Sto let od bitvy u Limanowé a Łapanowa - 100 Jahre - Schlacht von Limanowa–Lapanow

11. ledna 2015 v 16:32 | Pavel Zahradník |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie
V prosinci 2014 se konaly vzpomínkové slavnosti, jež nám připomněly, že uplynulo právě sto let od jedné z nejvýznamnějších bitev první světové války, totiž bitvy u Limanowé a Łapanowa, krátce zvané jen bitvou u Limanowé, jež probíhala mezi 1. a 14. prosincem 1914.1)


Bitva u Limanowé tvořila součást rakousko-uherské protiofenzívy proti ruské armádě, které se předtím, během měsíce listopadu, podařilo vrhnout rakousko-uherskou armádu od řeky San zpět na západ až ke Krakovu, takže se poté v moci Rusů ocitla nejen východní Halič, ale i většina Haliče západní, tedy dohromady zhruba šest sedmin celé Haliče. Rakousko-uherská 4. armáda arcivévody Josefa Ferdinanda nyní už jen bránila Krakov, zatímco 3. armáda generála Svetozara Boroeviće byla donucena ustoupit za Karpaty, tedy na území dnešního Slovenska. Velitel ruského Jihozápadního frontu generál Nikolaj Ivanov nato využil těchto ruských úspěchů a pokusil se v prostoru mezi oběma rakousko-uherskými armádami prolomit frontu. V případě úspěchu této operace, jíž byla pověřena ruská 3. armáda, které velel generál Radko Dmitrijev, by ruská vojska mohla pochodovat buď do Slezska a na Moravu, anebo přes Karpaty do Uher a dále k Vídni, která se už začala připravovat na ruské obležení.
V této nebezpečné situaci rakousko-uherské velení rozhodlo přesunout několik divizí 4. armády, tvořících XIV. sbor polního podmaršálka Josepha Rotha, z prostoru severně od Krakova, kde se podařilo ruský nápor načas zastavit, do oblasti Limanowé, malého města ležícího v horské kotlině v polských Západních Beskydech, asi 50 km jihovýchodně od Krakova. Zde měl XIV. sbor zaútočit do boku ruské armády, jež ohrožovala Krakov, a zadržet ruské jednotky, než začne protiofenzíva Boroevićovy 3. armády z Karpat. Pěší jednotky byly železnicí dopraveny do Chabówky, ležící jihozápadně od Limanowé, a odtud 1. prosince zahájily postup severním směrem. Ve dnech 5. a 6. prosince se už bojovalo o opevněné pozice ruské armády severozápadně od Limanowé, v okolí vsi Góra Św. Jana. Rusové kladli velký odpor, ale nakonec byli z těchto pozic vytlačeni a rakousko-uherské jednotky mohly dále postupovat k severu, směrem ke vsi Łapanów, jež se nachází zhruba v polovině cesty mezi Limanowou a Krakovem, až 8. prosince dosáhly řeky Stradomky poblíž Sobolowa. Rusové se sice ještě vzchopili k poslednímu protiútoku, ale i ten se nakonec podařilo rakousko-uherskému dělostřelectvu zastavit a ruské jednotky byly nuceny stále rychleji vyklizovat celou oblast. V této poslední etapě do bitvy zasáhla i rakousko-uherská 3. armáda, která překročila Karpaty a napadla ruskou armádu od jihu. Celé bojiště ovládla armáda habsburské monarchie a ruská armáda byla nucena ustoupit daleko na východ. Historik Gustav Stöckelle o tomto úspěchu rakousko-uherského vojska píše: "Rozhodujícím pro vítězství byl onen duch, který během staletí vzrostl neúnavnou prací důstojnického sboru císařské armády. Bez něj nebude možno ani v budoucnu dosáhnout žádného vítězství."2)
Bitva u Limanowé byla velkým úspěchem rakousko-uherské armády, která donutila ruskou armádu opustit nově dobytá území v části západní Haliče, a stala se tak nezbytným předpokladem následujícího průlomu u Gorlice v květnu 1915, po němž byli Rusové vytlačeni z celé Haliče; ani zdařilou Brusilovovou ofenzívou v roce 1916, tím spíše pak nezdařenou Kerenského ofenzívou v roce 1917 už nedokázali Halič (až na její nejvýchodnější část) znovu obsadit. Na další velký útok ruské říše proti Evropě bylo poté třeba čekat do roku 1920, kdy ho u Varšavy zastavilo polské vojsko se svým ukrajinským spojencem; následující ruská agrese v letech 1939-1945 byla však již bohužel pro východní impérium úspěšnější. Velký význam limanowské bitvy si v Polsku, ale zvláště v Maďarsku uvědomují dodnes, takže není divu, že v Budapešti nalezneme jak Limanowskou ulici (Limanova utca) a Limanowskou uličku (Limanova köz), tak i Limanowské náměstí (Limanova tér), a že v budapešťském františkánském kostele jsou vždy 11. prosince slouženy mše svaté za padlé v této bitvě.
