Alexej Komov míří do Prahy - Alexej Komov geht nach Prag

12. února 2015 v 18:17 | Pavel Zahradník |  Politika a republikánské "vládnutí" - Die Politik und die Republikanische "Regierung"
Poté, co se čelní představitelé té části českých putinovců, jež je soustředěna kolem Akce D.O.S.T. a spřízněných stran a spolků, vrátili v září roku 2014 z velké putinovské konference v moskevském Kremlu, 1) zintenzívnili - ovšem v menším českém měřítku - svoji propagandistickou činnost. Již krátce po návratu z velkolepé kremelské akce, 20. října 2014, uspořádali diskusní večer, jehož tématem byla možnost či spíše potřebnost spojenectví s komunisty či sympatizanty komunismu (za tím účelem překřtěnými na "klasickou levici") v boji za rozšíření ruského impéria, a to zvláště se zřetelem na právě probíhající ruský vpád na Ukrajinu. 2) Na pondělí 16. února 2015 pak ohlásili další diskusní večer, tentokrát opatrně nazvaný "Genderová válka proti rodině", svolaný však nepochybně hlavně proto, aby mohl být českým účastníkům večera představen jeden z čelných Putinových propagandistů pro Evropu a severní Ameriku, jakým se v posledních pěti letech nesporně stal Alexej Komov; 3) ostatně již v následující den, totiž 17. února, má Komov (tentokrát už sám, bez "křoví", které ho ještě bude obklopovat v Praze) mluvit také k ostravským putinovcům. 4) Osoba Alexeje Komova není u nás dosud známou, takže bude možná užitečné seznámit s ní případné české zájemce o návštěvu obou jeho představení.

Dvaačtyřicetiletý Alexej Jurjevič Komov je synem sovětského špióna Jurije Komova, který byl - pod obvyklým krytím sovětského diplomata - delší dobu činným na sovětském obchodním zastupitelství v Londýně, ale nakonec byl coby příslušník odhalené sovětské špionážní sítě ve Spojeném království v roce 1985 spolu s dalšími 24 sovětskými vyzvědači z Británie vypovězen. Za odhalení této špionážní sítě tehdy Britové vděčili plukovníkovi KGB Olegu Gordijevskému, který již od roku 1974 tajně spolupracoval s britskou tajnou službou (dal jí přednost před americkou tajnou službou, údajně pro větší profesionalitu Britů). Další čtyři roky strávil Jurij Komov jako diplomat na Castrově Kubě; tyto zahraniční pobyty rodiny nám také vysvětlují jazykové znalosti špiónova syna Alexeje.

Před Alexejem Komovem se po rozpadu jeho sovětské vlasti otevřely nové možnosti. V devadesátých letech vystudoval v New Yorku vysokou školu, studoval však i v Moskvě a v Anglii a poté dlouho pracoval v mezinárodních společnostech; na svém blogu o sobě bez bližších podrobností sděluje, že má "dvacetiletou zkušenost práce v oblasti strategické, manažerské a finančně investiční poradenské činnosti, marketingu, nemovitostí, rozvoje podnikání a organizace masových akcí (kongresů, konferencí)." 5) Důležitějším však je zjištění, že Alexej Komov je člověkem Konstantina Malofejeva, miliardáře a jednoho z nejmocnějších oligarchů v okolí Vladimíra Putina, patřícího však již k mladší generaci oligarchů, kteří kvůli svému věku už nemohli projít - na rozdíl od Putina a dalších jeho čelných spolupracovníků - nezbytnou dlouholetou stáží v KGB. Malofejev, zakladatel investičního fondu Marshall Capital Partners a také inspirátor různých velkoruských pravoslavných organizací, se velice angažuje v získávání Putinových agentů mezi evropskými osobnostmi (zajímavé informace o tom přinesli ruští hackeři Shaltay Boltay), v současné době pak byl mimořádně aktivním v podpoře ruské agrese na Krym a do Donbasu, takže se stal objektem jak amerických, tak eurounijních sankcí; do Evropy tedy jezdit nesmí, jeho spolupracovník Komov ovšem ano.

