Prezidentská volba aneb druhé dějství frašky pokračuje - Republikanische Präsidentenwahl und zweite Runde der Posse

26. ledna 2013 v 15:18 | MC |  Politika a republikánské "vládnutí" - Die Politik und die Republikanische "Regierung"
Když člověk bedlivě pozoruje "volební" klání plné všech mediálních nechutností, potom brzy může velmi snadno identifikovat jaké postoje zaujímají jednotliví "kandidáti". A jistě se mnou bude čtenář souhlasit, že to co se v současné chvíli děje za mediální hysterii (a ta se přenáší mezi prosté obyvatele tohoto zbídačeného národa) je projevem nedozírné morální a politické katastrofy. Jak kdysi prohlásil jeden nejmenovaný politik, v žádné zemi nemůže donekonečna vládnout nepořádek, nekompetentnost, nezodpovědnost, nejistota a korupce. Naproti tomu je český národ příkladem toho, že lidem je v tomto stavu vlastně dobře a že pokud českému člověku nevezmete z ruky ovladač ke svému domácímu kinu se 150 programy a možnost vše si koupit na dluh, tak je mu jedno, jestli tady vládne KSČ, nebo koaliční uskupení stejně totalitarizujících zkorumpovaných stran. Lhostejnost je totiž základem této společnosti. A také brzy pochopíte, jak skončí ti, kteří kolaborují s liberálně demokratickou politikou a hledají sebe v záři reflektorů mediální politiky jako se to podařilo hnutí D.O.S.T., které podporovalo paní Bobošíkovou, která se ráda zase ve své "kandidatuře" opřela o komunisty. Takže existuje krásný sylogismus: D.O.S.T. podporuje Bobošíkovou, Bobošíkovou podporují komunisté, D.O.S.T. podporuje komunisty. To už snad zbytek příznivců D.O.S.T. musí přesvědčit o tom, že toto hnutí postavené na mylných nekatolických a nacionalizujících principech, je scestím per se a cestou do pekel. Nádherně zdiskreditované hnutí rádoby "tradičních" katolíků, kteří se opětovně neváhali spojit i s Beliálem, aby se dostali do mediální slávy. U jiných přívrženců tohoto pseudo-hnutí zase došlo k totální ztrátě paměti a oni zapomněli na papežské encykliky minulosti varující před liberálním a bolševickým světem. Dávno nechali Syllabus, Mirari vos a Singulari nos zasunuté v knihovně. Dávno někteří z nich zapomněli na principy tradičně katolického monarchismu, ke kterému se chtěli připojit v různých konzervativních quasi monarchistických platformách, aby nakonec prohlásili své liberální a revoluční, že raději budou volit nelegitimní prezidentské neznabohy, než legitimního panovníka. To je důsledek hloupé liberální politiky katolíčků, kterou zakoušíme po celou dobu existence samostatného Československa, resp. tzv. České republiky a založené na domněnkách, hypotézách, falešných nařčeních a hledání svých vlastních osobních cílů a výhod.

I. Benešovy dekrety
Dalším zjištěním v tomto presidentském klání je fakt, že se opět začalo chřestit s Benešovými dekrety, které představují významnou otázku i pro monarchismus. Svědomí se utišit nedá a po více než 60 letech se ozývá i u mladé generace českých občanů. Sudetoněmecká otázka není totiž otázkou republikánskou, ale čistě monarchistickou. Byli to právě sudetští Němci, kteří doplatili nejvíce na pád monarchie a ne proto, že byli německy mluvícím obyvatelstvem, ale proto, že Československá republika byla pro ně státem cizím, vystavěným na fanatickém českém nacionalismu. Menšiny hrály možná až to poslední místo v jejím životě. Byl zde narušen princip obecného blaha a soužití různých jazykových skupin díky Revoluci. A když člověk poslouchá řeč o tom, že Benešovy dekrety jsou mrtvé (resp. neplatné) a že byly produktem Stalinovy představy o stěhování národů, tak se srdce všech pravých historiků zaraduje. Potvrzuje se pouze to, co my, katoličtí monarchisté, říkáme na všech rozích internetových ulic. Na druhou stranu se ukazuje, že český národ je levičák, rovnostářský, nevyrovnaný, ve své genové přirozenosti nepoddajný vůči jakékoliv moci, ať už pochází z milosti Boží, či z vůle pekla, podléhající médiím a nemusíme se bát toho slova, totálně zbolševizovaný a ateistický. Problematičnost osoby knížete Schwarzenberga a dalších kandidátů je jasná z mnohých internetových článků a není třeba ji znovu připomínat na tomto našem blogu.