Vítězství u Limanowé bylo dílem rakousko-uherské 4. armády, zvláště pak jejího XIV. sboru; jeho velitel, polní podmaršálek Joseph Roth, poté, co byl v roce 1916 povýšen do rytířského stavu, obdržel po zásluze predikát "von Limanowa-Łapanów."3) Bojů u Limanowé a Łapanowa se však zúčastnily i další sbory 4. armády, totiž IX. (jeho velitelem byl polní podmaršálek Rudolf Králíček, rodák z Huštěnovic na Moravském Slovácku) a XI., a nelze zapomenout ani na přispění německé 47. záložní divize. Pravé křídlo rakousko-uherské armády pomáhali krýt polští legionáři, tedy polské dobrovolnické oddíly, jimž velel Józef Pił­sud­ski. Pro českého čtenáře je jistě zajímavé, že v bitvě byly početně zastoupeny i vojenské jednotky z českých zemí - 14. zeměbranecký pěší pluk (doplňovací obvod Brno a Jihlava), 25. zeměbranecký pěší pluk (Kroměříž), 28. pěší pluk (Praha), 1. prapor polních myslivců (Terezín), 16. prapor polních myslivců (Opava), 6. dragounský pluk (Brno) a 8. dragounský pluk (Litoměřice).4)
Součástí bitvy u Limanowé byly i vojenské akce přímo v Limanowé, které se tu odehrály mezi 8. a 11. prosincem. Samotná Limanowa byla obsazena jednotkami rakousko-uherské armády, ale hned za městem už začínaly ruské pozice. 8. prosince započal mohutný ruský útok, během něhož ruské dělostřelectvo ostřelovalo město, nad nímž se tyčil nově budovaný farní kostel Matky Boží Bolestné, známý svou milostnou soškou Piety Limanowské; zajatí ruští vojáci později tvrdili, že nad kostelem, který se jim nepodařilo zasáhnout, viděli paní, která zastírala kostel svým pláštěm a odvracela jejich střely. Ruským vojákům se podařilo obsadit vrch Golców, ležící nad městem, a poté i další vrch Ja­bło­niec. Místní rakousko-uherský velitel však o ruském obsazení Jabło­nce nevěděl a vydal rozkaz, aby pozice na něm zaujal 9. husarský pluk hraběte Nádasdyho, jemuž velel košický rodák plukovník Ottmár (Othmar) Muhr. Husaři vyrazili ze svého stanoviště o půlnoci, v Limanowé sesedli z koní a za úsvitu začali vystupovat na Ja­bło­niec. Když plukovník Muhr zjistil, že vrch již obsadili Rusové, rozhodl se zavelet k útoku a s výkřikem "Éljen a király (Ať žije král)!" se v čele svého pluku rozběhl proti nepříteli. Husaři, kteří původně nepočítali s tím, že na Jabłonci na ně již čekají Rusové, se vrhli na nepřítele jen s šavlemi, karabinami bez bodáků, ženijními lopatkami k budování zákopů a noži, ale po krvavém boji se jim nakonec podařilo Jabłoniec dobýt. Husarští důstojníci při útoku postupovali v čele svých vojáků, proto mnozí z nich zůstali ležet mrtvi na bojišti. Smrtelně raněný plukovník Muhr, otec pěti dětí, zemřel půl hodiny po vítězném ukončení útoku v polní ošetřovně na úpatí Jabło­nce, stačil však k němu ještě přispěchat vojenský duchovní P. János Folba. Plukovníkovo hrdinství ocenil císař František Josef I. rytířským křížem Leopoldova řádu, plukovníka také posmrtně povýšil do šlechtického stavu a udělil mu predikát "z Limanowé."