Na Západ byl Alexej Komov vyslán poměrně pozdě - on sám o počátku své činnosti píše: "Od roku 2009 - poté, co jsem k tomu dostal požehnání protojereje Dimitrije Smirnova a protojereje Maxima Obuchova - jsem začal aktivně rozvíjet vztahy s mezinárodním hnutím Pro Family a Pro Life." Ten, kdo zná ruské poměry, ovšem vytuší, že požehnání dvou protojerejů by samo o sobě nebylo dostačujícím a že potřebným jistě bylo ještě další požehnání, udělené rukama důstojníků mnohem mocnější instituce, než jakou je ruská státní pravoslavná církev. Ta je ostatně s onou mocnější institucí úzce spjata - ne nadarmo ji Konstantin Preobraženskij, bývalý důstojník KGB, ve své nedávno vydané knize "KGB/FSBsNew Trojan Horse: Americans of Russian Descent" výstižně nazval "Putinovou špionážní církví (Putin's Espionage Church)." To, že počátek Komovových aktivit spadá právě do roku 2009, není také nijak překvapující - Putin, který z dob Sovětského svazu zdědil oddanost západní krajní levice, se právě v těchto letech rozhodl proniknout i do druhého křídla politického spektra, tedy mezi pravicové a konzervativní kruhy na Západě.

Přestože se tedy Komov začal na Západě objevovat až v posledních letech, podařilo se mu velmi rychle navázat styky s četnými západními konzervativními politiky a proniknout do mnoha křesťanských prorodinných organizací. Jeho největším úspěchem v tomto směru je nepochybně skutečnost, že se stal vyslancem Světového kongresu rodin při Organizaci spojených národů; v poslední době pak úspěšně šíří putinovskou propagandu zvláště v Itálii, kde v roce 2013 s úspěchem mluvil na federálním kongresu Ligy severu a kde - vyzbrojen nezbytnou tradiční ruskou matrjoškou - i nadále hlásá slávu svého vůdce na četných přednáškách.

Nesmíme však zapomenout, že aktivním je Komov nejen v zahraničí, ale i v samotném Rusku, kde je prezidentem analytického centra Rodinná politika Ruské federace; v prosinci 2012 se pak stal jedním ze zakladatelů a zároveň hlavní tváří Národní rodičovské asociace (Nacionalnaja roditělskaja associacija), jež vznikla přímo ve Veřejné komoře (Obščestvennaja palata) Ruské federace, tedy orgánu, jehož prostřednictvím ruský stát kontroluje dění v takzvané občanské společnosti. Národní rodičovská asociace ovšem od samého počátku vede nelítostný boj s konkurenčním uskupením Jádro času (Suť vremeni), v jehož čele stojí Sergej Kurgiňan a na jehož základě vzniklo hnutí, nazvané Všeruský rodičovský odpor (Vserossijskoje roditělskoje soprotivlenije). Obě organizace se těší podpoře významných osob státu i pravoslavné církve a navzájem se obžalovávají jak z nečestných metod používaných při získávání výhodnějšího postavení, tak i ze závažných ideových prohřešků včetně spolupráce s neomarxistickými odpůrci; Komovovi přitom jako argument postačila skutečnost, že v názvu Kurgiňanova uskupení se vyskytuje nanejvýš podezřelé slovo "čas (vremja)", připomínající stejné slovo v názvu nového newageového hnutí Zeitgeist... Prozatím se zdá, že Kurgiňanův tábor je v získávání mocných příznivců v Rusku úspěšnější - Komovovi přívrženci se sice mohou odvolávat na protojereje Smirnova, Kurgiňanovy stoupence zato podporuje sám mluvčí moskevského patriarchátu, protojerej Vsevolod Čaplin, a nejen to, na sjezd kurgiňanovců se v únoru 2013 dostavil sám Putin. Komovův tábor však naproti tomu získává jistou převahu svými rozvětvenými zahraničními styky. Můžeme se ovšem domnívat, že celý tento zápas je - aspoň na nejvyšší úrovni - jen bojem fiktivním, shora pečlivě řízeným.

