Francesco kardinál Marmaggi - Bojovník proti Husovi - Kämpfer gegen Johannes Hus

4. února 2013 v 12:00 | MC |  Katolická Církev - Katholische Kirche
Světlé kapitoly našich dějin lemují osobnosti církevního života, které se nepodřidili diktátu časově podmíněných politických hnutí a nesprávných politických tendencí a vždy hájili Církev a katolickou nauku, i když to nebylo populární. Církev vždy stála nad národy a její hlas byl hlasem Učitelky, která v duchu svého poslání, které ji svěřil Bůh, musí až do svého konce odmítat omyly. Mezi tyto osobnosti patří i Francesco kardinál Marmaggi, který sehrál významnou úlohu při potírání falešných ideologických principů, na kterých byla vybudována masarykovská Československá republika. Jedním z těchto pilířů byla oslava a kult odpadlého kněze Jana Husa. S obavami sledovala katolická Církev vývoj v Československu po roce 1918. Odpad milionů věřících a části katolického kléru, zrušení výsad šlechty a pozemková reforma zle doléhaly na Církev i český národ. Vyvěšení husitského praporu na Pražském Hradě, stržení mariánského sloupu a vyhazování křížů z úřadů a ze škol bylo pouze počátkem toho, na čem byla a je postavena Československá republika, resp. její nástupkyně Česká republika. Francesco Marmaggi se narodil 31. srpna 1876 v Římě v Trastevere. Theologická studia ukončil v Římě, vysvěcen byl v Lateraně 14. dubna 1900. Byl činný nejdříve v duchovní správě farnosti sv. Doroty v Trastevere v Římě, odtud byl povolán k Apoštolské Penitenciatuře a přednášel filosofii a právo na universitě Athenaeum. Pracoval v komisi pro kodifikaci církevního práva a byl odtud povolán sv. Piem X. v roce 1904 za státního místotajemníka do vatikánského státního úřadu. Papežský stolec ho poslal v roce 1920 jako nuncia do Rumunska (prvního nuncia v této zemi). V roce 1922 ho Církev svatá pověřila péčí o organisaci náboženství řeckých uprchlíků v Cařihradě. Následujícího roku byl poslán za nuncia do Prahy. Do doby jeho pražské činnosti spadají práce, které vedly k pozdějšímu uzavření modu vivendi mezi Svatým Stolcem a ČSR. Po jeho dvouletém působení v Praze došlo v roce 1925 pro otázku svěcení svátku M. Jana Husa a účasti čsl. vlády na těchto oslavách k otevřenému konfliktu mezi nunciem a čsl. vládou, za něhož nuncius opustil Prahu (7. července 1925). Nunciatura v Praze a vyslanectví v Římě byly po dvě léta spravovány pouze zatímními správci. Msgr. Marmaggi se do Prahy nevrátil, i když spor mezi Vatikánem a ČSR byl urovnán uzavřením modu vivendi (1928). Vatikán ho jmenoval r. 1928 nunciem ve Varšavě. Od roku 1939 zastával místo prefekta sv. kongregace Koncilu. (Sacra Congregatio Cardinalium Concilii Tridentini interpretum) Kardinál Marmaggi zemřel v roce 1949. Děkujeme, Vaše Eminence, za Váš neohrožený postoj na obranu práv Církve svaté.
 


Komentáře

1 Jakub Filipec Jakub Filipec | E-mail | 4. února 2013 v 17:03 | Reagovat

Rád bych si ujasnil, v čem spočívá výjimečnost tohoto činu. Tím, že kardinál odjel, toho moc nevyřešil, ne? Nedávno jsme se o tom učili ve škole, kde to samozřejmě bylo vylíčeno pěkně barvitě tak, aby byla Církev za co největšího hlupáka, a tak asi i proto nemám úplně dobrou představu, jak a s jakými okolnostmi to probíhalo.

2 Monarchia Catholica Monarchia Catholica | 17. února 2013 v 17:54 | Reagovat

K zodpovězení Vašemu dotazu je třeba pochopit, co se vlastně stalo v roce 1918 ve středoevropském prostoru po pádu Rakouska-Uherska. Katolická Církev se dlouhodobě s nedůvěrou dívala na vývoj poválečného uspořádání středoevropského prostoru a velmi negativně byla vnímána pozemková reforma, která ožebračila šlechtu i Církev, kdy revoluční režim v Československu velmi silně napomáhal k odpadu mnohých katolických kněží a věřících od Církve a byla vytvořena tzv. církev husitská. V našich článcích na tato křiklavá témata píšeme skoro pořád. Čin Msgr. Marmaggiho nebyl tedy jakýmsi bleskem z čistého nebe. Vyvrcholením a onou pověstnou poslední kapkou se stala otázka svěcení svátku M. Jana Husa a účasti čsl. vlády na těchto oslavách k otevřenému konfliktu mezi nunciem a čsl. vládou, za něhož nuncius opustil Prahu (7. července 1925).
Je však třeba zmínit ještě jeden podstatný fakt. Kardinál Marmaggi byl odchovancem tradičního směru nekompromisně protireformačního a protirevolučního, toho, který nastínil svým pontifikátem bl. Pius IX. a sv. Pius X. A v tomto ohledu jako diplomatická osoba zastupující Apoštolský stolec dal tímto činem duchovenstvu a věřícím na území ČSR najevo jasný postoj Církve ke všem událostem, které se děly v ČSR. Byl to tedy nejenom čin diplomacie, ale zároveň jasný signál pro českou katolickou církev.
Pontifikát Pia XI. se však ubíral zcela opačnou cestou než pontifikát sv. Pia X. a projevilo se to nejenom v přísaze československých biskupů, kteří slibovali věrnost revolučnímu československému státu a v roce 1927 došlo k uzavření tzv. modu vivendi mezi ČR a Vatikánem a příjezdem nového nuncia do Prahy v roce 1928, ale ve skutečnosti to znamenalo kapitulaci katolické Církve na velmi závažné a liberální omyly tzv. První republiky. Osobně chápeme Marmaggiho aféru pouze za jeden z mnohých vrcholů posledního boje tradičního duchovenstva proti liberálním omylům a začátkem průniku liberálního ducha do diplomacie Apoštolského stolce ve 20. a 30. letech. Byla to změna kurzu, který katolickou Církev vedl k uzavírání konkordátů a všemožných modus vivendi s revolučními státy a s představiteli těchto států, kteří se netajili svou nenávistí vůči Apoštolskému stolci. Není bez zajímavosti poukázat na spletitost katolické diplomacie k problému povstání tzv. Cristeros v Mexiku, které se odehrávalo ve stejných letech jako Marmaggiho aféra. Diplomacie Pia XI. pod vedením kardinála Gasparriho dopomohla ke krvavému potlačení katolického boje proti revolučnímu režimu a můžeme ji vinit z nepřímého zmasakrování katolických Cristeros bojujících proti revoluční vládě. Byl to tentýž kardinál Gasparri, který „dopomohl“ jako hlava vatikánské diplomacie uzavření modu vivendi s Československem roku 1927. Určitě by stálo za to zmapovat změnu a obrat papežské diplomacie od konce 19. století až do pontifikátu Pavla VI. Lidé by mnohé pochopili.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!