Devianté pochodují Prahou – Aneb požadujeme opět zařadit homosexualitu do skupiny deviací. Devianten durch Prag marschieren - Wir erfordern eine erneute Klassifizierung der Homosexualität als Deviation.

15. srpna 2015 v 15:48 | MC |  Politika a republikánské "vládnutí" - Die Politik und die Republikanische "Regierung"
Katolické morální učení mluví po dva tisíce let stejnou a jasnou řečí. Homosexualita je deviace, která vede ke zvrácenému "citu" vůči osobě stejného pohlaví. Je to mnohdy způsobeno problémy v dospívání, či týráním a sexuálním mučením osoby v době raného stádia vývoje, která takovou osobu navždy poznamená. Může se jednat o svedení v mladém věku, nebo o přílišné připoutání k matce, od které se člověk nemůže odpoutat a nedokáže si představit, že by mohla být nahrazena jinou ženou, homosexuální orientaci může způsobit i poměr jednotlivých členů v rodině - slabošský otec, přísná matka, případně dlouhý pobyt v mužské/ženské trestnici, či v ústavní výchově, apod. Je nepřeberné množství situací, které může vyvolat tuto deviantní nemoc.
Katolická morálka rozlišuje obecně homosexualitu psychogenní, získanou a homosexualitu vrozenou. Obojí je třeba chápat jako nebezpečnou, protispolečensky a proti nábožensky vedenou aktivitu jedinců, kteří ji provozují. Psychogenní homosexualita se snadněji léčí, protože jde o získanou sexuální perverzi a silnou vůlí, svatými svátostmi (pokud je katolík), je možné, aby homosexuál ženského či mužského pohlaví zvítězil nad svou perverzí. Na druhou stranu vrozená homosexualita je způsobena nedostatkem mužských hormonů u femininních mužů. Ti se pro svou femininnost také často stávají sexuální obětí v dospívání a dětství. Virilní (mužsky zaměření) homosexuálové naopak jsou spíše agresivní, zdůrazňují kult mužství, pohrdají slabostí a ženou, která je jejich příčinou.
Vrozená homosexualita u žen, lesbická láska, bývá vzácnější než homosexualita u mužů. Projevuje se většinou u maskulinoidních žen, které jsou nespokojené se svou rolí ženy a chtějí hrát roli mužů. Podobně jako u virilních homosexuálů existují i lesby, které provozují narcisistický kult ženství. Léčení homosexuality se provádí různými metodami, jejichž cílem je adaptovat jedince na heterosexuální život.
Homosexualita je pro pravé lidi, pravé občany naší monarchie, a nejenom katolického vyznání, deviací, které musí být odepřena nejenom veřejná manifestace, ale těmto nemocným lidem a zvlášť nebezpečným deviantům má stát poskytnout resocializaci a takové léčebné metody, které si jistě zaslouží a ne je podporovat v tom, že jejich deviace je normální.
Katolíky, kteří se dopouštějí hříchu sodomie, upozorňujeme mimo jiné na to, že Magisterium Církve tvrdě sankcionuje sodomii. Předně chceme zdůraznit, že i kněžští podporovatelé sodomie mohou být vystaveni církevním sankcím. Neomylná nauka Církve v této věci je naprosto jasná a kdo jí odporuje, musí počítat, že si to milující Láska, která se za nás nechala ukřižovat, vyřídí. O tom nám hovoří a učí Církev a její svatí.
Koncil v Elvíře (305-306) prohlásil, že sodomitům musí být odepřeno svaté přijímání (výjimkou je blízkost smrti). Mimo jiné se v kánonu hovoří o spojení homosexuality s pedofilií (stupratores puerorum). Ukazuje se, že i přes medicínskou nedokonalost tehdejší doby, bylo možné na základě zkušenosti s perverzí jasně vymezit homosexualitu a její vztah k dalším deviacím.