Seznámíme-li se blíže s Komovovými veřejnými vystoupeními jak v Rusku, tak na Západě, zjistíme, že nepřinášejí nic, co bychom od nich předem neočekávali. Nalezneme v nich jednak více či méně obšírný přehled dějin kulturní revoluce, jež nyní probíhá v celém západním světě, a to od jejích neomarxistických počátků, od Gramsciho a Marcuseho, až do současnosti; značná část informací, jež zde uvádí, je zasvěcenějšímu publiku již známa a je třeba říci, že z velké části odpovídá realitě. Tyto historické pasáže, jež se týkají hlavně Západu, ale i sovětského Ruska, pak bývají doplňovány odstavci věnovanými současnému Rusku; jeho chvála je asi tím hlavním důvodem, proč je Komov do blízkého i vzdáleného zahraničí vysílán. Zajímavé jsou Komovovy poznámky o Stalinovi, v současné době asi nejdůležitější postavě společenského diskursu v Rusku. Také Komov oceňuje Stalinův "konzervativní" a vlastenecký zvrat oproti leninskému Rusku, pokládá jej však za vynucený okolnostmi a samotného Stalina otevřeně kritizuje; zde je vidět zásadní rozdíl oproti Kurgiňanovu táboru obránců rodinných hodnot, který Stalinovo, ale i Brežněvovo Rusko nadšeně velebí ("Hospodin seslal Rusku Stalina"). Je ovšem přirozené, že Komov, pověřený působením mezi konzervativními elementy na Západě, se v tomto bodě musí od svého konkurenta jasně odlišovat.

Komov nevyslovuje na veřejnosti pouze své názory na kulturní revoluci a nutnou podporu rodiny. Když je přímo dotázán či když na danou otázku přijde řeč v rámci diskuse, neostýchá se seznámit posluchačstvo i se svým pohledem na jiné historické problémy či politické okázky. A tak se přítomní (jako třeba v únoru 2014 ve Washingtonu) dozvědí, že Komova trápí útlak černochů a Indiánů ve Spojených státech, smutný život "politických vězňů" na Guantánamu a osud Aljašky odtržené od Ruska, a vyslechnou si jeho neotřelé názory na vypuknutí ruské říjnové revoluce (mohou za ni bankéři z Wall Streetu), na vraždu Kennedyho nebo na 11. září 2011. 6) Ostatně s jakousi ochutnávkou Komovovy moudrosti se český čtenář již mohl seznámit díky Hlasu Ruska, jenž s ním publikoval krátký rozhovor, ve kterém Komov objasňuje současnou "ideologickou válku proti Rusku" a vysvětluje, proč byla "zrežírována" revoluce na Ukrajině. 7) Pro duchovní souputníky Akce D.O.S.T či pro pilné čtenáře žumpy zvané "Protiproud" samozřejmě nejde o názory příliš nové, naopak - budou jim jistě připadat důvěrně známé.

Lze tedy návštěvu Komovova pražského (i ostravského) vystoupení, ve kterých pravděpodobně posluchač ochutná jen další vývar z pokrmu nijak neobvyklého, vůbec doporučit? Pro toho, kdo se blíže zajímá o ruskou velmocenskou mentalitu a o myšlenkové směry v putinovském Rusku, může být seznámení s čelným putinovským propagandistou přece jen přínosné, byť lze očekávat, že nemilé "protiproudovské" ovzduší, které - jak se dá očekávat - bude mezi posluchači zřejmě panovat, mu asi nebude příliš příjemné. Ale koneckonců i takovéto (naštěstí jen povrchní) seznámení s podivnými lidskými bytostmi formovanými Putinovou agenturou v České republice nemusí být vždy zcela neužitečné.