II. Salónní monarchismus a akceptace presidentských (předsednických) "voleb"
Jako další z derivátů této mediální presidentské hysterie jsou teze a postoje dalších lidí, kteří inklinují k jakémusi salónnímu monarchismu. Na internetu se objevují teorie, že volbou knížete Schwarzenberga bude zvoleno menší zlo, když už nemůže být zvolen král, tak alespoň kníže. Je opravdu velmi trapné, pokud sympatizanti monarchie (nikoliv monarchisté - tyto termíny je třeba důsledně rozlišovat) všech různých směrů hovoří ve stylu: volíme menší zlo. Je zřejmé, že nebylo pochopeno jádro toho, proč monarchisté bojují za císaře a za krále českého. Nebylo pochopeno ani to, že se zde vede smrtelný boj mezi Revolucí a katolickou monarchii. Nebyl pochopen fakt, že se tento boj vede od roku 1789 a v žádném případě neskončil. Ještě absurdnější je názor, že i když jsem kvasi monarchista, budu raději volit revoluční osobu prezidenta, protože u císaře Karla II. von Habsburg není záruka katolické víry, protože prý od ní odpadl. Je zajímavé, že tyto ničím nepodložená nařčení, dokonce nařčení i z členství v zednářské lóži, berou tito katolíci za bernou minci. Jejich logika je tedy následující, jelikož pretendent trůnu je prý zednář a odpadl od víry, potom ztrácí nárok trůn a proto budou volit raději liberálního prezidenta. Tato celá věta je ve svých tvrzeních absurdní, protože se vlastně drží revolučních principů. Hledám všechno možné, jenom abych nemusel sloužit legitimní moci. Ničím nepodložená tvrzení tohoto typu bez důkazů jsou spíše na zpověď, než abychom se těmito tezemi vůbec zabývali. A na nepodložených obviněních nešťastník, tento náš quasi-monarchista, spíše ho nazývejme rozpolcený dr. Jekkyl a pan Hyde v jedné osobě, samozřejmě ve své liberální mentalitě a názorech setrvává. Zvítězila u něho husovská myšlenka, že panovník může ztratit trůn, pokud je v těžkém hříchu, nebo apostata. A tento náš quasi-monarchista není daleko od tvrzení, že papež rovněž není vlastně papežem, protože je příliš liberálním, či ekumenickým. To už se ovšem pohybuje na poli sedesvakantismu a tento jeho názor je mylný.