Koncil v Ankaře v roce 314 v kánonu 17 hovoří o spojení homosexuality se zoofilií. Ti, kteří jsou pod 20 rokem věku, se nařizuje 15 let tvrdého pokání. Ti, kteří jsou starší 20 let a jsou v manželství, budou konat 25 let pokání bez možnosti sv. přijímání. A ti, co dovršili 50 let věku a vyššího a dopouštějí se těchto hříchu do nebe volajících, nechť je jim až do konce života uloženo tvrdě pokání bez možnosti sv. přijímání, výjimkou je blízkost smrti. Pokání v prvotní Církvi byla strašná a dnes si nedovedeme vůbec představit, co to znamenalo. Jednalo se mnohdy o vyloučení z církevní obce, žití na periferii společnosti, bez svátostí, o chlebu a vodě apod.
Sv. Papež Siricius (384-399) zase vyhlásil podmínky, kdo může a kdo nemůže vstoupit do kněžského stavu: "Není možné, aby lidé této zvrácenosti (sodomie) vstupovali do kněžského stavu."
Sv. Basil Veliký nařizuje, aby klerici, kteří se dopustí zprznění nezletilých, či sodomie, aby byli minimálně na šest měsíců strčeni do želez a do věznice, a zbaveni duchovního stavu.
Sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý, sv. Řehoř Veliký, sv. Petr Damián, sv. Albert Veliký, sv. Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura, sv. Kateřina Sienská, sv. Bernardýn ze Sieny, sv. Petr Canisius a další svatí katolické Církve brojili vždy proti hříchu proti přirozenosti, které znehodnocuje Boží stvoření.
Koncil v Toledu v roce 693 vyzval gótský král Egica klérus, aby tvrdě bojoval proti homosexuálním praktikám a podotknul, že každý tento hřích na nás uvaluje tresty Boží, které budou horší, než kdyby šlo o jiné hříchy. Proto sodomité jsou škůdci Církve a státu.
Koncil v Nábulusu v roce 1120 ve Svaté zemi, za předsednictví Garmunda, patriarchy Jeruzálema
a Baldwina Krále Jeruzaléma, odsoudil homosexualitu ve čtyřech kánonech. Homosexuálové jsou odpovědní za tresty Boží, které snášíme jenom těžce.
3. lateránský koncil v roce 1179 nás závazně učí: "Pokud se jedná o klerika, který se dopustil hříchu proti přirozenosti, ať je zbaven duchovního stavu a stráví celý zbytek života v přísném klášteře, pokud se jedná o laika , nechť je exkomunikován z Církve a je zbaven sv. přijímání."
5. lateránský koncil (1512-1517) hovoří o klericích, kteří se dopouštějí hříchu proti přirozenosti. Ti mají být zbaveni duchovní stavu a činit pokání v klášteře po zbytek svého života, v případě recidivistů, mají být předány světské spravedlnosti k potrestání.
Hřích proti přirozenosti mohl odpustit kajícímu repetentovi pouze papež, nebo biskup.
Náš milovaný papež svatý otec sv. Pius V., který je pro nás katolíky příkladem svatého pontifika, se v počátcích svého pontifikátu zaměřil na dvě důležité věci: na podporu sv. inkvizice a na potírání sodomského hříchu. 1. dubna 1556 nařídil, aby byli sodomité trestáni světským ramenem. Klerici měli být zbaveni kněžského stavu, odsvěceni a předáni světskému ramenu k potrestání. Svatý papež promulgoval hned dvě papežské konstituce na toto téma. První byla konstituce Cum Primum z 1. dubna 1566, ve které jasně poukázal na to, že hříchy proti přirozenosti jsou trestány Božími tresty, které jsou strašné a dopadají na všechny, celou společnost. Opět správně poukazuje na to, že hřích sodomie je často spojen s pedofilií a vyzývá světskou spravedlnost k tvrdému potrestání sodomitů. Skoro vždy šlo o trest smrti, či o další tvrdé tresty ukládané světskou mocí.
Druhou nádhernou konstitucí je papežská konstituce Horrendum illud Scelus ze 30. srpna 1568, která hovoří podobně jako předchozí konstituce.
Dekret Alexandra VII. z 24. září 1665, který opět jako další Náměstci Kristovi, prohlásil, že sodomie je nejenom těžkým hříchem proti Bohu a přirozenému řádu, ale je dokonce hříchem do nebe volajícím.
