Státní zřízení 3. - Staatsordnung 3.

2. prosince 2012 v 17:26 | Josef Pejřimovský |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie

Konstituční monarchie jako příklad možného řešení

Nejsem politolog, který má prostudováno množství příslušných teorií. Budu tedy postupovat filozoficky, tj. zkoumáním věci, jak je poznatelná smysly a přirozeným rozumem. V demokratickém státě jsou definovány 3 na sobě nezávislé moci, zákonodárná, výkonná a soudní, reprezentované parlamentem, vládou a soudy, které by se měly navzájem kontrolovat a znemožnit zneužití moci. Jak to vypadá v praxi? Soudní moc bývá opravdu značně nezávislá na moci výkonné (mimo totalitních režimů), ale přirozeně není, a ani nemůže být nezávislá na moci zákonodárné, protože rozhoduje podle ústavy a zákonů státu, které aplikuje, ale netvoří. Pokud jde o nezávislost moci zákonodárné a výkonné, pak musíme rozlišovat mezi systémy tzv. prezidentskými a tzv. premiérskými. V prezidentských systémech jsou zákonodárná a výkonná moc dost výrazně odděleny, prezident sestavuje vládu a ta vládne, i když má v parlamentu většinu opozice. Je to samozřejmě obtížnější vládnutí, pro navrhované zákony je třeba širší konsensus, vláda si nemůže dělat co chce a je pod kontrolou. Členové vlády jsou schvalování parlamentem a důkladně prověřováni, jde někdy o politiky, ale z velké části o odborníky. Ostatně, pokud je třeba vybrat ministra, který získá důvěru nejen vládní koalice, ale i opozice, musí jít o uznávaného odborníka a člověka, u kterého lze předpokládat čestné jednání. Kontrolu členů vlády ze strany parlamentu lze účinně provádět. V tzv. premiérských systémech, jako je v Česku, je nezávislost moci zákonodárné a výkonné pouze deklarována, v praxi nemožná. Pokud je vláda sestavena na výsledku voleb a k účelu vládnutí sestavena vládní koalice, pak tato koalice vládne, schvaluje zákony, rozpočet a kontroluje vládu, tedy sama sebe. Jde tedy v důsledku o dočasnou totalitu vládní koalice, která je mírněna jen obavou, že v příštích volbách nevyhraje a vládnout bude nynější opozice. To ale na druhé straně nahrává tomu, aby fungovala nepsaná dohoda, že koalice a opozice se sice kritizují, ale jinak spolupracují a kritiku nepřevádějí do konkrétních opatření.Zároveň ale systém dočasné totality vládní koalice nebo jedné strany umožňuje zneužití moci přijetím ústavních změn a zákonů, které změní dočasnou totalitu v trvalou vládu jedné mocenské skupiny. NSDAP k tomu v Německu stačilo 52% hlasů ve volbách, v Československu KSČ dokonce 37% a několik přeběhlíků. Soudní moc je v případě ústavních změn bezmocná, neboť je povinna postupovat podle ústavy a dalších zákonů. Troufám si říci, že v tzv. prezidentských demokratických systémech je průběžná nezávislost výkonné a zákonodárné moci lépe zajištěna než v tzv. premiérských systémech, kde dochází k vytváření dočasné totality. Současně konstatuji, že prezidentské systémy, zejména USA vycházejí z klasické koncepce konstituční monarchie, panovníka, vládnoucího, ale omezeného ústavou a parlamentem (kongresem). To, že v případě obdobných pravomocí panovníka se dnes neprávem mluví o absolutismu je matení pojmů a patrně záměrná demagogie. Snad je to strach z toho, že panovník by mohl použít svých ústavních pravomocí k odstavení elit, jako k tomu došlo v Itálii při svržení Musoliniho. Nenavrhuji, aby byl panovník, tak jako prezident USA, byl současně předsedou vlády. Předsedu vlády by samozřejmě jmenoval, ale vláda by byla závislá na panovníkovi stejně, nebo o něco více než na parlamentu. Domnívám se, že vláda a její členové mají být jmenováni a odvoláváni panovníkem. Vláda se má skládat z odborníků, nikoli politiků, v principu navrhuji vládu úřednickou, která však k vládnutí potřebuje důvěru parlamentu. Parlament schvaluje rozpočet, zákony a kontroluje vládu. Zároveň se domnívám, že panovník by měl možnost v případě vyslovení nedůvěry vládě buď přijmout její demisi nebo rozpustit sněmovnu a vypsat nové volby. Takové pravomoci měl i president Masaryk. Parlament by měl být dvoukomorový se zajištěním dvojího zastoupení občana - jako jedince i jako člena stavu-korporace. Poslanecká sněmovna volená rovným, přímým a tajným hlasovacím právem a senát, který by byl složen korporacemi navržených a panovníkem jmenovaných zástupců profesních a podnikatelských komor a svazů, odborových svazů, církví, vysokých škol a dědičných členů z řad historické šlechty. Jde o to, aby zákony posuzovali ti, kteří podle nich budou pracovat. Při sociálním, pracovním a hospodářském zákonodárství by byla požadována dohoda mezi skupinou podnikatelů a zaměstnanců. Myslím, že takto lze zajistit průběžné nezávislé fungování 3 mocí - výkonné, zákonodárné a soudní i kontrolu vlády lépe než koncepce vlády, nutně sestavené politiky na základě výsledku voleb. Konstituční panovník vládne, ale podle ústavy a je omezován parlamentem. Není to absolutní vládce, který rozhoduje bez parlamentu podle své vůle. Proti volenému prezidentovi má jednu výhodu, je na politicích, politických stranách, sponzorech apod. skutečně nezávislý, není jim ničím zavázán. Může proto skutečně hájit svůj národ před jeho politiky a zajistit jejich postih za nezodpovědné jednání proti zájmům státu a jeho občanů, např. korupci apod.
K tomu směřovalo tiskové prohlášení Koruny české - monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska (dále jen "KČ") z 31. ledna 2011:
"KČ je přesvědčena, že jediné systémové řešení tohoto problému spočívá v tom, že vyšetřování takovýchto případů bude zcela odděleno od sféry volených politiků. KČ proto považuje za nezbytné, aby ihned po obnovení monarchie byla zřízena Královská vyšetřovací služba (KVS), která
- bude přímo podřízena pouze panovníkovi,
- který bude garantovat její nezávislost (plně v duchu zásady JCKV Františka Josefa I "Panovník je povinen chránit své národy před jejich politiky"),
- jmenovat a odvolávat ředitele KVS,
- schvalovat jmenování a odvolání dalších vedoucích funkcionářů KVS
schvalovat hlavní směry rozvoje KVS
- dohlížet na jejich dodržování,
- bude vyšetřovat takové případy závažné hospodářské, případně i násilné kriminality, u nichž bude byť i jen stín podezření, že by mohly být spojeny s činností aktivního nebo i bývalého člena politické sféry, ať už na úrovni celostátní, krajské nebo obecní,
- bude oprávněna převzít od ostatních vyšetřovacích útvarů ty případy, u nichž to uzná za vhodné nebo potřebné.
Ze stejných důvodů, které svědčí pro zřízení Královské vyšetřovací služby, považuje KČ za nutné, aby bylo z působnosti Ministerstva spravedlnosti a vlády vyjmuto státní zastupitelství a po transformaci na Královskou prokuraturu převedeno do přímé gesce panovníka, aby i v tomto případě byla zaručena nezávislost tohoto orgánu na volených politicích.
KČ považuje za nutné zdůraznit, že zajištění nezávislosti obou výše navrhovaných institucí nelze nikterak zabezpečit v současném zřízení - např. tím, že by byly podřízeny presidentu republiky, neboť ten je (téměř) stejně aktivním účastníkem stranicko-politického života jako ostatní politici, musí usilovat o zvolení a znovuzvolení, k čemuž nutně potřebuje zajištění podpory existujících politických sil. V žádném případě proto president nemůže garantovat nezávislost orgánů činných v trestním řízení na aktuálním rozložení politických sil.
KČ dále konstatuje, že vládní protikorupční strategie zcela nedostatečně řeší problematiku financování politických stran, neboť nijak zásadně neomezuje korupční potenciál při sponzorování stran. V situaci, kdy úspěch ve volbách je funkcí peněz vynaložených na volební kampaň, je pochopitelné, že strany usilují o co nejbohatší stranickou pokladnu. Jak známo, strany dokážou všechna omezení a restrikce obcházet. KČ je proto přesvědčena, že další regulující opatření, jako např. zákonné omezení výdajů na volební kampaně, nemají žádný praktický význam, protože se takovéto regulace budou opět obcházet.
KČ proto nevidí řešení v nových a dalších regulacích, ale v naprostém zprůhlednění stranického hospodaření a v jeho kontrole nezávislou kontrolní institucí. Takovou institucí by mohl být např. NKÚ, který by ale musel být nejprve vyjmut z dosahu politiků, protože je zjevné, že v důsledku současného způsobu ustavování presidenta a kolegia NKÚ je NKÚ vydán do značné míry napospas politikům.
Omezit korupční potenciál při sponzorování politických stran proto prakticky není možné bez reintronizace panovníka, jemuž by byl NKÚ podřízen, aby ho panovník mohl ochránit před zvůlí politiků."[1]

