nauce vystupují a podrývají tak papežovu autoritu.
Velkým problémem zůstávají pokoncilové zpovědnice, které spíše připomínají pedagogicko-psychologické poradny. Na velmi mnoha místech byl prakticky zrušen intimní prostor penitentův a mnozí kněží si to ještě pochvalují, zřejmě netušíc, jaké trapnosti je vystaven onen hříšník. Při vší té bídě nutno poznamenat, že pohled na otráveného kněze, který místo toho, aby šel s kamarádem do víru města nakupovat, musí "odbavit" obtěžujícího penitenta, je potom skutečně velmi zkličující. Je také tragické poslechnout kněze, pro kterého je pokleknutí nešťastného penitenta formálním zjevem, a který nutí hříšníka "u kulatého stolu" k psychologické rozpravě, aby se následně dozvěděl, že rozhřešení je sice dobrá věc, ale to nepomůže….že je třeba vyhledat pomoc psychiatra…a nakonec, aby onen se zmatkem v duši odešel ještě nešťastnější…To jsou plody pokoncilního jara Církve!
Vinice Páně, na které je vždy tolik práce, je opuštěným úhorem. Pokoncilové semináře zejí prázdnotou, protože dělat "předsedu shromáždění" lze i v jiných lukrativních společnostech. Moderní kněz je dnes vším - sociálním pracovníkem, psychologem, terapeutem, administrativním pracovníkem - jen ne tím, kým má být, obětníkem Kristovým. To je zašedlý lesk kdysi nejváženějšího a nejvznešenějšího povolání! Kam kráčíš nové náboženství, které ses usídlilo na Mystickém Těle Kristově?

Tradiční katoličtí monarchisté nemohou nikdy přijímat zničující reformy, které rozvrátily nejprve Rakousko-Uherskou Monarchii: předně jmenujme: politický a náboženský liberalismus, modernismus, náboženská svoboda, ekumenismus etc. To vše jsou omyly, které věrní papežové a císařové Habsburské dynastie veskrze odmítali a proto je odmítáme i my.
Sv. Johanko z Arku, sv. Ludvíku Francouzský, sv. Štěpáne, bl. Karle Habsburský a další svatí papežové a vladaři, orodujte za nás a za brzké vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Nechť zavládne pokoj Kristův v Církvi Kristově a parlamenty rouhačů a neznabohů utrpí závěrečnou totální porážku! AŤ žije Kristus Král a katolická monarchie z Boží milosti!
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!