Kodex církevního práva (kán. 2357, kán. 2358), který inicioval sv. Pius X. a dokončil ho papež Benedikt XV., mluví jasnou řečí: "Laici, právoplatně odsouzení pro trestné činy proti šestému přikázání, jichž se dopustili s nezletilými pod 16 let, nebo pro zprznění, sodomii, krvesmilstvo, kuplířství, jsou bez dalšího bezectní, kromě jiných trestům, jež ordinář (biskup) uzná uložit. Totéž platí o duchovních a jejich propuštění z duchovního stavu.
Světská moc na žádost Církve vždy odpovídala docela ještě mírným trestem za hřích sodomie: trestem smrti. Císař Konstantin, Valencián, Theodosius, Arcadius, Justinián, vizigótský zákoník Lex Visigothica, Capitularium Ludvíka Pobožného, statuta města Bologna 1561, města Ferrara 1566, Milana, Říma, Florencie, Sicilská pragmatická sankce 1504, Karolínská trestní konstituce Karla V. v Říši, Konstituce císařovny Marie Terezie a další skvělé historické dokumenty jasně vymezují tresty za sodomii a tvrdě ji stíhají.
Homosexualita je, jak bylo výše uvedeno, spojena s pedofílií, sadismem a dalšími deviacemi. S tím rovněž souvisí otázka kriminálních zločinů: Procento sériových vrahů-homosexuálů je opravdu vysoké. Mezi homosexuální vrahy patří například Caroll Cole, Edward Gein (transvestita), nebo Waltraud Wagnerová, u které nelze najít jakoukoli informaci o tom, zda měla někdy nějakého přítele, snoubence, nebo cokoli o její sexualitě. Další příjmení sériových vrahů jsou následující: Andrade, Baninzi, Bar-Jonah, Bartsch, Bateson, Berdella, Berkowitz, Bijeh, Bishop, Bonin, Bowles, Brudos, Coleman, Conahan, Constanzo, Corll, Corona, Cottingham, Cunanan, Čikatilo, Dahmer, Dinsdale, Drenth, Dutroux, Erskine, Eyler, Fabiánová, Fish, Gacy, Gaskins, Gavarito, Grahamová, Haarmann, Haerm, Harvey, Homolková, Chanal, Iqbal, Kearney, Kraft, Kuerten, Lucas, Maake, Majors, Manson, Milat, Mullin, Neeleey, Nilsen, Olson, O´Neall, Panzram, Paulin, Pekalski, Petiot, Pommerenke, Ramirez, Resendiz, Sells, Shawcross, Speck, Swango, Watts, West, Wilken, Wuornosová, Zelenka. (Dr. Andrej Drbohlav, Psychologie sexuálních vrahů, 2013.) Sériových vrahů je celkem 67 z celkového počtu 211, které dr. Drbohlav do Encyklopedie sériových vrahů vybral. Homosexuální a bisexuální sérioví vrazi tedy představují 32 % všech vrahů.
Podle údajů Williamsova institutu při Kalifornské univerzitě, po zprůměrování jimi uváděných amerických a neamerických studií vychází, že v populaci je cca 2,6 % homosexuálů a bisexuálů. Do této kategorie tedy nepatří například prostituti poskytující služby homosexuálům, kteří se sami necítí být sexuálně přitahovaní k mužům. V porovnání se zastoupením v běžné populaci ve výši 2,6 % je výskyt homo/bisexuálů mezi sériovými vrahy dokonce 12x vyšší! (viz www.homosexualita.eu)
Samozřejmě opět platí, že automaticky ne všichni homosexuálové se dopustí sériových vražd, ale je paradoxní, že existuje vysoké procento těch, kteří holdujíce hříchů proti přirozenosti, se zároveň dopustí dalších těžkých hříchů, vraždy nevyjímaje.
Osoby postižené homosexuální deviací, dnes nelze stíhat trestem smrti, či káznicí (jako je tomu ještě v některých státech světa), ale převýchovnými metodami, včetně medicínské intervence. Medicína dnes skýtá neomezené možnosti. Je třeba dále poučit homosexuály o sv. křtu, o nutném sjednocení s katolickou Církví, o sv. zpovědi, pokud jsou katolíky, a utužit jejich odhodlání bojovat s tímto hříchem do nebe volajícím, vést je k pokání. A důležitá pravda Boží a katolické Církve na závěr: Nikdo není vyloučen z blaženého patření na Boha po smrti, pokud svých hříchů lituje a chce opustit cestu hříchu, a to i přes to, že znovu ze slabosti do nich upadá. To platí stonásobně i o homosexuálech a lesbách.

