Nové a obnovené pomníky císaře Františka Josefa I. na západní Ukrajině - Neue und renovierte Denkmäler Kaisers Franz Joseph I. (Westlicher Teil der Ukraine)

12. prosince 2014 v 19:53 | Dr. Pavel Zahradník |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie
Po pádu komunismu se v zemích bývalé habsburské říše začaly obnovovat památky na starou monarchii či dokonce budovat památníky nové. Jedním z projevů tohoto trendu je i zřizování či obnova pomníků císaři Františku Josefu I., jehož neobvykle dlouhá vláda asi nejvíce utkvěla v paměti příslušníků jednotlivých národů monarchie. I u nás byly postaveny či obnoveny císařovy sochy ve Františkových Lázních, Hoštce, Hrádku nad Nisou, Mariánských Lázních, Niměřicích, Hranicích na Moravě či Přerově, ale také prosté památníky bez sochařské výzdoby v Oldřichově v Hájích, Šluknově, Jedovnicích či Oznici u Valašského Meziříčí.1) Pomníky Františka Josefa I. však postupně vznikají či jsou obnovovány - byť zatím v menším počtu - i na nejzazším východě rakouské části monarchie, totiž na západní Ukrajině, v bývalé Haliči a Bukovině.
Úcta, kterou ve své době chovali k císaři Františku Josefovi I. ukrajinští obyvatelé Haliče a Bukoviny, je obecně známá; v krásné literatuře ji snad nejlépe zachytil Józef Wittlin ve své (i do češtiny kdysi přeložené) "Soli země." Ukrajinský spisovatel Jurij Ochrimenko dnes takto vzpomíná na svého děda, který za první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě: "Na rozdíl od Švejka on - stejně jako většina haličských Ukrajinců - choval do posledního dechu k Františku Josefovi I. zbožnou úctu a vždy nosil císařův portrét v náprsní kapse. Podle jeho poslední vůle jej také s tímto portrétem pochovali. А stalo se tak už za Brežněvových časů."2) A lvovský sochař Oles Dzyndra připomíná: "Před první světovou válkou v každé haličské chalupě mezi barvotisky Matky Boží a Ježíše Krista visel portrét císaře a u zámožnějších i portrét Marie Terezie. Nyní je čas od času ještě můžeme najít někde na půdě, ale současné děti už nevědí, kdo to je, ten dědeček s šedivými licousy."3) Není tedy divu, že se po osvobození z ruského područí začaly v bývalé Haliči i Bukovině objevovat snahy připomenout vhodným způsobem na veřejných prostranstvích i císařovu osobu.
Nejznámější z těchto ukrajinských připomínek císaře je jistě jeho nový pomník v Černovicích (ukrajinsky: Černivci), historickém hlavním městě Bukoviny, kterou František Josef I. za dobu své vlády třikrát, v letech 1851, 1855 a 1880, navštívil. Císařův pomník tu dal vlastním nákladem postavit Arsenij Jaceňuk, černovický rodák a dnešní ukrajinský premiér. Základní kámen k pomníku byl slavnostně položen v rámci oslav 600 let města Černovic 4. října 2008, a to v parčíku, jenž se rozprostírá na rohu Ševčenkovy ulice a ulice Myrona Korduby, podél novogotického římskokatolického kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Slavnostnímu aktu byl kromě donátora Jaceňuka, tenkrát předsedy ukrajinského parlamentu, přítomen i arcivévoda Karel Rakouský, tehdy ještě jen následník trůnu, a také četní zástupci rakouských institucí v čele s rakouským velvyslancem na Ukrajině, jímž tehdy byl burgenlandský Chorvat Josef Markus Wuketich.4) Pomník, odlitý v bronzu, byl slavnostně odhalen po uplynutí jednoho roku, 3. října 2009, a to rovněž Jaceňukem, který však již v té době nebyl předsedou parlamentu, ale stál v čele nově založené politické strany Fronta změn.5) Autory pomníku, představujícího v nadživotní velikosti realisticky ztvárněnou císařovu podobu, jsou dva lvovští umělci, mladý sochař Volodymyr Cisaryk, nositel příjmení jistě vhodného pro zhotovení císařovy sochy, a malíř a grafik Serhij Ivanov.6)