Během celé dvoutýdenní bitvy u Limanowé a Łapanowa padlo asi jedenáct tisíc vojáků obou nepřátelských armád, kteří jsou pohřbeni na mnoha desítkách vojenských hřbitovů v celé této části Malopolska. Největší z těchto hřbitovů a také architektonicky nejzdařilejší byl vybudován v letech 1916-1917 přímo v Limanowé, na vrchu Ja­bło­niec, a to podle projektu architekta Gustava Ludwiga, brněnského rodáka; stavební práce vykonali ruští a italští váleční zajatci pod vedením krakovských umělců, malíře Henryka Uziembły a sochaře Jana Szczepkowského, a také slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Na hřbitově je pohřbeno 161 padlých rakousko-uherských vojáků, 247 ruských vojáků a jeden voják německý; vojáci z českých, moravských a slezských pluků či praporů zde pohřbeni nejsou, protože vojenské jednotky z českých zemí se bojů přímo v Limanowé neúčastnily. Mezi vstupními branami na hřbitov byla vybudována novorenesanční kaple, sloužící jako mauzoleum, ve které byl pohřben plukovník Muhr (později, v době mezi světovými válkami, však jeho rodina dala jeho ostatky přenést domů do Maďarska). Kaple byla vystavěna na půdorysu osmiúhelníku, zdůrazněného ještě osmi pilastry, snad jako připomínka toho, že boje v Limanowé započaly 8. prosince, ve svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. Na místě, kde plukovník hrdinskou smrtí padl, byl postaven pomník.5)
Oslavy sto roků, které uplynuly od tohoto vítězství, se konaly od čtvrtka 11. do neděle 14. prosince 2014 v Limanowé.6) Přítomni byli četní účastníci hlavně z Polska a Maďarska, ale zastoupeno bylo i Rakousko, které reprezentovali zástupce rakouského velvyslance z Varšavy a představitel Rakouského Černého kříže, tedy organizace pečující o vojenské hřbitovy; bohužel nebyl přítomen žádný zástupce českých zemí. Počtem ovšem dominovali účastníci polští a maďarští; celá akce tedy vyzněla jako oslavy polsko-maďarského přátelství, potřebného i v dnešní těžké době, kdy ruské impérium - stejně jako v roce 1914 - znovu ohrožuje Evropu. Zatímco polští účastníci obraceli svoji pozornost zvláště k osobě Józefa Piłsudského, hosté z Maďarska vzpomínali na hlavního maďarského hrdinu bitvy u Limanowé, plukovníka Muhra.
Slavnosti započaly již ve čtvrtek, kdy byla zahájena mezinárodní konference "Velká válka v Malopolsku - bitva u Limanowé 1914", po jejímž ukončení byla otevřena výstava "Uherští vojáci na východní frontě 1914-1916." V sobotu už ráno skupiny historické rekonstrukce z Polska i Maďarska zřídily na limanowském náměstí vojenské ležení a jejich členové v historických uniformách poté vykonali na náměstí vojenskou přehlídku. Největšímu zájmu se těšila výprava maďarských husarů, kteří přijeli na koních z města Várpalota, vzdáleného od Limanowé 600 km. Hostem oslav byl i Albert Muhr, vnuk plukovníka Muhra, a také Miklós Hertelendy, vnuk kapitána Miklóse Hertelendyho, který se pod Muhrovým velením rovněž zúčastnil útoku na Ja­bło­niec. Hlavním bodem sobotního programu bylo odhalení pamětní desky na domě, ve kterém před bitvou nocoval Pił­sud­ski; odhalení pamětní desky bylo vykonáno za přítomnosti delegací z Maďarska, Rakouska a Německa.