1) O kremelské konferenci jsem psal ve svém článku "Michal Semín v Kremlu": http://monarchiacatholica.blog.cz/1411/michal-semin-v-kremlu
2) http://www.akce-dost.cz/20141025.htm
3) http://www.akce-dost.cz/pdf/hovorynapravici15.pdf
4) http://www.akce-dost.cz/pdf/prednaska_Komov_Ostrava.pdf
5) Blog Alexeje Komova: http://alexeykomov.ru/ Na blogu najdeme i Komovovu krátkou autobiografii: http://alexeykomov.ru/ob-avtore-3 Stručně o sobě Komov mluví také v rozhovoru s Antonem Pospelovem (svého otce zde ovšem nepředstavuje jako špióna, nýbrž jen jako prostého rudého diplomata): http://pravosakh.ru/publications/post/1012/
6) Viz například: http://www.aim.org/aim-column/putin-poses-as-defender-of-christian-civilization/
7) http://czech.ruvr.ru/2014_11_18/Nazor-dnes-probiha-ideologicka-valka-proti-Rusku-1545/
 


Komentáře

1 Vratislav Vratislav | E-mail | 13. února 2015 v 17:52 | Reagovat

Díky panu Dr. Zahradníkovi a redakci MC za uveřejnění tohoto článku. Nejsem sám, kdo se musí vyrovnávat s rozpolcením Církve a zorientovat se jakž takž mezi demarkačními liniemi jednotlivých uskupení. Je mi jasné, že na některých subjektech se objeví články, resp. komenty odsuzující papeže Františka I. či snahy o natržení jeho pluviálu, na jiných názory  právě opačné. Ovšem situace, která se vyvinula uvnitř periodika Te Deum, v rámci jediné redakce je téměř unikátní. Někteří členové redakce resp. spolupracovníci  nepokrytě  inklinují k Akci D.O.S.T.,  jiní  jsou označováni jako politici dvojí tváře, obviňování z z klerofašizmu, neoconismu, newagismu, pravdoláskaři, předkoncilní - pokoncilní usw. Že podobnou pluralitu názorů trpí šéfredaktor pan Čejka  je více než podivné. Rozhodně by nebylo od věci zjistit  kdo tuto nesourodou tiskovinu financuje.
Není to tak dávno, když věřící byli varováni církevními představiteli před  šířením této publikace v řím .kat. kostelích s odůvodněním že nejde o církevní časopis.V každém případě se nemohu zbavit názoru, že po ukončení Institutu sv. Josefa se zřetelně projevuje příklon TD k Akci D.O.S.T. jehož je prodlouženour rukou se stává.

Stačí trochu zalistovat v historii: Není těžké najít citát: "Postoj  Zahradníka vůči mé osobě,  postrádá racionální jádro, jde buď o chorobu a pak mu doporučuji, aby se šel léčit a pokud to nepomůže, pak nelze vyloučit původ od zlého ducha a v takovém případě bych radil vyhledat exorcistu!“ Autor tohoto výroku požívá zvláštní ochrany (Sonderbehandlung) v Cinciusově  think-tanku Duše a hvězdy. O jeho  minulosti  na  JČU  není radno o  mluvit.

Dnes oba protagonisté sedí v jedné redakci ale bývalá animozita zřejmě přetrvává. Stačí si vyjet seznam Otců zakladatelů akce DOST a jejich zastoupení v redaci TeDeum a jsme doma. Cizí agenti se nám začnou producírovat na pozvání Hovorů na Pravici či Protiproudu a jediná obrana,jak vtipně poznamenal kterýsi komentátor, je spojení s Hovory z mikve, prostřednictvím pana Saši Tomského nebo s blogem paní Bobošíkové.