III. Katolický legitimismus a škodlivost Revoluce a revoluční moci
Tento náš quasi-monarchista neví a nechápe, že legitimním panovníkem je i ten, který není třeba nejlepším vladařem a že legitimismus je úhelným kamenem každého monarchismu, který nechce uklouznout do liberálního výběru liberálního panovníka z vůle lidu. Právě legitimismus je katolickou odpovědí na revoluční volby panovníka a vlády z vůle lidu. "Ačkoliv prvním a hlavním účelem státní moci je blaho obecné, přece zákonitá rodina panovníkova jest oprávněna, aby tuto moc držela, poněvadž ji používá zákonitě. Kdo ji tedy neprávem zbavuje jejího postavení, ubližuje netoliko občanům, jež zbavuje legitimního panovníka moci, ale také dynastii zákonité… Vypuzený panovník zákonitý podržuje proti vetřelci tak dlouho své právo, pokud opět nemůže nabýti svrchovanosti násilím, jež neukládá jeho poddaným oběti příliš těžké." (Kadeřávek E., Morálka filosofická, Olomouc, str. 298-299) Srovnejme s tím vojenskou intervenci bl. Karla I. k získání uherského trůnu vojenskou mocí. "Zbavovati panovníka zákonitého moci činným odporem útočným není poddaným dovoleno, poněvadž revoluce se protiví právu přirozenému. Neboť právu přirozenému se protiví, cokoliv se příčí podle své přirozenosti přímo společenskému řádu od Boha zákonem přirozeným zřízenému. A věru revoluce jest
1/ podle své přirozenosti praktické zamítání a úplné převrácení pořádku, který Bůh zákonem přirozeným zřídil mezi údy a hlavou společnosti občanské, mezi poddanými a zákonitým podmětem svrchované moci občanské, poněvadž údy si neprávem přivlastňují moci svrchované, aby sobě podřídili hlavu, které právem náleží tato moc.
2/ Revoluce směřuje podle své přirozenosti k rozvolnění a zničení organismu společenského, který zachován a v životě udržen býti může jenom tehdy, když podmět svrchované moci jest nadřízen a občané podřízeni.
3/ Občané revoluční, když útokem se ženou na panovníka pro krutovládu buď skutečnou anebo předstíranou, sami pravou krutovládu nastupují a provozují, poněvadž bez důvodu právního se podjímají veřejných úkonů, jež přísluší jediné moci svrchované…Aby revoluce nenastala, o to má pečovati panovník spravedlivým vladařením, nezištnou starostí o blaho obecné, důvěrou v Boha, opíráním se o občany pořádku milovné, kteří sami překážeti mají vzniku revoluce…. Liberalismus revoluci přeje." (ibidem, str. 300) A nejenom přeje, ale její vznik vždycky podporoval.

IV. Obecné blaho
Vzhledem k tomu, že již od vzniku revolučního československého státu je obecné blaho pošlapáváno všemi směry, je důležité zmínit, co se míní v katolickém smyslu obecným blahem. "Úkolem státu je pečovat o obecné pozemské blaho. Stát není ničím více než služebníkem a nástrojem k docílení obecného blaha. Při všem musí stát přihlížet k obecnému blahu všech. Obecné blaho jest souhrn všech podmínek nutných k tomu, aby co možná všichni příslušníci státu svobodně a svou činností mohli dosíci svého pravého pozemského štěstí. (srv. Cathrein, Moralphilosophie, II, str. 519) Co to znamená praxi?

1/ Stát nemá za úkol učinit každého svého jednotlivého člena bezprostředně šťastným, nýbrž má vytvořit takový společenský pořádek, který by každému jeho členu poskytl možnost si opatřit vlastní činností, čeho je zapotřebí k pozemskému blahu. Pravé blaho pozemské je takové, které člověku nebrání, ale také pomáhá dojít věčného blaha. Pouhé bohatství a dobrá životní úroveň obyvatel státu nemůže se tudíž nazývat pravým obecným blahem.
2/ Právní řád
Toto obecné blaho žádá v prvé řadě, aby byl zabezpečen právní řád, t. j. aby každý měl ve státu ochranu svých práv. Ve státě, v němž vládne právní nejistota, vzniká neklid, rozvrat, ta nebo ona forma různého výkladu práva."(Vašek B., str. 33-35) Už jenom tato podmínka je již skoro 90 let nenaplněna. Je to mimo jiné i důsledek nelegitimní revoluční moci, která zde vládne. Jestliže vládne nelegitimní moc, potom se těžce hřeší proti spravedlnosti a je narušen přirozený řád.
3/ Princip subsidiarity - "Stát podporuje princip subsidiarity. Poněvadž stát není na to, aby se staral o všecko, nýbrž mnohé statky mají opatřiti jednotlivci nebo jiné společnosti, nesmí stát těchto ostatních sociálních prvků a organismů utlačovat do bezvýznamnosti nebo je dokonce ničit."
4/ Jedna morálka pro stát i pro občany
Když lež, věrolomnost, křivda atd. jsou nemravností v soukromém životě, potom jsou nepravostí i v životě státním.
5/ Podpora rodiny a přirozeného spojení muže a ženy
Jestliže se často opakuje ono klišé, že základem státu je rodina, tak potom jistě k obecnému blahu přispívá absolutní podpora rodiny a prorodinných aktivit. Vydávání legislativy, která nabourává výlučná práva a status rodiny a svazku muže a ženy je prokletím státu. Vydávání legislativy, vedoucí k registrovaným svazkům osob stejného pohlaví je proti obecnému blahu a proti přirozenému řádu.
6/ Spojení Církve katolické a státu
Vzhledem k tomu, že stát má pečovat o obecné blaho všech svých občanů, potom mu nepřísluší vést přímo občany k blahu věčnému. Od toho je zde Církev, která občany má vést k blahu věčnému. Důsledně se uplatňuje nauka o dvou mečích.