Nový pomník není ovšem v Černovicích jedinou připomínkou osoby Františka Josefa I. Na samém konci černovické ulice Josefa Hlávky (takto si v Černovicích připomínají českého tvůrce velkolepé rezidence bukovinských metropolitů), na vrchu, který se v době monarchie nazýval zpočátku vrchem Biskupským, Panským či Dominikovým, od roku 1888 pak vrchem Habsburským a kterému se dnes říká park Jurije Feďkovyče, byla v srpnu 1908 na památku šedesáti let císařovy vlády odhalena takzvaná Císařská skála, totiž uměle vytvořená skála z růžového vápence s bronzovým reliéfem císaře a s mramorovou pamětní deskou. Skálu dal zřídit Okrašlovací spolek města Černovic, návrh a sochařská práce byly dílem sochaře a profesora na černovické reálné škole Julia Zlamala, řemeslnické práce vykonala černovická kamenická firma Karla Kundla a okolí skály upravil městský zahradník Hugo Pauschek.7) Po první světové válce, kdy Černovice patřily k Rumunsku, byl ze skály odstraněn reliéf císaře a za komunistického režimu byla Císařská skála zcela zdevastována. Obnovena byla ve změněné podobě a s novým císařovým reliéfem podle návrhu černovického sochaře Valerije Žukova až v roce 1998; její slavnostní odhalení za přítomnosti zástupců četných ukrajinských i rakouských organizací se konalo 18. srpna, v den 168. narozenin císaře Františka Josefa I.8) Protože však i na Ukrajině řádí "sběrači kovů", reliéf na skále, jenž vážil 100 kilogramů a nacházel se na opuštěném místě, nevydržel dlouho - nenávratně zmizel v noci ze 4. na 5. března 2001.9) Skála tedy dnes stojí pouze s mramorovou pamětní deskou, bez reliéfu.10)
Nejnověji, 28. listopadu 2014, byla socha Františka Josefa I. postavena i v haličském Ivano-Frankivsku, bývalém Stanisławově, a to u vchodu do malého hotelu Franz, jenž se nachází v samém centru města, na náměstí Metropolity Andreje Šeptyckého. Sochu dali postavit majitelé hotelu, a to, jak se zdá, spíše z reklamních důvodů než z piety vůči císařově osobě - císařova socha u vchodu zve hosty k návštěvě hotelu, který se na svých webových stránkách k osobě Františka Josefa I. hlásí.11) Snahu obnovit starý pomník Františka Josefa I., jenž kdysi stával na křižovatce dnešních ulic Nezávislosti a Hryhorije Skovorody, projevili v roce 2010 také představitelé malého bukovinského městečka Kicmaň, kteří zamýšleli tuto obnovu provést k 600. výročí Kicmaně, jež připadlo na rok 2013;12) bohužel, zatím k realizaci tohoto záměru nedošlo.
Pomník Františka Josefa I. dosud chybí i v největším městě západní Ukrajiny, v haličském Lvově. O jeho vybudování se jednalo už v roce 2001, ale příslušná komise lvovského zastupitelstva nakonec návrh zamítla, zjevně hlavně z obav, že by stavba lvovského pomníku mohla sloužit jako precedent, jenž by povzbudil příznivce snah obnovit oděský pomník carevně Kateřině II.,13) i když je pravdou, že i na Ukrajině se stoupenci obnovy pomníků připomínajících vládu habsburské dynastie občas setkávají s protesty těch, kdo by chtěli stavby nových památníků omezit jen na pomníky ukrajinských politických či kulturních činitelů. Poté, co byl roku 2009 díky Arseniji Jaceňukovi zřízen císařův pomník v Černovicích, lvovští intelektuálové vzpomínající na habsburskou Halič dostali novou vzpruhu a zintenzívnili své snahy o postavení císařova pomníku ve Lvově. Motorem těchto snah je v současnosti již zmíněný Oles Dzyndra, příslušník známé sochařské rodiny Dzyndrů a zakladatel lvovské galerie Muzej idej (Muzeum idejí), který v roce 2012 vystoupil se svým návrhem projektu na císařův pomník. Projektovaný pomník, jenž má stát v centru města, nemá být - na rozdíl od pomníku černovického - novým sochařským dílem, ale Dzyndra hodlá pro jeho stavbu