Informace, ze kterých bylo vycházeno:
Dr. Andrej Drbohlav, Psychologie sexuálních vrahů, 2013.
Albert Beneš Op, Morální teologie, Krystal OP, 1994
Codex Iuris Canonici 1917, kán. 2357, kán. 2358
Atila Sinke Guimaraes, In the murky waters of Vatian II., Tan, 1999
http://www.homosexualita.eu/articles/homosexualni-seriovi-vrazi-a-priciny-homosexuality-v-knize-andreje-drbohlava/
 


Komentáře

1 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 14:53 | Reagovat

Povede v budoucnu homofašistická diktatura k miliónům povražděných, umučených a popravených za jejich tzv. "homofobii" ???

Vážení, já jsem zásadně proti jakýmkoliv „nadprávům“ či privilegiím pro homosexuály, jakož i konkrétně nyní v nynějších aktuálních podmínkách dnešní České republiky jsem zásadně proti jakýmkoliv nárokům homosexuálních "párů" na adopci dětí. Jsem toho názoru, že apriorní nárok na adopci dítěte nemá nikdo. Dítě není hračka. A právě naopak dítě má nárok na normální přirozené životní prostředí, tj. právo na jednu maminku a jednoho tatínka jak to zařídila příroda již od počátku co je lidstvo lidstvem, ne-li ještě dříve. Vždyť jak k tomu ty nešťastné děti přijdou když je uvrhnete do spárů dvou nemocných perverzních úchylů? Fotografie z různých „Gay pride“ kde můžeme vidět různé nahé či polonahé homosexuály exhibující se v ulicích velkoměst jsou dostatečně výmluvné o koho jde a komentář je proto zbytečný. A Vy těmto lidem chcete dát na milost a nemilost naše děti???
Jen bych snad ale ještě dodal, že v souvislosti s referendem o ochraně dětí a rodiny, které proběhlo dne 7.2.2015 na Slovensku se nezávislí novináři zeptali několik desítek bývalých chovanců z dětských domovů jaké rodině by dali přednost zda-li heterosexuální nebo homosexuální. Všechny tyto bývalé děti z dětských domovů a dnes již mladí dospělí lidé jednoznačně odpověděli, že by dali přednost heterosexuální rodině tvořené jedním mužem a jednou ženou.
Ba dokonce poté dostali ještě druhou otázku, ve které byli dotázáni čemu by dali přednost, zda-li tomu, že by si je adoptovala homosexuální "rodina" anebo tomu že i nadále zůstanou žít v dětském domově. Všechny tyto bývalé děti z dětských domovů se jednoznačně vyjádřili v tom smysle, že by raději zůstali v dětském domově než by měli být adoptováni homosexuální "rodinou".
Ptát se aktuálně těch dětí které žijí v dětských domovech na Slovensku nedovolili ředitelé těchto domovů a ani příslušný rezortní ministr (dobře věděli proč!!!), nicméně i vyjádření bývalých chovanců dětských domovů kteří již dosáhli věku 18 let a kterým již nemohli zabránit vypovídat je dostatečně výmluvné o tom co chtějí samotné děti, kterých se do té doby nikdo na to neptal. Myslím si, že jejich vůli by měli dospělí respektovat, že se nenašel nikdo kdo by si přál být adoptován homosexuální "rodinou" a že všichni by dokonce upřednostnili setrváním v dětském domově před takovouto adopcí homosexuálním "párem".
Ostatně vzhledem k hypersexualitě a promiskuitě homosexuálů mající často stovky ba někdy i tisíce sexuálních "partnerů" je mluvení o rodině, páru či monogamii u homosexuálů přinejmenším směšné. A těmto lidem chcete dát děti? Jak ty děti k tomu přijdou??
A na závěr bych chtěl sdělit, že se velmi obávám, že celá táto salámová metoda homosexualizace společnosti povede až k homofašistické totalitní diktatuře jednadvacátého století, která pokrytecky pod záminkou údajných lidských práv hodlá lidská práva postavit proti člověku a porušování lidských práv hodlá vydávat za lidská práva, a tudíž tato pod falešnou maskou údajných „lidských práv“ nastupující homosexualistická totalitní diktatura jedenadvacátého století bude znamenat v budoucnu možná i milióny povražděných, umučených a popravených za jejich tzv. "homofobii", a tedy může být v budoucnosti homofašistický režim i horší totalitní diktaturou než byla diktatura komunismu a fašismu ve dvacátém století.
Více na téma homofašismu a nadvládě homosexualistické ideologie se dočtete na těchto dvou místech:

http://www.henryklahola.nazory.cz/Homofasismus.htm

http://www.henryklahola.nazory.cz/5Etap.cz.htm

S pozdravem

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Unsere Positionen/ Naše pozice:



Monarchia Catholica fördert Union der Vertriebenen und Aussiedler und Süd-Tiroler Kampf für die Selbstbestimmung.
Monarchia Catholica podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!