V. Revoluce a liberalismus s katolickou vírou neslučitelné.
Jak kdysi prohlásil Louis Veuillot ve své knize Illusion libérale, vede se smrtelný zápas mezi Zjevením Božím a katolickou Církví, mezi Revolucí a liberalismem. Kompromis ve smyslu Aggiornamenta, či francouzského Ralliamentu tak, jak ho předvádí někteří současní katolíci v českých zemích, však není možný. Veškeré pokusy smířit katolicismus a liberalismus skončily naprostým fiaskem a mnohdy i exkomunikací: vzpomeňme na liberály versus monarchisty ve Francii 19. století, modernisty versus sv. Pius X., lidová strana v ČSR ve dvacátých a třicátých letech versus katolická Církev, a nebo z nedávné doby akce D.O.S.T - podpora nacionalismu a liberalismu a snaha o legitimitu liberální demokracie. A tak to jde stále znova dokola. Stále se objevují osoby typu dr. Jekkyla a Mr. Hyde, např. Felicité Lammenais, katolický kněz, který byl nejprve legitimistickým monarchistou, aby se nakonec stal liberálem v tom nejhorším slova smyslu a byl odsouzen katolickou Církví. Většinu jeho bludů můžeme nalézt v encyklice Jeho svatosti Řehoře XVI. Mirari vos.
Prezidentská volba je nejenom nelegitimní, ale vlastně zcela scestnou ve svém principu, protože nelegitimní loutka z lidu nemůže reprezentovat tento národ. Tento stát založený na revolučních principech totiž může reprezentovat třeba i Beliál. A tak se dostáváme k tomu, že komediální fraška je natolik vzdálená realitě, že se stává velkým divadelním tragikomickým představením o dvou dějstvích s velmi drahým vstupným pro obyvatele tohoto národa. Znovu se opakuje to, že český národ opět minul svůj cíl záchrany podobně jako ztrácejí hříšníci věčnou blaženost ve sféře nadpřirozené, tak český národ a republikánský stát ve své liberální levicové zaslepenosti opět minuly cíl ve sféře přirozené.
A tak znovu zapějme ono francouzské, ale monarchistické une Foi, une Loi, une Roi (jedna víra, jeden zákon, jeden král)
Jestliže je tradičně katolický, legitimistický monarchismus proti Revoluci ve všech směrech, tak potom je absolutním protikladem Revoluce. (viz Hrabě Joseph de Maistre:: Enfin, c´est ici la grande vérité dont les Francais ne sauraient trop se pénétrer- le rétablissment de la monarchie qu´on appelle contré - revolution, ne séra point une révolution contraire, mais le contraire de la révolution - considerations sur le France, Ouvres, Paris 1851/52, sv. 1, str. 186)