použít mramorový podstavec z 19. století a na něj osadit císařovo poprsí, zhotovené podle mramorového originálu busty, jejímž autorem je lvovský sochař Paweł (Paul) Eutele (1804-1889) a která se nachází ve Lvovském historickém muzeu. Pomník má být přitom zhotoven pomocí techniky 3D, a to z příspěvků, které se sejdou od jednotlivých přispěvatelů, čili jak říká sám Dzyndra, odvolávaje se přitom na známou císařovu devízu: "Pomník má být zhotoven společným úsilím - viribus unitis a vlastním nákladem každého - meo sumptu."14) Ve svém úsilí o zřízení pomníku Dzyndra nepolevuje; ještě v srpnu 2014 uspořádal ve Lvově seminář, v němž se svými plány na zřízení pomníku blíže seznámil návštěvníky, kteří tu mohli shlédnout i podobu císaře, zobrazenou právě technikou 3D.15)
Nakonec se zmiňme o přírodní památce, která přirozeně není pomníkem císaře Františka Josefa I., ale přesto nese císařovo jméno. Je to dub Františka Josefa, jenž se nachází na samé hranici Lvovské a Ivano-Frankivské oblasti, u hlavní silnice nedaleko malého města Moršyn, poblíž vsi Lysovyči. Pod dubem, dnes starým asi 250 let, odpočíval při své první návštěvě Haliče v roce 1851 František Josef I.; roku 2010 byl strom zařazen mezi nejcennější přírodní památky, takzvané národní stromy Ukrajiny. Kolem stromu, který je opatřen pamětní deskou z roku 1852 s nápisem dnes již takřka nečitelným, jsou rozmístěny hroby ukrajinských síčových střelců, příslušníků dobrovolnických ukrajinských jednotek, jež za první světové války bojovaly v řadách rakousko-uherské armády proti Rusku; pohřbení vojáci tu padli v bitvě, jež se odehrála ve dnech 30. května až 2. června 1915.16) Padlí vojáci tedy bojovali za téhož císaře, k jehož poctě byl o plných 63 let dříve pojmenován a upraven památný dub… (Je ovšem třeba podotknout, že v této době nacionalismu síčoví střelci, pocházející většinou z řad radikální inteligence, spíše než za císaře bojovali - na rozdíl od prostých ukrajinských vojáků v císařově armádě - za svůj ukrajinský národ.)
Jak jsme viděli, snahy o připomenutí osoby Františka Josefa I. na území bývalé Haliče a Bukoviny neustávají ani dnes (nejsou nám zato známy žádné iniciativy tohoto druhu v bývalém uherském Zakarpatsku), i když je přirozené, že v současné době jsou jistě myšlenky všech Ukrajinců zaměřeny jiným směrem. Do budoucna lze asi předpokládat, že jen málokdy se o stavbu císařova pomníku postará - jako se stalo u pomníku v Černovicích - jeden donátor, který veškeré náklady vezme na sebe; spíše bude třeba potřebné peníze získávat sbírkami či pokusit se získat podporu ze strany samosprávy dotyčného města.
Stavbou pomníku ovšem péče o památku nekončí - bohužel vždy je nutno i nadále ji chránit nejen před sběrači kovů, ale i před obyčejnými vandaly, se kterými se na Ukrajině setkáváme stejně často jako u nás. Ale nejen to - ruský vpád na východní Ukrajinu v letošním roce se kupodivu projevil i na památkách v západoukrajinských Černovicích, mimo jiné i na nejvýznamnější z památek, o kterých jsme mluvili, totiž na černovickém císařově pomníku. Když totiž na sklonku zimy roku 2014 ruská armáda začala obsazovat ukrajinský Krym, posílilo to i na ostatním ukrajinském území sebedůvěru místní "vaty." Tu je třeba vysvětlit, že slovem "vata", jež v ukrajinštině znamená totéž co v češtině, totiž Ukrajinci - z důvodů, jež nejsou zcela jasné - začali asi před třemi lety posměšně označovat nevzdělané, primitivní, ale zároveň zlé a sovětskou drezurou zfanatizované ruské obyvatelstvo, "rudé bolševické noky", holdující vodce, uctívající Lenina, Stalina a Putina a čerpající svoji duchovní stravu z ruské státní televize; "vata" na Ukrajině obývá hlavně Donbas, tento rakovinný