Nedělní slavnosti byly zahájeny slavnou mší svatou v limanowské bazilice Matky Boží Bolestné, po níž následovala rekonstrukce útoku na vrch Ja­bło­niec a poté vrcholný bod oslav, totiž slavnost na vojenském hřbitově na tomto vrchu. Na ústředním bodě hřbitova, před kaplí-mauzoleem plukovníka Muhra, maďarský ministr národní obrany Csaba Hende k padlým vojákům řekl: "Chceme sklonit hlavy před vámi, kteří jste padli, aby se Uhry nestaly carovou kolonií." A dále: "Zastavili jste a rozbili jste ruský parní válec, který chtěl rozdrtit celou Evropu. Svedli jste velký boj, vykonali jste velký čin, jehož ozvěna bude znít ve věčnosti. Nad hroby limanowských hrdinů můžeme slíbit, že budeme hodni toho, za co položili svůj život." Polský viceministr národní obrany Maciej Jankowski pak konstatoval: "Na této zemi, kolem Limanowé a Łapanowa, Maďaři prolévali krev za svou vlast. Zde zastavili nepřítele, jehož cílem byla Vídeň a Budapešť, proto byla bitva tak krutá a tak krvavá." Viceministr Jankowski přitom připomněl další ruský vpád do Evropy v roce 1920 a pomoc, kterou tehdy Maďaři ohroženému Polsku poskytli. Slavnost byla zakončena modlitbou za padlé, kterou pronesli polní biskup maďarských ozbrojených sil László Bíró a emeritní biskup tarnowské diecéze Władysław Bobowski.
Závěrem je třeba znovu vyslovit lítost, že na oslavách stoletého výročí vítězné bitvy nebyli žádní zástupci z Čech, Moravy či Slezska, a to přesto, že účast českých vojáků v bitvě by si toho jistě zasluhovala. Na vrchu Ja­bło­niec najdeme ostatně i dnes bohemikum, které je s bitvou úzce spjato. Vedle vojenského hřbitova na Ja­bło­nci totiž stojí obelisk vztyčený na památku smrti osmatřicetiletého Leonarda hraběte Thun-Hohensteina, rotmistra husarského pluku hraběte Nádasdyho, který tu při útoku svého pluku rovněž padl. Hrabě Leonard, ač sloužil v uherském pluku, se narodil v Benátkách nad Jizerou jako syn Leopolda Bohumila hraběte Thun-Hohensteina a jeho manželky Christiany, rozené hraběnky Waldstein-Wartenbergové, majitelů nejprve benáteckého panství a poté panství liblického se sídlem v Liblicích poblíž Mělníka. Smrt hraběte Leonarda v bitvě u Limanowé dala jeho matka (otec byl tehdy již mrtev) připomenout nejen jehlancovitým pomníkem na vrchu Ja­bło­niec, ale také kamenným křížem postaveným v liblickém zámeckém parku, ve kterém mají Thun-Hohensteinové i svoji hrobní kapli, do níž dala Leonardovy ostatky z Limanowé přenést. Na prosbě o zbožnou vzpomínku v modlitbě, kterou dala matka - jak bylo tehdy obvyklé - po synově smrti vytisknout, vidíme na koni svatého Jiří, patrona rytířů, bojujícího s drakem, a na další straně fotografii vážného, zamyšleného mladého muže v husarské uniformě; mezi připojenými texty čteme: "Na bojišti hleděl smrti neohroženě do očí; když přišla, byl připraven."7)

Poznámky:

1) O bitvě u Limanowé a Łapanowa pojednávají všechny souhrnné práce o dějinách první světové války, z nichž uveďme alespoň zásadní dílo, jakým je první svazek oficiální sedmidílné rakouské monografie: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914-1918 I. Das Kriegsjahr 1914. Vom Kriegsausbruch bis zum Ausgang der Schlacht bei Limanowa-Łapanów, 2. Auflage, Wien 1931. Soudobé válečné zprávy byly publikovány krátce po bitvě: Österreichisch-ungarische Kriegsberichte aus Streffleurs Militärblatt 2. Die Schlacht bei Limanowa-Łapanów, Wien 1915. Neméně důležité je barvité líčení z pera slavného autora "Chlapců z Pavelské ulice" a tehdejšího válečného korespondenta: Ferenc Molnár, Egy haditudósító emlékei. 