2 Jiří P. Pešek Jiří P. Pešek | E-mail | 13. března 2015 v 3:49 | Reagovat

Toto je oprava překlepů z předchozího příspěvku - prosím nahradit tímto - děkuji + zdravím Vás.

Jeden můj bývalý student, nyní dobrý přtel a moudrý muž se zálibou v kulinářství říká, že prostředí aktivní politiky semele její protagonisty (pak-li nemají mimořádně pevný charakter a vůli) na "karbanátky". Při zachování veškeré křesťanské lásky a úcty k bližnímu nemohu nevyjádřit své hluboké zklamání a politování nad karbanátkem, který nenávistná a hloupá protiputinovská resp. protiruská propaganda vyrobila z pera pana (neosoudruha) Pavla Zahradníka..

Jeho demagogické manipulace jakési zmatené "dadaistické koláže" účelově mechanicky propojených informací bez pochopení vnitřních duchovních souvislostí ukazují pravdivost alegorie mého přítele. Ve svém apriorním zaujetí  plném předsudků autor PZ zaprvé vůbec nepochopil, že současné Rusko NENÍ SSSR, jehož občané se jako první stali obětí zrůdné protilidské ideologie komunismu, smrtelné infekční nemoci, kterou - mimochodem - do carského Ruska propašovali němečtí zednáři, když Uljanova ze Švýcarska provezli Německem v zapečetěném diplomatickém vlaku do Petrohradu, aby tam střílel z Aurory a zahájil rozbití carské monarchie (možná nejslabšího článku řetězu kapitalistických zemí - jak oficiálně učí marxistická doktrína - ale rozhodně a především jako země s nejpevnějšími křesťanskými kořeny, kde - narozdíl od západní Evropy zmítané náboženskými zmatky a sekularizmem - pravoslaví bylo historicky ušetřeno protestantských reformátorských bouří).

Mučednické utrpení desetimilionů Rusů a dalších obyvatel sovětského impéria (skutečné “Říše zla”) se stalo semenem nových křesťanů právě tak, jako z krve prvotních křesťanských mučedníků umučených v arénách pohanské Římské říše vyrostla nová éra Říma po vítězství císaře Konstantina (ve jménu kříže) nad Maxentiem 28/10/312. Edikt milánský (313) pak ukončil krvavé pronásledování křesťanů a naopak křesťanství povýšil na státní náboženství.

Zadruhé si autor vůbec neuvědomil (či nechtěl připustit), že smrtelně jedovatá infekční nemoc komunismu se již dávno přestěhovala z Moskvy do Washingtonu a Bruselu (stačí se podívat na diskriminační proud zákonů EU pošlapávajících židovsko-křesťanské kořeny naší civilizační identity i principiální zákonitosti přírody). Kdo smrtící ďábelskou strategii komunismu prohlédl - právě díky desetiletím vlastního zotročení tímto "sociálním experimentem" (jedním ze zločinných “modelů” ducha zla) spojeným s desetimiliony lidských obětí, je Rusko.

Jeho současný prezident Vladimír V. Putin po tragických zkušenostech 20. století však odmítl nejen zhoubný komunismus, ale jako jediný významný politik našeho židovsko-křesťanského civilizačního prostoru také jasně a jednoznačně odsoudil NWO (viz mj. Valdajskou řeč 2013), a naopak potvrdil (již Einsteinem avizovanou) nutnost vrátit se k Bohu - ke křesťanským kořenům evropské civilizace - k principu respektování Božích zákonů a zdravé přirozené rodiny. A právě tento zásadní Putinův obrat je pravým důvodem hysterické démonizace Ruska i jeho samého. Dokud v Kremlu seděl opilý Jelcin a ochotně plnil plány mezinárodních architektů NWO, bylo Rusko chváleno za „kvalitní demokratický vývoj“..  

A kdo chce V. Putina kritizovat za jeho dávné aktivity v tajných službách SSSR, ať si vzpomene mj. na sv. Pavla - nebyl on před svým obrácením také KGB-ák či STB-ák, který nemilosrdně pronásledoval křesťany?