nádor na těle Ukrajiny, ale její příslušníci se díky dlouholeté rusifikační politice vyskytují, byť ve výrazně menším počtu, i v jiných částech země. V Černovicích se větší opovážlivost "vaty" hned v březnu projevila akty vandalismu, tentokrát nikoliv ojedinělými, nýbrž zjevně organizovanými, prováděnými na pomnících, které byly postaveny až po roce 1991 a které se lišily od závazného kánonu pomníků sovětských časů, tedy na pomnících či pamětních deskách básníka Oleha Olžyče, hrdinů Bukovinského kureně a také na pomníku Františka Josefa I., který byl polit červenou barvou.17)
Jako vždy, i tentokrát jsou způsobené škody rychle napravovány; ostatně odstraňování následků vandalismu je věčným úkolem všech, kdo pečují o památky. Také pro budoucnost bude i na západní Ukrajině jistě platit obecně platná zásada, že důležitým faktorem, přispívajícím k uchování památkových objektů, zvláště pak drobných památek, mezi něž patří i pomníky, je kulturnost obyvatelstva dané obce, jeho přístup k dědictví minulosti, navíc pak i existence nadšenců, kteří budou o danou památku pečovat. Tak i černovický pomník Františka Josefa I. má to štěstí, že se v Černovicích našli dva takovíto nadšenci, bratranci, již sedmdesátníci, Vasyl Hryhoraš a Vasyl Šestobuz, kteří na sebe už před lety dobrovolně přijali úkol dbát o císařův pomník a dosud zdarma pečují jak o samotný pomník, tak i o jeho okolí - po odchodu každé zimy pečlivě odstraňují škody, které sníh a led napáchaly na dlažbě kolem sochy, a odstraňují i následky vandalských útoků.18) Snad bude úspěchem korunováno i úsilí Olese Dzyndry a také Lvov bude mít svoje sochařské dílo, kterým bude rozhojněn zatím skrovný počet západoukrajinských pomníků Františka Josefa I.

Poznámky:

1) Soupis existujících i zničených soch a památníků císaře Františka Josefa I. v českých zemích záslužně zpracovává Jiří Daněk. Zatím byly publikovány dva jeho soupisy, totiž První soupis míst s reálnými či zničenými sochami Jeho Císařské Výsosti Františka Josefa I. v České republice, Otrokovice 2012, a Pokračování soupisu míst se sochami Jeho Císařské Výsosti Františka Josefa I. v České republice, Otrokovice 2013, oba přístupné na http://www.franz-josef.cz/sochy-fji-v-cechach.html
4) Z četných tiskových zpráv o položení základního kamene viz např.: http://ua.korrespondent.net/ukraine/600900-yacenyuk-vstanovit-pamyatnik-avstrijskomu-imperatorovi
7) Fotografie původní podoby černovické Císařské skály: http://selma.ws/fotos/czernowitz (Czernowitz, obr. 5).
8) Obnovení Císařské skály líčí knížka prof. Raimunda Langa Das Fest auf der Habsburgshöhe. Eine Dokumentation, Innsbruck 1998, kterou vydal Traditionsverband "Katholische Czernowitzer Pennäler" v edici Czernowitzer kleine Schriften.
11) Fotografie osazování sochy Františka Josefa I. před hotelem Franz v Ivano-Frankivsku: http://kurs.if.ua/news/v_ivanofrankivsku_bude_pamyatnyk_tsisaryu_frantsu_yosyfu_i_10488.html
12) Historická fotografie starého pomníku Františka Josefa I. v Kicmani: http://koizman.ucoz.ua/news/miskij_golova_pidtrimav_ideju/2010-11-12-95
15) Podoba Františka Josefa I. zhotovená v sochařské dílně Olese Dzyndry pomocí techniky 3D: http://vk.com/franzjoseph_3d?z=photo-75249591_336599039%2Falbum-75249591_0%2Frev
16) Fotografie dubu císaře Františka Josefa I. z roku 2009: http://io.ua/10068706p Dub Františka Josefa I. i s březovými kříži na hrobech padlých síčových střelců (před úpravami hřbitova, ke kterým došlo v posledních letech): http://io.ua/10068617p
17) Fotografie černovického pomníku Františka Josefa I. po jeho zhanobení v březnu 2014: http://bukinfo.com.ua/show/news?lid=43638

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!