1914 november - 1915 november (nověji přeložené i do polštiny: Ferenc Molnár, Galicja 1914-1915. Zapiski korespondenta wojennego, Warszawa 2011) a popis bitvy pocházející od samotného velitele XIV. sboru, vydaný z jeho pozůstalosti: Josef Freiherr Roth von Limanowa- Łapanów, Die Schlacht bei Limanowa- Łapanów. Dezember 1914, Innsbruck 1928. V novějších časech se bitvě věnoval rakouský vojenský historik Gustav Stöckelle: Gustav Stöckelle, Der Feldzug von Limanowa-Łapanów. 1.-20. Dezember 1914, in: Die wichtigsten Operationen der österreichisch-ungarischen Armee 1914 (Österreichische Militärische Zeitschrift 1965, Sonderheft I/1965), Wien 1965, s. 39-46; týž, Die Kämpfe gegen Russland im Herbst 1914 bis zum Abschluss durch den Feldzug von Limanowa-Łapanów (1. bis 20. Dezember), Allgemeine schweizerische Militärzeitschrift 131, 1965, s. 134-142. Nejnověji pak byla vydána polská monografie bitvy: Wacław Polakiewicz, Limanowa 1914, Warszawa 2014.
2) G. Stöckelle, Die Kämpfe gegen Russland im Herbst 1914 (cit. v pozn. 1), s. 141.
3) Před deseti lety byla vydána jeho knižní biografie: Georg von Reichlin-Meldegg, Der Löwe von Limanowa. Generaloberst Josef Roth Freiherr von Limanowa-Łapanów. Ein Leben zwischen den Epochen, Graz 2005.
5) Ze souhrnných prací o západohaličských vojenských hřbitovech je třeba na prvním místě uvést základní dílo, vydané ještě v posledním roce Velké války: Rudolf Broch - Hans Hauptmann, Die westgalizischen Heldengräber aus den Jahren des Weltkrieges 1914-1915, Wien1918. Četné nové poznatky přinášejí práce současných polských badatelů: Oktawian Duda, Cmentarze I wojny światowej w Galicji Zachodniej 1914-1918, Warszawa 1995; Roman Frodyma, Galicyjskie cmentarze wojenne 1-3, Pruszków 1995-1998; Agnieszka Partridge - Rafał Korzeniowski, Otwórzcie bramy pamięci. Cmentarze wojenne z lat 1914-1918 w Małopolsce, Kraków 2005. Samotným hřbitovům v Limanowé, tedy i hřbitovu na vrchu Ja­bło­niec, se věnují dvě novější studie krakovského historika umění: Józef Szymon Wroński, Architektura limanowskich cmentarzy z I wojny światowej, Wierchy 60, 1994, s. 167-174; týž, Architektura limanowskich cmentarzy z I wojny światowej, Almanach Sądecki 4, 1995, č. 1 (10), s. 62-71.
6) S průběhem oslav se můžeme seznámit na webových stránkách města Limanowé. Úvodní stránka: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/5518/0/1-lecie-bitwy-pod-limanowa.html Fotografie ze sobotních slavností: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/4906/12099/fotoreportaz-z-sobotnich-uroczystosci-.html Fotografie z rekonstrukce bitvy na vrchu Jabłoniec: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/4906/12100/bitwa-na-jabloncu-zobacz-zdjecia-.html Fotografie ze slavnosti na hřbitově: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/4906/12102/to-byla-prawdziwa-uczta-duchowa-%E2%80%93-jabloniec-214.html Filmy o slavnosti: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/4906/12104/jabloniec-214-uroczystosc-uwieczniona-na-filmach.html Soupis mediálních ohlasů limanowských oslav: http://www.miasto.limanowa.pl/pl/4906/12108/media-o-bitwie-pod-limanowa.html

7) Knihovna Národního muzea, fond Zbožné vzpomínky, inv. č. ÚO 314; přístupné na: http://www.esbirky.cz/predmet/3111782?sessionKey=ca6d4696fcde8dedaf25efd105d1fa97
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!