Ostatně dávno před ruským prezidentem Putinem udělal tentýž krok právě výše zmíněný císař Konstantin; vydáním Milánského ediktu (r. 313) se samozřejmě všichni bývalí pohané nestali ze dne na den automaticky praktikujícími křesťany, ale císařovo rozhodnutí mělo klíčový význam pro jasné nastavení nové duchovní orientace - od mrtvých model pohanských kultů k jedinému pravému živému Bohu. Lidé začali vnímat nový - definitivní - cíl života ve věčném společenství s naším nebeským Otcem, a v důsledku toho i potřebu změnit hodnotové preference dosavadního životního stylu tak, aby tohoto věčného cíle mohli dosáhnout.

Chceme-li jet z Prahy do Bratislavy, nemůžeme sedět ve vlaku do Plzně. Zásadním kriteriem dosažení cíle je přestoupit na správný vlak. A byť bychom pak na cestě do Bratislavy udělali řadu zastávek či odboček, máme-li stale na mysli pevně určený cíl, dříve či později jej dosáhneme (Konstantin se údajně nechal pokřtít až na smrtelném loži..).

Právě v uskutečnění změny konečného cíle života na Zemi je obrovský potenciál křesťanského životního postoje dodnes. A tuto šanci pochopil a přijal ruský prezident - slovy i činy; narozdíl od EU vzešlé z hlubokých křesťanských kořenů, která stejnou šanci ostentativně zadupává do bahna neoliberálního morálního indiferentismu (je dovoleno vše, co přináší zisk a smyslový požitek) a své vzácné křesťanské dědictví rozemílá mašinérií legislativy oslavující návrat k neopaganismu, hedonismu, sodomizaci společnosti a bezbřehého individuálního relativismu, který však oklikou vede k tyranii komunistické diktatury (viz nadčasové varování Sokrata !) - samozřejmě vše pod záminkou a jménem svobody.

O tomto obrovském riziku zotročení člověka maskovanými silami zla pregnantně vypovídá vynikající kniha německé socioložky Prof. Gabriele Kuby „Globální sexuální revoluce aneb ztráta svobody ve jménu svobody“. Jeden z našich významných čsl. aktivistů - bývalý člen Federálního parlamentu ji věnoval poslancům, senátorům i biskupům a je mimořádně žádoucí, aby si ji důkladně přečetl každý zodpovědný občan a podle svých možností a sil ji uváděl do praktického života - chceme-li jako národ přežít a uhájit svou identitu a nezávislost.

Malý Princ se zeptal sebevědomého krále, zda ho poslouchá i Slunce. Král se zamyslel a řekl: “To záleží na tom, jaké rozkazy mu dám; když mu přikážu, aby vycházelo na východě a zapadalo na západě, poslechne, zatímco by mne neposlechlo, kdybych mu nařídil opak. Jenže to bych pak nemohl obvinit Slunce, ale sebe..”

Komunistickou ambici bývalého SSSR “poručíme větru dešti” vzaly za svou Washington a jeho servilně vazalské Bruselské sověty, zatímco Rusko se pokorně vrací k Bohu a respektování jeho zákonů – morálních i přírodních.

I proto řada přemýšlivých lidí považuje V. Putina za moudrého státníka a naději na záchranu živého křesťanství, které totalitně sekulární a konsumistická EU vypudila ze svých parlamentů i zákonů.

Geniální Albert Einstein toto vše shrnul do jediné úsporné věty:

“LIDSTVO SE BUĎ VRÁTÍ K BOHU, NEBO SE ZNIČÍ”.

A náš jediný Pán Ježíš Kristus říká jasně: "Kdo má uši k slyšení, slyš."

Přeji vše dobré lidem dobré vůle,

Ing. Jiří Pavel Pešek, ex-diplomat

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!