Seznam použité literatury

Clevelandská dohoda z 25.10.1915, http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2006071301
Engels, F.: O původu soukromého vlastnictví, rodiny a státu., Praha, Svoboda 1950 s. 173
Nakonečný, M. Český fašismus, Praha, Nakl. Vodnář 2006, ISBN 80-86226-73-5
Netolický, Pavel. Korporativismus [online]. E-polis.cz, 29. listopad 2005. [cit. 2010-02-08], Dostupné z WWW:. ISSN 1801-1438
Pejřimovský, J. Socialistické, liberální a katolické pojetí vztahu mezi jedincem a společností, Konferencia na aktuálné spoločensko-teologické témy V., Zborník prednášok z vedeckej konference doktorandov a mladých vedeckých pracovnikov, PF KU Ružomberok 7. december. 2009, Ružomberok, Verbum 2010, ISBN: 978-80-8084-547-6
Pius XI.: Encyklika Quadragesimo anno, 5. 79, s. 88, In: Sociální encykliky (1891-1991), Praha, Zvon 1996, s. 505
Pittsburgská dohoda z 10.5.1918. http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2006071302
Prohlášení Koruny české k protikorupční strategii vlády ČR, dostupné na: http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/tiskova-prohlaseni/55-prohlaeni-koruny-eske-k-protikorupni-strategii-vlady-r
Schwarzenberg, K.: Obrana svobod. Praha, Čs. Spisovatel, 1991
Šebek, J.: Mezi křížem a národem, Brno, CDK 2006, ISBN: 80-7325-085-3


[1] Prohlášení Koruny české k protikorupční strategii vlády ČR z 31. ledna 2011, dostupné na: http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/tiskova-prohlaseni/55-prohlaeni-koruny-eske-k-protikorupni-strategii-vlady-r
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!