VI. Na závěr - Spravme si chuť pravým Schwarzenbergem
Jak kdysi prohlásil Karel VI. ze Schwarzenbergu: "V Evropě (po Francouzské revoluci) nastal věk dekadence a převrácených hodnot, stalo se z ní rejdiště zbohatlíků, podvodníků, dobrodružných žen a lidí bezectných." (Karel VI. Schwarzenberg, Obrana, str. 62-65, nebo Řád, 3 (1936) str. 234-241) Dle Karla VI. ze Schwarzenbergu vedla Francouzská revoluce k absolutní demokracii, která Evropu dovedla k hitlerovskému totalitářství. (Hitlera trefně nazývá radikálním demokratem - není to míněno samozřejmě jako pochvala ) Jelikož prostá většina v demokracii stačí ke svržení vlády, tím se podkopává i idea univerzálních náboženských a morálních hodnot. Podle Karla VI. postrádají moderní státy legitimitu jakou poskytuje křesťanský universalismus. Liberální demokracie je špatná proto, že v ní může být zákonem cokoliv, jen když se opírá o náladové voličstvo, nebo jeho bezzásadové reprezentanty, nikoliv o vyšší morální řád. Z čehož vyplývá, že "tam, kde veškeré zákony vydává stát, je teoretický přechod k diktátorskému státu velmi snadný". Lidé, kteří tedy považují liberalismus, resp. liberální demokracii, za protilék veškeré diktatury se krutě mýlí. Karel VI. říká: "Hitlerovci nejsou nic jiného než národní socialisté. Jako všichni socialisté jsou dědici a naplněním liberalismu. Osvojili si rovnost občanů, převzali veškerý aparát státní tyranie, vystupňovali centralizaci v totalitu, stranický systém posílili až k diktatuře." (Středa, svoboda a totalita, str. 362-363.
A jestliže se ztotožňujeme s Maistrovou tezí, že revoluce je svou povahou satanská a sám ji odlišuje od všeho, co lidé viděli, a možná i od všeho, co uvidí, tak potom musíme vstát ze svého divanu od domácího kina se 150 programy a od basy piva a začít logicky uvažovat a vyvodit z toho jasné důsledky pro svůj život. Francouzská revoluce je Matkou všech dalších dětí - omylů, které z jejích prsou pijí její omyly a principy. Ne nadarmo je Matkou komunismu, socialismu, liberalismu, modernismu, nacismu, fašismu, nacionalismu a dalších omylů. Kojí své nezdárné děti otráveným mlékem. A tyto děti její bludy šíří dále a ještě je zdokonalují.
 


Komentáře

1 Paul Max Paul Max | E-mail | 26. ledna 2013 v 18:35 | Reagovat

Pěkné, ale proč je to tak dlouhé?

2 Josef Pejřimovský Josef Pejřimovský | E-mail | 26. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

Pro monarchistu je v principu každý kandidát na presidenta republiky nepřijatelný, nepřijatelný je sám akt volby hlavy státu. Tyto volby presidenta se však v závěrečné fázi, díky předvolebním televizním diskuzím dostaly do polohy referenda o tom, jest-li český národ je ochoten zvolit opakovaně usvědčeného lháře, který se 3 až 4x byl nucen za své lži omluvit nebo ho odmítne. Výsledek je bohužek katastrofický, za 2 týdny opakovaně při lži přistižený kabdidát byl zvolen za presidenta. To dává všem lumpům doma i v zahraničí signál, v Česku můžete lhát, Čechům se to líbí, ještě Vás za to odmění. Dále domyšleno, můžete třeba i krást, ale musíte umět lhát, abyste to dokázali zapřít a ještě vás za to odmění. To je podle mne nejhorší výsledek, ke kterému mohlo dojít. To by snad i proklínaný kníže byl lepší.

3 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 26. ledna 2013 v 20:14 | Reagovat

[1]: Drahý Paul Maxi, situace je natolik vážná a tolik problémů existuje, že se tento článek jeví jako pouhá holá věta.  :-(

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!